z roku 1467. 549
šesté, že všichni křesťané z toho by se velmi obveselili a zvláště otec svatý
a všecka říše, a dějí, že jsou nalezena knížata křesťanská, jenž s zvláštní pilností
stojí o to, aby kacířstva byla vypleněna z církve svaté; neb osvícená knížata! Bůh
všemohoucí, jenž z hlíny člověka učinil, vás jest do těch výsostí a důstojenství po-
volal, proto vás nad jiné povýšil, abyšte radou, mocí, ouřady a moudrostí odporné
křesťanské víře skrocovali, a ty, jenž nechtí k jednotě církve svaté, mocí k tomu
připravovali, a poslušným se laskavě a milostivě jako křesťané věrní ukazovali;
sedmé, v budoucích časích paměť vaše vážena bude, od vašich budoucích
náměstkův vysoce připomínána, neb dějí, že mnozí králové a knížata o to jsou pra-
covali, aby ten blud byl zahlazen, a nemohli jsou se toho dočekati, ač: proto odplaty
jsou od milého Boha neztratili; až na vás to jest přišlo, že vám milý Bůh to vítězství
poručil: nebuďtež tedy nevděční darův Božích, ale doufejte pánu Bohu, jehož při
povedete, a učiňte pomoc pánům a nestrachujte se, však jsou malé moci. A byť pak
jich velmi mnoho bylo, mocenť jest milý Bůh tak dobře popříti vítězství v mále,
jako ve mnoze; nebt Büh není v mnoze, ale v se doufajících. Učiňte sobě paměť
věčnou, jenž by budoucně mohla v knihy a kroniky vepsána býti, a budoucí vaši
tím se spravovati mohli, kdyby potom takové jaké věci v křesťanstvu vznikly. Pak,
osvícená knížata, nestrachujte se, že někdy předci vaši silně a mocně byli jsou se
proti kacířům brali a na ně táhli, a že jsou jim nic učiniti nemohli; neb ačkoli
otcové vaši tehdáž nezvítězili jsou, to jest v božím soudu a tajemství, víť pán Bůh,
kdy má dáti vítězství. Dosti z své povinnosti křesťanstvu učiníte, když obecnímu
dobrému odporní nebudete a svou vůli v Boží vůli dáte; neb otcové vaši, ač jsou
nic nezískali, avšak jsou odplaty neztratili. Aniž také tento čas podoben jest dřevnímu ;
neb tehdáž ti, jenž jsou byli dobří křesťané, dívali jsou se a velmi v sobě byli
roztržiti, ale nyní páni křesťanští i s městy a pomocníky věrně se zastavivše, budou
vám toho radni i pomocni.
Dále, ó knížata! neračte sobě vážiti rozličných vnukování téhož Jiříka, jenž
vám píše a rozkazuje, abyšte pánům křesťanským proti němu nepomáhali, neb by se
též vám mohlo státi od vašich poddaných, aby se vám také zprotivili a odjinud proti
vám pomoci žádali. Nebo vědí VVMti, že takové ponuknutí není podobné, nebo vešken
svět a vaši všickní poddaní vědí, že vy jako i předkové vaši vždy jste se v svaté
víře křesťanské, v svatém poslušenství otce svatého a kostela Římského zachovali,
a poddaní vaši též. Ovšem jednostejná víra nikdy nemívá různice. Kdo s kým jedno-
stejně věří, ten s tím ku pokoji a jednotě měří. Kterak by proti vám měli povstati,
an tak jako i vy věří. Ale tento ssazený, kterýž jinak než páni křesťanští a než vy
věří, kterak se múž líbiti lidu božímu, jenž se nelíbí otci svatému? Pak nenit to
žádné podobenství, neb páni křesťanští v Čechách nepovstali jsou proti pánu svému,
ale proti ssazenému, jenž chce připraviti, aby podeň slušeli a dobrým pánům svým
