z roku 1467. 547
páni křesťanští více pamatujíce na svou víru křesťanskou a na svou čest, vší smlouvy,
všech škod jsou se raději opovážili, nežli býti bez víry a cti.
Třetí, že acht neb ssazení jeho stalo se jest právem duchovním, a páni té
při pomáhajíce, i nevedou pře světské a svévolné, ale duchovní a rozkázanou.
Čtvrté, to jest vědomo, opatříce listy odpovědné s obou stran, neb nejprv
Jiřík a jeho pomocníci podle něho v svých listech odpovědných odpovídají všem
pánům, jenž se pro víru zastavili, i všem jich pomocníkům světským i duchovním:
pak poněvadž duchovním odpovídají, vědomá jest věc, že jest pře duchovní, nebo o časné
věci s duchovními v Čechách válku vésti malého aneb žádného není užitku, poněvadž
všecka zboží duchovní jsou roztrhána a rozsápána, a on den ode dne nepřestává
zapisovati. Pak když proti tomu zase páni, město Plzeň a jiní křesťané dobří od-
povídali, základ svůj položili jsou svaté poslušenství a křesťanskou víru, píšíce takto:
„Tobě Jiřímu někdy králi Českému, ale již pro křivou přísahu od otce svatého ssa-
zenému a odvolanému, majíce rozkázání otce svatého, v tom odpovídáme.“
Páté, když jest se tato válka v Čechách strhla, na žádného více Jiřík a jeho
pomocníci nehněval se než na naše kněžstvo, pravíce, že tato všecka válka jest
pro kněží a že jest válka kněžská; a protož nejvíce kněžstvo trápí, žene a hindruje.
Pak není lepšího důvodu nežli vlastní vyznání, nebo všickní lidé obecní s obou stran
praví, že se to pro kněží a pro víru děje.
Šesté, když viděl Jiřík, že pan Zdeněk stále a statečně i neústupně víry
křesťanské hájí, vstrčil na hrad Pražský za purkrabě Pražského Zdeňka Kostku,
úhlavního nepřítele svaté církve a Římského kostela; a tak jakž kostel Pražský byl
slavné paměti císařem Zikmundem v svou moc duchovní navrácen, nikdy jest nebyl
ten hrad spravován nižádným Táborem ani kacířem, až teprv. A z toho již jest
vědomé a propuklo se, že on míní a chce i utiská křesťany, a kacíře na úřady sází.
Pak dále srozuměli jsou páni, že by týž Jiřík rozpisoval mnohé listy Vašim
Důstojnostem, vymlouvajíce se proti pánům a žaluje na ně, že by oni svévolně se
proti němu zprotivili. Již jsou VVMti široce porozuměli tomu; neb co se dotýče víry,
páni v té ceduli, kterouž jsou podali Jiříkovi na sněm, omlouvají se znamenitě, že
v tom sami od sebe ničímž nechybí, až potom pak přišlo přísné rozkázání otce
svatého, tedy nemohše jinak učiniti, museli jsou učiniti jako křesťané poslušní.
Též v tom ve všem processu proti Jiříkovi vyšlém nestojí nikdež, aby k žádosti
panské otec svatý jeho ssadil, ale k žádosti prokuratora víry a pro jeho křivou
přísahu a jiná provinění, jakž to tuto šíře se shledává. Item když otec svatý poslední
listy poslal témuž Jiříkovi, již ne jako králi, ale jako zatvrdilému, psav jemu ne jako
každému křesťanu pozdravení a papežské neb apoštolské požehnání, ale za pozdravení
aby poznal cestu pravdy: tu jemu také píše a pány v tom očišťuje, že ne z napo-
menutí některých, ani hněvem neb hnutím zvláštním, ale z své papežské povinnosti
69*
