508 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
semleti dali a ohledali, co mlynář může z měřice obilí mimo majto, kteréž jemu
náleží, mouky, otrub, tluči dáti; a tak jak se vyhledá, aby mlynář lidem od sebe činil
a tak dával, a lidí aby mlením nemeškal; a jestliže by kterej mlynář v tom postižen
byl a jináče se to u něho našlo, buďto že by málo ze mlejna dával aneb pro nějaký
svůj užitek lidí mlením meškal, takovej aby pokuty pánu JMti propadl vepř krmnej
dobrej anebo tři zlatý tolikrát, kolikrát by se toho dopustil.
Což se vína načínání dotejče, tomu chcme, aby žádný vína nenačínal než
v sobotu, a tu aby na rathouz přinešeno bylo, a jakž od starších sazeno bude, aby
se šeňkovalo a jináče nic; pakli kdo v tom postižen bude, buď že by víno prvé
soboty dával aneb jináč, než se jemu sadí, šeňkoval, aby k obci půl kopy grošův
propadl; pakli by se vína nedostalo v tom tyhodni do soboty, tehda s vůlí starších,
kdož načínati chce, aby načínal. Než toto jim na vůli dáváme, jestliže by ktercj pán
aneb dobrej člověk přijel a žádost toho měl, aby jemu potočeno bylo, tehda ten,
kohoz by za to Zádáno bylo, má k purgmistru dojíti, a purgmistr má jemu k tomu
povolení dáti, aby se tak stalo. Než v předměstí, jakž od starodávna bylo, aby mohli
msty bez překážky šeňkovati až do svatého Martina a nic dále.
Kdež sou na nás tkadlci vznesli, že by se jim překážka ve vsech dála od
tkadlců vesnickejch, tomu chcme: aby se jim v míli na panství Trebickém ve vsech
překážky nedály, a jestliže by se jim jaké překážky dály, to aby na ouředníka Tře-
bíckého vznesli, a ouředník povinen jest to zastaviti a jim k nápravě přivésti.
Což se v neděli a v jiné svátky apoštolské dotejče sedání a kvašení na páleným,
to míti chcme: aby to přetrhovali a bejti tomu nedali, než raději lid k tomu přidrželi,
aby se k slovu božímu scházeli; a jestliže by se kterej soused toho dopustil, tehda
tou pokutou aby povinen byl jako ti, kteříž nočním časem mimo nařízení přesedají.
Kdež my svrchupsaný Jan z Pernštaina chtíce, aby se tomu všemu, což se
v tomto listu píše, dosti stalo, a oni svrchupsaní měšťané Třebíčští aby při tom při
všem bez přerušení od nás, od erbův i budoucích potomkův našich, pánův a držitelův
panství Třebíckého, zachování byli, pečetí naší vlastní, naším jistým vědomím tento
list sme stvrditi a jim jej vydati rozkázali. Jenz jest psán a dán na zámku našem
Pardubicích v středu před Proměněním pána Krista léta od narození Syna božího
tisícého pětistého čtyrydcátého sedmého počítajíc.
Orig. listina perg. s visutou pečetí zachovalou v archivu města Třebíče.
$10. Na snému l. 1547, 23. srpna na hradě Pražském zahájeném byl k zamezení
drahoty řemeslníkův a k urovnání služby čelední zvolen z kraje Chrudimského za stav panský
Jan z Pern&teina. Usnešením téhož sněmu dáno povolení, aby kníže Arnošt, ustanovený
k arcibiskupství Solnohradskému, za obyvatele království Českého přijat byl, poněvadž od
Jana z Pernšteina panství Kladské vyplatiti chtěl. Relatorem téhož sněmu byl Jan z Pernšteina.
(Sn. česk. LI. str. 498. čís. 168.)
