z roku 1547. 507
Co se domácího zabíjení jednoho každého k vlastní potřebě dotejče a ne
k prodaji, krom vařeného a pečeného, a zvlášť při jarmarku, poněvadž řezníci tomu
na odpor nejsou, aby toho příti neměli, toho též při té svobodě necháváme, než
také, poněvadž každý svého řemesla užívati má, kdož by toho potřeboval, aby taková
zabíjení dobytků a též i vepřů řezníkům tu osedlým puštěna byla a ne jiným, kdož
se tomu neučili a podle nich neodbejvají; a řezníci, když by od koho potrebováni
byli. aby je fedrovali a nemeškali, a také o záplatu slušně srovnávali a to hned na-
řídili, od jakého dobytčete co by se dávati mělo, aby lidí vejše nenatahovali. A kdež
řezníci ukazují, který pořádek mezi sebou drží, že šlakem tepou, že toho pro jiné
nečiní než pro chudší mistry, aby také živnost jmíti mohli, a v to se při tom podvolujíce,
že chtí to opatrovati, aby všelikého masa dostatek bejval a v slušnosti: při tom jich
necháváme, aby šlakem mezi sebou zřízeným řídili a to dostatečně opatrovali, masa
všelijaká bez nedostatku aby mívali. Avšak sobě toto i budoucím pánům a držitelům
téhož panství a města Třebíče pozůstavujem, jestliby se tíž mistři podle podvolení
svého nezachovali a toho neopatrovali, že by masa nedostatek bejval. a tudy že by
sobě naháněti chtěli, aby draho prodávali, a to že by se při nich vskutku nacházelo,
že ten šlak budem moci změniti, a to jak by se mělo zachovávati, mezi nimi naříditi,
aby obec slušně opatřena byla a nedostatku neměla.
Též kdež některej řezník dva krámy drží a netepe než na jeden, a druhého,
na kterejž netepe, chová, nechtíc ho žádnému prodati, pro syna a pro blízké prátely :
a protož tomu chcem, aby žádný řezník více nedržel než jeden krám, a kterejž má
dva krámy a netepe než na jeden, ten, na kterejž netepe, aby prodal a osadil, a to
konečně do vánoc najpry příštích; a jestliže by se tak nezachoval, a toho krámu
neosadil, ten krám aby na pána JMt vzat byl.
Také sou nás purgmistr a rada i všecka obec města Třebíče za to prosili,
poněvadž od držení pana Jana Jetřicha Černohorského z Bozkovic, když sme se v ně
uvázali, židy z města Třebíče vypověděli, tak aby na panství Třebíckém nikdež bytně
nebejvali, abychom je v tom opatfili, aby mezi nimi ani na tom panství nebyli a
bydlení ani podružství žádného nikdež nemívali, a všech trhův jejich aby prázdni
byli: kdež znajíc jejich slušnou žádost, připovídáme jim sami za se, za erby i budoucí
své, pány a držitele panství Třebíckého, že svrchupsaní měšťané i jiná městečka na
panství Třebíckém při tomto našem zřízení tak se mají zachovati, a žádných židův
na tom panství do města ani do městeček nemají přijímati a jich pouštěti, aby měli
jaké domy sobě kupovati aneb v podružství bejti.
Také my svrchupsany Jan z Pernštaina uvažujíc to u sebe těškosti, jaké se
chudým lidem od mlynářův dějí, toto míti chcem: aby se měšťané Třebíčští starší
nynější i budoucí přitom tak zachovali, vezmouc k sobě lidi, kreří by mlajnům
rozuměli, v přítomnosti své každého roku jednoho každého obilí dvě nebo tři měřice
64*
