506 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
v městě pivo brali, k nim obrátiti ráčili, pod kopou groší, kteří by se z těch vsí tak neza-
chovali a jinde piva že by brali, aby nám nebo potomkům našim, pánům a držitelům
téhož panství Třebíckého, ten základ propadli a dáti povinni byli: a protož to míti
chcem a tak ustanovujem, aby to opatrováno bylo, aby lidé z těch vsí dostatečně
pivem fedrováni byli, a bez piv kdyby přijeli, aby pusténi nebejvali. Což se dalších
vsí dotejče, toho se jim na vůli nechává, aby svobodu měli u vás piva bráti aneb
v Mezeříčí, než jinde nikdež.
Též jakož časté různice bejvaly mezi měšťany a řezníky, a to v tom: měšťané
sobě stěžovali, že by řezníci domácí přespolním řezníkům po poledni v pondělí den
trhový na fryjuňku masa prodávati nedopouštěli, a tudy že jim masa přespolní málo
vezou, že tak skoro, což přivezou, toho odbýti nemohou. Druhé sobě stěžovali, že
by to mezi sebou zachovávali a najvíc při jarmarcích k vlastní potřebě své domácí,
že sou sobě měšťané i jiní lidé usedlí dobytče, tele, vepř zabíjeti dali, a že jim toho
řezníci hájiti chtí. Třetí, že často nedostatek od masa bejvá, a zvláště dni čtvrteční,
že jeden každý nemívá než jediné maso v krámě, a že na se nepřirazí, až to každý
vyprodá, a tudy se masa často nedostává, a tim že musí od nich dosti draho bräti.
A masaii proti tomu též sou svú těžkost ukázali, a to tu, kdez oni na frejuňk masa
vezou, že jim také déle poledne státi a prodávati nedadí; druhé, což který měšťan
a na předměstí má sobě doma dáti zabiti, buď vepře na slaniny neb jiné dobytče,
že to leckomus bíti dadí, kteří se řemeslu tomu neučili, a někteří povaleči že ani
gruntův svých tu nemají, za to žádajíc, poněvadž to k řemeslu jich náleží, aby jim
taková zabíjení puštěna bývala, že oni také s lidmi slušně srovnávati chtí. Což se
dostatku masa mívání dotejče, že to opatrují a to opatrovati chtí, že dostatek míti
mají, a ten šlak, kterýž zachovávají, ne pro jiné než pro chudší tovaryše svý, aby
také živnost míti mohli, však obci bez škody.
I poněvadž k tomu řemeslu netolika tu, ale i v jiných městech víc teškosti
bývá než k jiným, chtíc, aby mezi vámi upokojení bylo, o ty artykule napřed polo-
žené tuto vejpověď činíme a ten řád ustanovujem, abyšte se k sobě nyní i budoucně
podle toho zacnovali: Což se na frejuňk masa vezení v trhový den v pondělí dotejče,
toho podle toho, jakž se od starodávna zachovávalo, necháváme, aby každý, kdož by
v tom řemesle řeznickém pořádný byl, masa na ten den na prodaj na trh svobodně
vésti mohl atoho prodávati aby svobodu měli, počnúc od svatého Jiří až do svatého
Václava do vosmnácti hodin, a od svatého Václava do svatého Jiří do dvacíti hodin,
a do těch časův aby se jim překážka nečinila.
Též také jestliby kdo z hostinských řezníkův jiný den masa do města vozil
nebo nosil a po domích pokoutně prodával, toho aby se nedopouštělo, a takové maso
aby se vzalo a do špitále dalo.
