z roku 1545. 493
opatření strany nápadu, co k tomu říkají? Ješto ony při takovém opatření zůstati
a na něm přestati nechtěly, neb jest proti kšaftu otce jich. A tak ona Anna v tom
statku jakožto dědička a nevybytá zůstati má, a to, že jest nevybyta, zřízením
zemským ukázala, kteréž čteno a takto v sobě zavírá: jestliže by otec o cerách
zřízení učinil, že při tom každá zůstavena býti má, když ckami taková výminka za-
psána jest. A poněvadž někdy Vojtěch z Pernšteina na mocný list královský s takovou
výminkou, že jich tím, což po nich dává, neodbývá, kšaft učinil, kterýž ve desky
vešel, tehdy toho statku užiti má, a on Jan nemohl jest a nemůž takového statku
jim náležejícího odprodávati, odcizovati, aniž zastavovati, jakožto nápadnicím. Na to
též zřízení zemské o otcích, bratřích a strejcích, jak se k cerám a k sestrám chovati
mají, jakožto pak on Vojtěch týmž kšaftem vyměřuje, co po jedné každé z nich
dáno býti má a jak v statku nápadnice zůstati mají. A tak on Jan z Pernšteina ta-
kovych trhüv a vkladuov uziti nemá, na tom ten grunt té vší pře zakládaje: poněvadž
žádné výminky v kšaftu někdy Vojtěcha z Pernšteina mimo svrchu psané výminky
dostavené není a nestojí, aby onv podle téhož kšaftu na ten statek se netáhly, ani
také, jak sú od Jana z Pernšteina opatřeny z strany nápaduov, aby se na to ptaly,
aniž také toho v týmž kšaftu dostavené není, aby se tepruv téhož statku po smrti
éastopsaného Jana dosuzovati, z ného poháněti měly, ani aby Jim na škodu týž
statek prodävati, zastavovati a odcizovati mél, nez v tyz statek na jisty zpüsob
vkročiti mají bez umenšení; ale že se prodává, dluhy zavazuje mimo kšaft a vůli
někdy Vojtěcha.
Na to ukázaly dcky trhuov a smlúvy, i to mluvíc, že již když tato pře zašla,
kšaft jest učinil a ten statek od nich odcizil, a kdož jsú k témuž kšaftu pečeti při-
tiskli. Na to ukázaly svědomí, tím zavírajíce, že na lidi na témž statku sedící i berně
neobyčejné proti svolení sněmovnímu jest ukládal, též na to ukázaly svědomí; při tom
při všem žádajíc podle téhož kšaftu, výminky, zřízení zemských a svědomí za spra-
vedlivé opatření.
Zase proti tomu od Jana z Pernšteina jest mluveno: že jest mnoho vznášeno,
kterak by ony sestry pravé dědičky toho statku býti měly, i toho dokládajíc, že vý-
minka jest v kšaftu otce jich postavena, že jim on Jan z Pernšteina toho statku
dochovati má jakožto dědičkám poručník, a že žádným nápadníkem toho statku
není sc. Kdež praví, že by žádným nápadníkem Jan z Pernšteina nebyl, než toliko
poručníkem: pak ten kšaft v sobě tyto věci zavírá, předkem že on někdy Vojtěch
mocného poručníka nad syny nebo synem, jestli by mu pán Buoh dáti ráčil. činí;
a kdyby synové po někdy Vojtěchovi bratru jeho byli, že by se k nim podle kšaftu
zachoval; ale když synuov nebylo, tehdy spravedlivě nápad na něho Jana jest při-
padl. Druhá výminka v tom kšaftu postavena jest, jestliže by synuov neměl, aneb
súc, že by zemřeli, co zejména po jedné každé ceři dáno býti má, a neodlučuje od
