490 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
se poddaly, nad to i v tom ve všem ony sestry se spolčily: a protož že spravedlivě
mimo takové jich dobrovolné poddání a podvolení žádný jim průtah na ublížení
spravedlnosti jeho dán býti nemá, poněvadž jest jemu JJMtmi oznámeno, aby, čehož
žádají, jim ku potřebě jich položil, což jest on učinil; JJMtem to poroučejíc k spravedli-
vému uvážení. i
Dále po odložení JJMtí a vládyk z plného soudu zemského od sester nade-
psaných jest mluveno: poněvadž soud zemský v markrabství Moravském až do svaté
Kunhuty opět jest odložen, a tak jsü ony sobě svědomí podle půhonuov svých
spraviti, a aby jim littera při ouřadu v témž markrabství položena byla, toho se
uptati, ani také vejpisuov některých hledavši, toho při témž Janovi z Pernšteina do-
sáhnúti jsú nemohly; a protož, poněvadž jest jimi to nic neseślo, že JJMti ještě,
poněvadž se odložení JJMtí na svědky vztahuje, za další odložení žádaje, a to že
jest tak, že sou pohnaly, ukázaly, na to též svědomí, póhony a cedule jeho jsou žá-
daly; to vše JJMtem porúčejí k spravedlivému uvážení. i
Proti tomu od Jana z Perusteina jest mluveno: ze ta vymluva jejich jest
jalová, neb jest se on toho nikdy uptati nemohl, aby kde toho a u koho dobro-
volně od nich hledáno bylo, a ten že by jim svědomí dáti nechtěl, żódaje JJMti,
aby již mimo ten poslední odklad dále odkládáno nebylo. Neb jakž strana praví, že
ta věc a pře půhonem jest nezašla, však jakž on tak i ony tím vším pořádkem ku
právu jsou přistoupily, jako by půhonové o to vzešli; a protož nechtí-li pře své
vésti, že již JJMti, jak se v tom zachovati má, žádá za spravedlivé opatření. Dále
i to mluvic, co se cedule řezané k němu o povolení poslané dotýče: tak jest, ze
jest k tomu povolení nedal a dáti nemohl z příčiny, jakž odpověď jeho to vše v sobě
šíře obsahuje a zavírá. Strany pak půhonuov k svědomí braných o kšaft jeho Jana
z Pernšteina vidí mu se vše za bezpotřební obranu býti, poněvadž ti všickni o tom
nic nevědí, co jest on řídil; avšak aby JJMti grunt toho všeho strany nápaduov
vyrozuméti racili, ukdzal na to artikul téhož kšaftu, kterýž však on vždycky kolikrát
mu se líbiti a zdáti bude, jakž prvé za živnosti někdy Vojtěcha bratra svého i jinak
pro smrt poručníkuov i [z] jiných slušných a případných příčin předešle kšafty své rušil
jest, tak i tento moc zrušiti má, jakožto jedna osoba svobodná v království Českém ;
to vše JJMtem poroučí k spravedlivému uvážení.
Zase proti tomu od sester z Pernšteina jest mluveno: že on Jan, majíc sobě
od bratra svého a otce jich statek sobě na jistý spůsob svěřený, nemohl jest a ne-
může ho, když by mu se zdálo, rušiti, neb jest to kšaftem otce jich pod jistými vý-
minkami dostatečně opatřené; a protož ony toho užiti žádají, chtíc to ukázati, že
jest již on Jan z toho svěření otce jich vystoupil a nápad jejich na jiné jest převedl;
žádajíc vždy za odložení, tak aby se svědky v tom a k tomu dostatečně opatřiti
mohly.
