462 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
nakládati, abychom jim vinohradu osm čtvrtí bez desátku svobodných, v Padělcích té
hoře čtyři čtvrti, v Dlouhých Liškách dvě čtvrti, v Šempercích Dlouhých též dvě
čtvrti pustiti ráčili.
Kdež my nahořepsaný Jan z Pernšteina, jakožto pán a pravý dědic zámku
Židlochovic a městečka Nosislavě, maje to před sebou, dobrodiní mého netoliko
v živnosti mej poddaní moji aby požívali, ale chtíc i budoucí paměť po sobě toho
pozůstaviti, aby i potomci jejich poznajíc takovú milost a dobrodiní naše, kteréž jim
z své milosti činiti ráčíme, nás v dobrým spomínání měli a k nám i k dědicům našim
aby se po vše časy, jako na věrné sluší, ve všem povolně zachovávali, ne z žádné
povinnosti, ale z zvláštní lásky a milosti své nahořepsaným purgmistru, radě i vší
obci městečka našeho Nosislavě nynějším i budoucím, věrným milým, těch osm čtvrtí
svrchupsaných bez desátku i zemního aby prázdni byli, tak aby jich užívati, a když
by se jim zdálo, víno zbierati mohli, pustili sme a pouštíme, aby oni již ty vinohrady
tím lípe dělali a užitek z nich k obecnému dobrému přivodili a potřeby obecné odtud
spravovali a od sebe ty těžkosti, sbírky na se pokládajíc, kteréž jsou častokrát mívali,
aby sňali a víc jich bez povolení našeho aneb ouředníků našich na sebe nepokládali,
než již těch vinohradů tím pilnější byli a jich, jakž nejlípe budou moci, užívali bez
desátku i všech jinejch úplatků, bez překážky naší, dědicuov i budoucích potomků
našich, pánuov a držiteluov zámku Židlochovic a městečka Nosislavě, na budoucí časy.
již psaného městečka Nosislavě při tomto našem obdarování i s potomky svými v celosti,
tak jakž se svrchu píše, od nás, dědicuov a potomkův našich, pánů a držitelů zámku
Židlochovic a městečka Nosislavě, zachování byli, pečetí naší vlastní to sme stvrdili
a k tomuto obdarování našemu s naším jistým vědomím přivěsiti sme dali. Jenž jest
dán a psán na zámku našem Židlochovicích ve čtvrtek na den svatého Matouše
evangelisty léta od narození Syna božího tisícého pětistého čtyřicátého druhého počítajíc.
Původ tohoto obdarování stal se jest i vykonal skrze přímluvu a jednání
urozeného vládyky pana Jana Kytlice z Rudolce městečku tomu k budoucímu dobrému.
Zemský arch. Mor. Kniha Nosislavská f. 21. b.
463.
Jan z Pernšteina dává Prostějovským tvrz Dětkovice s příslušenstvím, hrad pustý Otaslavice
s příslušenstvím, a činí jim zvláštní milost, kdyby z držení Pernšteinův do rukou jiných
uvedení býti měli, že nejsou povinní dříve poddanosti, dokudź by jim svobody dané nebyly
potvrzeny. — Na Mezeříčí 1542, 30. října.
My Jan z Pernšteina a na Helfenšteině i s svými erby a potomky, pán a pravý
dědic panství Plumlovského a města Prostějova, jakož času nynějšího, tak i budoucího
všelijakého povýšení stavu a řádu lidem, kdož tento list uzří aneb čtouce slyšeti budou.
k věčné paměti oznamujem: spatřiv mnohá dobrodiní urozeného pána pana Viléma
