452 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
bude, že sme Zádáni za to od poddaných našich měšťanů Pardubských z Jednoty
Bratrské, abychom jim duom, v kterémž by se ke cti a k chvále pánu Bohu vše-
mohúcímů a k náboženství svému scházeli a scházeti na budücí časy mohli, též i duom
s stavením k tomu přidaným a potřebným, v kterémž by správce jejich s pomocníky
k jich náboženství příslušejícími mohl bydliti a živnost svou rukama svýma buď
řemeslem neb jiným hospodárným během vésti; nyní i na budoucí časy osvobodili.
Kdež my nadepsaný Jan z Pernšteina jsúce k jich prosbě a žádosti slušné z milosti
své nakloněni, s dobrým rozmyslem a radou k tomu povolení své dáváme jim nade-
psaným bratřím z Jednoty Bratrské, poddaným svým věrným milým, aby oni toho
domu na předměstí Pardubském, kteréž Dlouhé slove, ležícího, jenž se jmenuje zbor
aneb duom bratrský, ke cti a k chvále pánu Bohu a ku potřebě náboženstvie svého
též i k zivnosti správcuov svých svobodně užívali; a v témž domě zborním (aneb
kterajkoli jiný duom a místo slušné tu v městě našem v Pardubicích k tomu měli)
i se volně podle svého náboženství scházeli.
Nad to i tu milost týmž Bratřím a jich správcuom nynějším i budoucím
činíme, aby jejich zprávce, kterýž by z řádu Bratrského jim poddanajm našim nade-
psanajm tu do téhož zboruo podán a uveden byl, mohl s čeládkou svou sobě k živ-
nosti pomocnou, dílem a řemeslem kterymżkoli obecnajm, rukama svýma se živiti,
jsouce se vší čeládkou svou tajž zprávce jich jakožto člověk du[chovní] všech cechovních
ouřadů a schůzí, zvlášť v svátky, též i obecních světských prací ouřadních, robot,
vojen a jiných věcí člověku duchovnímu nepříslušejících prázden. Však tomu chceme,
kteréhož by koli řemesla jich správce s čeládkou užíval, aby, což do cechu za
pořádek jest, dávali, a zase cechové, čehož by potřebovali oni od nich, podle pořádku
cechovního aby k zprávcuom jich též i k čeledi jich při listech od řemesla, jim je
dávajíc, je podlí pořádkuov svých v tom i v jiném zachovávali a ochraňovali skutečně,
tak jakž na který cech kteréhokoli řemesla přísluší a přináleží.
Protož tomu chceme, aby jakž od nás i od dědicuov našich, též i od úřed-
níkuov našich vyžších i nižších, od purkmistra i rady i od cechuov ode vší obce
města Pardubic při tomto obdarování našem je zůstavili a opatrovali, překážky v tom
jim nižádné nečiníce ani dopouštějíce činiti na časy budücí a vééné, pod uvarováním
hněvu našeho i také dědicuov a budoucích našich pánuov Pardubských, neb jest
k tomu naše celá dokonalá vuole. Kdež my nadpsaný Jan z Pernšteina a na Helfen-
šteině ua potvrzení a na svědomí toho všeho, což se v tomto listu našem zavírá
a ukazuje, pečet naši s jistajm svědomím naším dali sme k tomuto listu našemu
přivěsiti a přitisknouti. Jenz jest dán a psán na zámku našem v Pardubicích léta
oc XLI" ve čtvrtek den Božího vstoupení.
Orig. musea kr. Česk.
