2 let 1533 a 1534. 375
Mezeříč se všemi příslušnostmi Janovi z Pernšteina za 14000 [В gr. č. — Na Tovačově 1534
v outerý sv. Tří králů (6. ledna). (Arch. měst. v Brně, cod. Pernst. 132. f. 324. b.)
308.
Rozepře Jana z Pernšteina s bratřími Adrspachy z Dubé o statky: hrad Rismburk, městečko
Úpici, Žernov, Červenou Horu, Kostelec (Červený). — 1534, 18. února.
V té při, kteráž jest mezi Janem z Pernšteina na Helfenšteině původem
s jedné, a Hynkem a Janem bratřími Adrspachy z Dubé a z Náchodu, i na místě
Mikuláše a Smila, bratří svých mladších let nemajících, pohnaným([i] [s] strany druhé,
tu kdež týž Jan odpírá tomu s komorníkem uvázání, kteréž sou učinili oni Hynek
a Jan bratří i na místě jiných bratří svých v dědiny jeho Jana, kterýchž v držení
jest, v témž uvázání jmenované, pravě nadepsaný Jan z Pernšteina, že sou oni bratří
toho a takového uvázání v dědiny jeho učiniti neměli a nemohli sc, jakž odpor plněji
svědčí. A nato čteny sou dsky trhu, tu kdež někdy Zdeněk Lev z Rožmitála prodal
jest dědičně ten statek; a protož měli sou oni tomu vkladu odpor vlożiti, a ne podle
zápisu po mateři své, kterýž též čten jest, se uvazovati, zvláště poněvadž mateř jich
toho zápisu nápadního, kterýž jest jí teprv po smrti jeho svědčil, nedočkala, a prvé
nežli on někdy Petr Adrspach, otec jich, umřela, k tomu také ani jim žádné uvázání
po smrti její nesvědčí, nýbrž jí jest i do jistého času, jakž vejminka v témž zápisu
ukazuje, týž statek svědčiti měl. A poněvadž jest ona nikda v ten statek se neuva-
zovala a jeho v držení nebyla, ani aby na ni co připadlo, toho nedočkala: z té pří-
činy že to uvázání jest učiněno na zmatek, porúčejíc to Jich Mtem k spravedlivému
opatření.
Proti tomu od bratří Adrspachů jest mluveno: Poněvadž zápis ten nápadní
mateři jejich svědčící to zřetedlně v sobě obsahuje, že z mrtvého na živé připadnouti
má, z té příčiny že sou se oni tu Zádného zmatku nedopustil, a ten trh a vklad
Zdeňka Lva, poněvadž Hynek Krušina na prázdné místo doložen není, místa míti
nemá, a on někdy Zdeněk Lev také jest toho za dědictví, poněvadž jest mu svěřený
statek od otce jich byl, prodávati neměl a nemohl, zvlášté on Zdeněk neměv toho
sám dědicky ve dskách. Načež zřízení zemské o takové pokutě čteno jest, tudíž i dsky
nálezův a zápisův k tomu podobných, nad to pak vždycky a takřka každý soud na
Jich Mti tudíž úředlníky menší, aby jim komorník vydán byl, volali a žádali; dav na
to čísti dsky zápisův, smlouvu mezi Zdeňkem Lvem a Janem z Pernšteina, z čehož
i rozuměti jest, že jest to také zápis musil svěřený býti. Protož sou toho promlčeti
a tak tudy o dědictví své, zvláště poněvadž ještě jiný bratr jest let nemající, přijíti
nemohli a nemohou. Ukázáno dále připsání někdy Zdeňka Lva, v kterýmž se sám
přiznává, že to dědictví jeho není. S tím se vším JMtem se poroučí k spravedlivému
opatření.
