360 C. XXV. Listiny pánův Jana a Vojtěcha z Pernšteina
350 zlatých s tou výminkou, kdyby jakákoliv zkáza na panství Židlochovské přišla, že jmeno-
vanému konventu nemá to býti k žádné škodě. V Brně v neděli před sv. Matoušem (17. září)
1531. Smlouvu takovou potvrdil král Ferdinand listem ze dne 7. listopadu 1531 v Insbruku.
(Arch. měst. v Brně cod. Pernst. 132. f. 310. (b)
281. Panna Barbora z Tavikovic, převora kláštera Dalešického, i všecken konvent
postoupily Janovi z Pernšteina ve vsi Lechvicích 4 lány a 3 podsedky, začež jim má vydáváno
býti platu na každý rok 20 zl. — V Rauchovanech v neděli po sv. Šimonu Judy [29. října]
1531. (Arch. měst. v Brně cod. Pernst. 132. f. 312.)
282.
Poslední pořízení Vojtěcha z Pernšteina, kterýmž činí otcovským poručníkem dětí a statkův
svých bratra svého Jana z Pernšteina i nařizuje, jak by dcery jeho opatřeny býti měly, co
státi se má s dětmi i se statky, kdyby bratr jeho Jan zemřel, kdyby děti jeho (Vojtěcha)
pomřely; činí opatření v příčině lidí dědičných, dluhů špitálu; vymiňuje si ze statku svého
odkázati do 15000 (f gr. č., komuž by se mu líbilo. — 1531, 22. list.
Ve jméno svaté a nerozdílné Trojice, amen. Já Vojtěch z Pernšteina a na
Pardubicích vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří anebo čtouci
slyšeti budou, že jakož urozený pán pan Vilém z Pernšteina a na Helfenšteině, pan
otec muoj milý dobré paměti, rozdíl o statek mezi mnou a panem Janem z Peruêteina,
panem bratrem mým milým, i poručenství o statku svém učiniti a zříditi jest
ráčil, vedle kteréhož rozdílu a poručenství v panování a v držení statku svého sem
všel; a v tom následuje pana otce svého a znamenaje běh i neustavičnost světa tohoto,
že všecko, což na něm živo jest, k místu a k konci svému přijíti a umříti musi,
a toho cíle žádný chybiti nemůž: toho žádostiv sa o statku svém, kterýž z daru
milosti pána Boha všemohoucího nyní mám anebo ještě míti budu, s pomocí jeho
svaté milosti zříditi a zpuosobiti chci, chtíc tomu rád, aby zmatkuov žádných o mém
statku pozuostalém, ač by mne pán Buoh všemohoucí s tohoto svéta povolati a vzíti
ráčil, nebylo, jakož nic jistšího před sebou nemáme než-li smrt a nejistsího nežli
hodinu smrti. Kdež já svrchupsaný Vojtěch z Pernšteina, souc při celém zdraví těla
i rozumu, a maje list mocný od nejjasnějšího knížete a pána, pana Ludvíka Uher-
ského a Českého sc krále a markrabí Moravského, pána mého milostivého, tak abych
mohl a moc měl statek syuoj všecek dědičný, zápisný, manský, mohovitý i nemoho-
vity ziíditi, dáti, poručiti i odkázati za zdravého života neb na smrtedlné posteli,
komuž by mi se zdálo a líbilo, jakož týž list od JKMti mně daný to všecko v sobě
šíře a světleji ukazuje a zavírá:
Kdež já na takové JKMti obdarování takové zřízení a mocné poručenství
činím dětí svých i statku svého, tak jakož dole psáno stojí.
Item, jestliže by mne svrchupsaného Vojtěcha pán Buoh smrti uchovati ne-
ráčil, činím mocného a otcovského poručníka dětí svých i statku svého urozeného
