FONTES RERUM BOHEMICARUM Series nova tomus I.
PŘEDMLUVA
Velký rozmach kronikářské tvorby v období vlády Karla IV. se zakládal na
tradici domácí historiografie a byl podporován osobním zájmem Karlovým. Přispěl
k němu nepochybně i celkový kulturní rozkvět mající pevné základy v politické
a ekonomické stabilitě českého státu. Dosavadní historiografická díla vznikala při
církevních institucích, především v okruhu pražské kapituly (Kosmas a jeho po-
kračovatelé), a v klášterním prostředí (počínaje kronikou Mnicha sázavského až k
pozoruhodnému dílu české kronikářské tradice - Zbraslavské kronice). Tak je tomu
také v následujícím období, ale objevuje se i nový prvek: vlastně poprvé vznikají
historická díla s podporou panovníka, nebo dokonce z jeho podnětu. Poprvé má
dějepisectví plnit politicky závažný úkol vytvořit pro Karla IV. pozitivní, oficiální
obraz jeho vlády vycházející z domácích tradic - velkomoravské a přemyslovské - a
zahrnující Karlovu univerzalistickou vládní koncepci. Inspirací i pobídkou byl pro
Karla zřejmě jeho pobyt ve Francii, kde poznal význam historických argumentů pro
politickou propagandu a podporu panovníkových záměrů.
Kronika Františka Pražského fadu "karlovskych" kronik zahajuje. Byla
určena pro velký svod dosavadních spisů o českých dějinách, který dal vyhotovit
biskup Jan IV. z Dražic. Tento tzv. Dražický kodex (dnes rkp G 5 pražské kapitulní
knihovny) je snad oním sepsáním, jehož prostřednictvím se Karel IV. seznamoval
s českými dějinami. Byly pro něj vybrány historické spisy, které vznikly postupně od
10. do 14. stol. v prostředí pražského kostela a které se týkaly celé země, tedy celých
křesťanských Čech. Teprve tam, kde předchozí záznamy končily, mělo navázat dílo
současníkovo, kronika Františka Pražského, který se na příkaz biskupův pokusil
vylíčit "život, stav, činy a mravy českých králů a biskupů i jiných českých knížat."
O autorovi kroniky víme bohužel jen to, co sám ve své kronice píše. V třetí
knize (kap. 12), ve výkladu o příčinách zatmění Slunce a Měsíce k roku 1323
poznamenává: sed (unc me existente Rome mullum signum apparuit eclipsis prefate. 'Tato
slova se týkají zatméní Slunce, k némuz doslo ve skuteénosti r. 1321? a které
zminuje již v druhé knize kroniky (kap. 8): Verumtamen quidam Boemorum fuerant ipsa
die Rome et nullum signum eclipsis solis viderunt. Byl tedy r. 1321 (nebo snad 1323) v
Římě, neznáme však důvody ani žádné jiné okolnosti jeho cesty?. Na jiném místě
zaznamenává“, že mu biskup svěřil úřad kazatele v kostele sv. Víta, který po
urovnání sporu mezi řeholním a farním duchovenstvem odňal dominikánům, a že
byl rektor školy na Vyšehradě a biskupův penitenciář: Commisit autem ibidem officium
| Podle Urbánka použil rukopisu při koncipování své legendy o sv. Václavu; cf. Urbánek, Legenda tzv.
Kristiána, s.50 a pozn. 272 k 1. knize.
? Podle astronomických výpočtů bylo zatmëni 26 .ëerona 1321 svrcholem v 6 hodin, 34 minut, 8 vteřin středoev. času.
3 Názory na důvod cesty se liší: J. Emler (FRB IV, úvod s. XVIII) má za to, že důvodem jeho pobytu v Římě bylo
studium, F. M. Bartoš (Nová recenze, s. 95), se domnívá, že tam pobýval z pověření biskupa Jana.
4 Třetí kniha, kap. (II.) HI. p. 147.
VI
