1092

osmý, zatím poslední svazek Pramenů dějin českých následoval až roku 1932. Jeho obsah tvoří historické spisy Petra z Mladoňovic a jiné zprávy a paměti o M. Janovi Husovi a M. Jeronýmovi z Prahy.

Za šedesát let, které uplynuly mezi vydáním prvního a posledního dílu, se zvýšily nároky na vědecké edice, takže se již začalo pomýšlet na nové vydání nejstarších legend. Tyto plány se nenaplnily, řada ohlášených titulů s edicemi vyprávěcích pramenů od 16. do 18. století zůstala nedokončena na pracovních stolech. Ne vždy tomu tak bylo z vnějších důvodů, dobrá vůle sama o sobě nestačila k náročnému úkolu. Záměr obnovit edici Pramenů dějin českých v nové podobě, který uzrál během druhé světové války, zmařily politicko-mocenské otřesy po únoru 1948. Odkaz Františka Palackého přestal být nadčasovým úkolem, edice pramenů ke starším dějinám se dostaly na okraj nově pojímaných úkolů státem kontrolovaného dějepisectví.

V listopadu 1989 čas opět oponou trhnul, rozevřel zatemněná okna a při- nesl svobodu projevu. Bilance uplynulého století vykazuje přespříliš dluhů a nespl- něných úkolů, aby je dějepisectví mohlo nadále přehlížet. Úkolem přítomnosti i budoucnosti zůstavají i nadále kritické edice pramenů. Navázat na záměry a dílo Františka Palackého v době blížícího se dvoustého výročí jeho narození není jen díkuvzdáním velkému předchůdci. Přímá kontinuace se starými Prameny vzala již ovšem nenávratně za své a proto se tímto svazkem představuje Nová řada Pramenů dějin českých. Historický ústav AV ČR, který ve spolupráci s nadací Patriae a případ- ně jinými sponsory bude nové Prameny vydávat, v duchu starších reformních pokusů rozšiřuje sbírku na vyprávěcí prameny od počátku českých dějin až do roku 1918. Větším kronikám bude vždy vyhrazen samostatný svazek, rozsahem menší prameny budou podle obsahové příbuznosti spojeny do jednoho svazku. S reedicemi původních svazků Pramenů se nepočítá, nevyhovující starší edice by měly být postup- ně nahrazeny novými na výši doby. To je i případ Kroniky Františka Pražského, jejíž edice byla zastoupena ve všech dosavadních řadách.

Nejen začátky jsou těžké. V případě Pramenů i jiných velkých edičních počinů k starším českým dějinám se ukázalo, že mnohem nesnadnější je dílo do- končit. Přerušit málo příkladnou tradici, překonat předchůdce a zanechat budou- cnosti dílo kovu trvalejší by se mělo stát aspirací všech nových editorů. S tímto posláním až první svazek dojde ke čtenáři.

Prof. PhDr. František Šmahel, DrSc.