217
ljch zprávcü, a néktefi nepfikladnosti svou to vzdélávaji, bud
na cestách, jarmarcich atd.
Třetí. Poněvadž naši v zapletení mnohých světských
ouřadů také bývají (co Daniel u dvora krále Babilonského),
i nemožné jim v těch ouřadech světských a službách dvor-
ských všeho utéci a časem nezprzniti se atd., y čemž musí
litování býti a na nich mimo jiné snášíno.
Čtvrté. Ustavičnými berněmi, šacuňky obtiZeni jsouc, již
živností, jak mohou, užívati chtějí, zvlášt šeňku. A ty mnohé
jim (nad způsob Bratří starých) z příčin nových propuštěny
býti musily atd., aniž se jináč živiti mohou. I čímž je nadávati?
Páté. Obecnost slużebniki některých a domácnost se
pány, žerty, jídla, pití atd., z čehož potom těžce se trestati dadí. —
Rada a napomůžení jiné býti nemůž než pilné učení, jakby
vsickni v svých povoláních pobožně živi býti měli, jako sv.
Jan žoldnéřům radil. A aby se nikoli nedopouštělo těch živ-
nosti jakýchžkoli vésti s hříchem, jako šeňkovati ve dny ne-
dělní, a s dopuštěním své vůle lidem lehkým a zlotřilým atd.
Připíjení kněží jedněch k druhým, někdy ku pánům, všelijak
mezi námi a pány našimi kažena a stavována býti mají. Vý-
stupkové zjevni zfizené napravováni aby byli, knéZi obráceni
k knize kněžské a listu starému, lid k nápravě tištěné napsá-
ním krátkým a ran Božích jdoucích předložením. A tak aby
služebníci živější služby činili, a příkladnější v obcování byli.
O oddavcích neřádně prvé sešlých, a též o křtu
sebranců.
Zdá se, že kdežby ti tak prohřešilí byli kající, a k tomu
se opravdově volající, a kdyžby podle Božího vyrčení svoji
býti chtěli (jakož zákon Boží dí, neb pojmi neb věno dej),
že mají býti a mohou oddáváni, a neodstrkäni aneb k kněžím
na posměch a rouhání odsilàni, zvlášť poněvadž ten způsob
oddávání víc jest politicum institutum. A těch potom tak zplo-
zené děti také křtíti, totiž brzáky a ranuše. Ale aby vesměs
pankharti lehkých osob, nikdy na stav manželský a oprav-
dové pokání nemyslících křtění býti měli, vidí se, že není na
to vydán Kristů křest, a tak lehce jim nesluší šafovati, ale
utikati takovych kftśni, letby na opravdové pokání se oddali.
Protož i tu pilné rozšafnosti sluhám církve jest potřebí.
Leta Páně 1565.
V shromáždění starších rozjímáno o confessi Augšpurské
a naší, byl-liby jaký rozdíl mezi nimi, a mělaliby od nás při-
jata býti, kdyby o to na nás dotíráno býti mělo?
