211
Druhé. Bylo-liby potřebí kde v čem kterých psaní od
Jndnoty vydaných napraviti; poněvadž rozdílnost času rozdíl-
nost příčin činí, a rozdílnost příčin těch i oněch rozdílného
jakož v jiném tak i v spisech způsobu žádá.
Třetí. Byliliby jací protivníci Jednoty, jimž by náleželo i
psaním odpovidati a dosti činiti; co by pak koli za potřebné
uznal, znamenävati, ano i napsati jakZ neilépe a nejdosta-
tečněji možné podle náležitosti; a potom sudímu ukâzati, a
sudí s povolením tovaryšů svých radě toho k soudu podati.
Ovšem pak kdyžby sudi se vší radou toho potřebu uznali,
a jaké psaní neb spis učiniti rozkázali, povinen jest k tomu
hotov býti podle možnosti, a potom vykonaje rozkaz podati
toho sudimu atd.
Na snémich acta s pilnosti a bedlivé spisovati à po vy:
konáni snému pfed zavirkou vseho prelisti zapis artikulń i
jieh zavirani, a bylo-liby co potřebí doložiti kde neb opraviti,
to hned tn aby vykonal.
Povinnosti osob ouzké rady.
Aby pečoval a stáral se každý z nich o obecné dobré
Jednoty se vší opravdivosti. Povolän jsa od starších v uká-
zané misto, aby se povolnś s ochotnosti najiti dal, a na поёт
s trpělivostí do propuštění trval. Cożbykoli znal neb věděl,
Ze by náleZelo ouzké radé zpraviti neb opatfiti, na dotázku
sudiho v radé oznámiti upfímé a sprostné. V radé jsa misto
své má držeti, z něho k vyšším i nižším vážnost a uctivost
příslušnou zachovávati, ku potazu pořádně odpovidati; soud
svůj krátce, srozumitedlně a sprostnč, po náchylnostech svých
nepostupuje, ani toho, co jiní pravili; mnoho opětuje, vypo-
vidati. Jmých soud bedlivě a sprostně vyslýchaje spravedlivě
rozvažovati. Po potazu, má-li k čemu, pokojně se a středmě
přimluviti, a měl-liby jaký odpor proti čemu, nevkládati ho bez
dotazu a povolení sudího Kdyżby pak soud zaviin byl a
zjevně vynesen, aby toho po straně, když by se něco neda-
řilo, nepřetřásal říkaje: toto takto, a ono onakno mělo býti
atd. A ovšem se toho neodčítal, poněvadž s jinými to usou-
dil za dobré a za vůli Boží měl, lepšího ani znal ani pověditi
uměl, než spolu s tovaryšem svým k též radě náležícím, po-
kudž by k vzdělání bylo, může o to promluviti, a byla-liby toho
potřeba, to na všecku radu ouzkou neb na samčho sudího
v radě poctivě vznésti.
Tajnost ouzké rady aby s velikou věrností zachována
byla. A toho s pilností sluší šetřiti, aby žádným návěštím ne-
byla pronášína pod skutečným trestáním, na kohož by co
toho uznáno bylo. Jestliżeby biskup kraje kterého z rady
14*
