200
nunc efficere, si vellemus, jakou svornost a lásku vzdélati u
nich v Pol&té, a zase, kdybychom odpirali Zádostem jejich slu-
§nym, kterakby z toho mnohé zlé, nesvornost, a za tím zkáza šla.
Na ty jejich široké a mnohé řeči dána jim tato odpověď
ode všech Bratří skrze Bratra Matěje Cervenku, že tomu do-
bře rozuměti mohou, jakby se jim to trefiti a k čemu přičteno
býti mohlo, kdyby oni měli nyní v té confessí opravování se
vydati a ji nějak přejinačovati, ano prvé dosti řečí o častém
se u nás víry měnění, tak jakž oni sami toho prvé dotýkali.
A zvláště pak, když již tato confessí podána jest byla císaři
Ferdinandovi, ano i jiným vrchnostem některým; k tomu teď
skrze to vydání Wergeriovo že jest rozprostřína po vší říši i
dále. Pro ty příčiny na tento čas že se nevidí Bratřím, aby
„náležitá věc byla, tím hybati. A nejprvé proto, poněvadž se
nám tak dobře trefuje, když vní tak poloZeni jsou artikulové
všickni, jak vlastně u nás sami v sobě jsou. By jiného něco
mělo psáno odporného tomu býti, že by se trefovati nemohlo
s tím, což se v skutku v Jednotě děje, jako při moci světa,
stavu svobodném, desátcích atd. A také kdyby i mělo co mě-
něno v učení Jednoty býti, že by ktomu musili netoliko starší
všickni se svolati, ale i všickni kněží a pastýřové zborů Páně.
Však tomu že Bratří dobře rozumějí, že se jim to vše tak
v Polště v jejich způsobích jako u nás trefovati nemůže. Pro-
tož že se jim toho půjčuje, ut eis nostra pace liceret vel ad-
dere, vel mutare, podle toho jakž potřebu vidí; a to aby mo-
hli vydati, ne od nás neb jmenem naším ale od sebe.
Za tím doloženo jim: a jakož pak některé věci naše u
vás se trefovati nemohou, takž také některé věci vaše u nás
nijakž nemohlyby se dobře trefovati, jako i ti dva artikulové
od Laského sepsaní. Tu seoni doptali, nemáme-li pak za blu-
dné toho, coZ Lasky tu sepsal zvlá&té de conjugio ministro-
rum. Odpovédino jim, Ze se nám vidí drobet nesrovnávati se
s svatym Pavlem, nybrZ Ze se tu ubliZuje svatého Pavla fe-
óem; neb on di: Beatior erit etc. Pan Lasky pak na odpor
tomu praví, protož toho že nemůžeme chváliti.. Ale však bychom
kde i v čem sobě poněkud na odporu byli, že nemá to mezi
námi svaté lásky ruditi, abychom měli jedni: druhé proto po-
tupovati, jako se tak přihodilo mezi Luterem a Cwingliem.
Jakož pak i oni legati také toho byli dotkli, aby o těch
menších věcech mezi námi nebyla nějaká concertací, bychom
pak ne hned pojednou ve všem mohli se sjednomyslniti, takž
i k nim také mluveno jest.
K tomu řečeno: I s Luterem bylo takové srozumění, ješto ne
ve všemnaskrze mohli sme jednomyslní býti, a však proto po-
koj, láska a Kristovo milování тей пати bylo. O čemž že i
