115
pomsty, náhlosti, ale raději k lítosti, jako k mdlejšímu osudí
vždycky nakloněn býti.
A pakli Żeńkyl jest, md péci vynaloZiti, aby panovati ji
nad sebou nedal, a k radu se i ji přivodil. A krátce péčí má
miti, aby úmluvu manželskou k ní zachoval, věrnost těla svého,
péči o ní v potřebách a nerozdilnost, a uměle se měl podle
věrného naučení manželu přislušícího.
Zpráva hospodáře k dětem.
Povinnost úmluvy při křtu činěnou i slíbenou aby na
péči měl. Učiti, vésti, zpravovati, i dítky v kázni a bázni
míti, z náhlosti a ze zlosti náramné netrestati pésti za vrch
neb kyjem, ale metlou, z domu bez dopuiténi nedati nikam
jíti, milost v srdci miti a krýti, a dětinsky se nemöti.
A pro děti s sousedy se nesvářiti ale šilink vymésti.
A pacholat s děvečkami neklásti, ani na pastvu spolu do-
pouštěti; a též kromě sebe aby je kladli, a zvláště když jsou
již drahní.
Obyčejům dobrým v modlení, v mluvení skrovném a po-
ctivém, a v činění šlechetném a mravném, v chození do zboru
neb kamž pošlí, neb doma při stole i jinde aby je mravům i
všeliké poctivosti a uctivosti uëili, živnostmi křesťanskými opa
třili, a o duše jich přední péči měli.
Při dětech mladých vidí se toto za dobré a za užitečné,
aby nejprv otec svolil se s mateří, aby jeden mino druhého
nepochleboval dětem, než aby tu přirozenou milost skrývali
před nimi, a hleděli v rozumné kázni i bázní je míti; a nej-
pilněji toto, aby rodičové vedli děti k skutečnému poslušen-
ství, když jemu dějí učiň to, aby učinilo, aneb nech toho,
aby nechalo.
A k zbytečnému jídlu a piti aby jich nenapominali, a
у tom, cożby sobś diti zachtélo, nepovolovali.
K dětem světským, pokudź by mohlo býti, aby jim bylo
zabráněno běhati a s nimi hráti.
A k tomu prostředku aby bylo prohledáno, jestliže člověk
ditěti toho dobrého, kteréž sám Bůh dává, nemůž dáti; ale
aby jemu, což na něm jest, hleděl posloužiti, a pokudž možné
zastavovati, varuje se při tom také na druhou stranu přísnosti.
Syn nebo dcera dorostlí kdyžby chtěli oděv pěkný neb
barevný míti, aneb něco takového, ještoby mohlo k ourazu
býti, nemají jim těch věcí žádných rodičové věrní obmýšleti ;
ale což na které sluší, v jich potřebě slušně je opatřiti, prvotně
jsouce jim sami na příklad ve všem a k tomu je vedouce.
