110
vadž příjemen nejsem. To můž býti pravé, ale velmi řídko;
neb lépe se jest učiti, aby uměl mluviti a hleděl se tak miti,
mohlliby příjemen býti. Ale pro malý užitek nechce se tak
veliké práce. To opět pravé nebude; neb neprospělliby tou
věcí jednomu, ale jinému by mohl prospěti aneb sobě netoliko
k jedné potřebě ale k mnohým.
Kdo dělá, ten se učí a dělaje poněkud zví o sobě, co umí
a čeho neumí. A řídko se nahodi ten, jenžby ukázal, čeho
neumí a coby měl uměti a kterak; a těch ještě méně, aby to
ukázáni snadné přijali a opravili Neb nesnadné rozuměti, po-
něvadž trápení rozum dává, a práce užitek přináší. A toho
obého se nechce.
Jedna ctnost ani dvě, jeden dar ani dva nemohou samy
vše zdělati, jako velikému hospodářství jeden neb dva dosti
učiniti, ovšem pak dvojímu. Nadto pak ten, kdožby chtěl sám
za se, i za jiné, i za Boha mnoho ziiditi. Za Boha neb za lidi
dělá, kdož při zlé tvárnosti nechce prijíti počtu od toho, kdož
se zpravuje, než jiného se domnívá předce jakž počal.
0 domnéní,
Bratr Bratru a v některých příčinách i světskému víc
sluší věřiti než svému domnění. A tak aby domněním vládl
a ne domnění člověkem. Pakliby se komu zdálo, že má ji-
stotu, af povi, z kterých příčin jest ta jistota. A budeli se
narčený zpravovati, ještě i v tom nei hned aby počteno bylo,
žeby se vymlouval. A pakliby i tak bylo, žeby se vymlouval,
dobré se domnivati o ném, Ze to činí z omýlení, neznaje sebe,
neb z nepaměti. Posloužiti jemu, můžli to býti, aby se v tom
poznal aneb pamatoval, a pakli klamal z bázně neb jinak, po-
ručiti jej Pánu Bohu a jeho svědomí. Při malé věci tajně a
při znamenitější věci zjevně, a sám hněvu a nelibosti aby se
bránil. A rozpomenulliby se ten kdy, kdož sklamal neb brá-
nil, netrestati jeho přísně, než přimluviti se zaň a napome-
nouti, aby se potom toho vystříhal přidada to: Jiží potom
budu více věřiti než prvé. A tak vinnému spíš pomůž, a sám
bez viny zůstane.
Lidé počínající neb jiní, kteříž mohou víc věřiti než rozu-
méti, dobře činí, když poznají ty, jimž věřití hodné jest.
Než což jest nad rozum neb proti rozumu, nesnadno věřiti bez
srozumění, zvlášt při těch věcech, kteréž mají činěny býti nebo
nečiněny.
Někteří lidé slysice dobré véci a oblibujice poněkud, při-
jímají, a práci vedouce, málo udělají. A takoví obecně žalují
