86
měti slouže, a Bůh skrze něho nedělá. Než lidu proto ten
nedostatek k víře a k modlitbě doplňuje, když tajný jest atd.
V tom má zajisté pravdu, že by to mělo býti, aby každý
knéz byl pravy a dobry ctny kiestan, a že z toho základu
dary svými v ouřadu má sloužiti slovem nebo svatostmi, a Ze
služba slova, modliteb, napomínání, trestání, soudův, v naději
tvrzení atd. nejpravěji a nejlépe odtud pochodí v posloužení,
když při tom smysl jest a úmysl pravdy, ne aby bytná pravda
byla vlévána, ale osvícení její u víře a v ctnostech, a ustavení
v naději, a hledání Boha, i pocty činění i chvály, Ale zlý
kněz mravně, neníli bludný, nemůž sloužiti živě, ale mrtvými
věcmi zůstávajícími při něm, do níž bludem nebudou poru-
šeny. A tak zlý, mrtvý v duchu à od Boha odvráceny, ne-
kajici, a v svědomí porušený kněz, by vše měl zevnitř krásné,
však nemúž se v tom Zivé miti, a zvlášť ku Pánu Bohu, s li-
dem v dověrnosti. A z té strany zmařený jest a neprospívá,
ale meska a nedostatek uvodi ; ovšem bludný a hříšný, jakož
těch nejvíce jest.
0 zmaření slova.
Slovo Boží mařeno bývá. Jedno strany sluh, druhé strany
lidu. Strany sluh na dvé. Jedno strany života zlého a ne-
příkladného, odkudž nebývá příjemnost v dověrnosti k sku-
tečnému následováni ale náramná ujma, a z té částky se maří;
druhé strany smysla bludného a úmysla převráceného. Tu se
naprosto, pokudž ta zlost bylaby, potud se sůl maří a není
užitečná; než aby vyvržena byla a potlačena. Strany lidu se
maří, když se neb neslyší, aneb na jiný smysl slyší, aneb bez
užitku bývá. A o tom Pán ráčil oznámiti v podobenství o
semeni, na tři částky země bez užitka padlém.
0 křesťanech věrných.
O křestanech pravých, o jejich víře, lásce, i o ctnostech
jací by měli býti. Dobře píše bratr Rehoř, žeby takoví měli
býti; než proč nemohou býti, a coby misto toho mělo býti
a čím doloženo. Dosti křesfťanu v církvi svaté býti a věrně
upřímě chtíti a poslouchati, a nedostatky tím, což Bůh a církev
svatá velí, opravovati. Dokudž kdo v tom jest v Kristu a v církvi,
nic mu nebude k zatracení. Než co mó chtiti a pfijimati, i
véfiti neb činiti atd., to mají zprávcové znáti, a zvěstovati, i
učiti a t. d.
