35
k nému pfiél, skrzeli Boha toliko zjevenim aneb divem
nějakým, cili skrze kněží, s kterými jsme se oddělili; na
tom jsme zůstali společně, aby vyznáváno bylo v po-
čtu vydávání, že ač věříme, že prvotně z Boha, z hnutí a
z vůle milosti Boží; však podle zřízení jeho také z zvolení
obce věrných, sebraných, z kněží i z lidu obecného osob hod-
ných, jakož v listech bratrských zapsáno. A skrze kněze řím-
ského svěcení, na biskupství zvoleného i potvrzeného, stalo se
těch, kteréž obec zvolila, s modlitbami a s posty potvrzení na
kněžství i na biskupství. Neb za první cirkve týž a jeden
ouřad byl, a nebylo rozdílu mezi knězem a biskupem; neb
dvůj řád toliko byl, jeden biskupův a druhý jahnův. A že
to možné jest podle zákona Božího zvlášt v nouzi, toho důvo-
dové jinde psání jsou. A tak püvod knézstvi strany podstaty
víry 1 pravdy její, lásky i úmysla upřímého pro spasení své
i bliźnich jest v pravdě z Boha Otce a z Krista Ježíše i
z Ducha svatého pošlý a všelijak zkušený i potvrzený.
Strany pak zevnitřní služebnosti jest z zvolení kněží s obec-
ným lidem a z potvrzení skrze kněze římského svěcení, na to
zvoleného 1 potvrzeného. A ztoho důvodně jest z církve svaté.
Proč původ kněžství vzat z posloužení kněze římského.
Aby kněžství římské očištěné od bludův smysla i úmysla
i od požívání zlého v Jednotě naší nebylo potupováno a za
nic váženo. A ku poznání toho má pilně při římské církvi
rozeznáno býti, co v sobě dobrého má, a co s přimíšením, a
co zhola zlého. Dobré na prosto v sobě, jako vyznání víry
dvanácti článkův, písma svatá v samém textu znamenaná, vy-
volené mnohé Boží, vůli dobrou mající i žádost i svaté ctnosti.
Zhola pak věci zlé jsou: Jako hříchové smrtedlní, žádosti
tělesné, marnosti světské, a skutkové zlí proti víře, lásce i
naději, a bludové proti víře i proti zřízenému spasení ne-
ustupné bránění. |
S pfimifenim pak jsou: jako řád, moc, ouřadové, svátosti,
výkladové písma, concilia a ustanovení, obyčejové, tvárnosti
atd., při nichž kYivi oumyslové se pfimisili a poru&ili i poru-
šují svrchu jmenované věci, aby odtud jmena ty věci brala
jiná. A že svatý Pavel dí: kdož se očistí od těch věcí, budet
osudím vzácným Páně. A Pán Bůh dí: očistte se, jenž nosíte
osudí Páně,
Protož známo buď, že od prvních věcí dobrých na prosto
jsme neodstoupili, ale k pravdě jich opuštěné přistoupili a
у ní jsme i úmysl máme se všemi křesfany býti v jednotě jedno.
8
