29
norodně povýšen a zveleben. A že dvě hlavě v Římě mu se
netrefili, bylou opustiv nebylé se místo držeti praví. A tak
nemínil Kristus moci dáti osobám, aby jí vládli; nehodným,
zlým, bludným, k zkáze pravdě služebné i podstatné: a aby
za ni dávali peníze, cti služby neb zboží a pod mocí tou aby
páchali svobodně zlosti a nepravosti a tudy ctili ohavnost na
místě moci ouřadné postavenou. Kdož ji tak dává neb při-
jímá, nedává moci Kristovy ani přijímá, neb dí apoštol: není
nám moc dána k zkáze ale k vzdělání církve v pravdě Krista
Ježíše. А tak kdež se toto sejde, moc ouřadná, hodnost
osobná, úmysl upřímý, přítomná pravda smyslu, práce ouřadná
k míněnému Kristem konci: ta moc od lidi daná i přijatá
Kristova ma slouti.
A že moci dané Kristem žádný člověk dobrotou ani Gim
jiným způsobuje neb činí. Neb jednou jest učinčná a církvi
daná jako i ouřadové, ale v hodnosti své ji řádně přijímá, užívá.
Kteréžto moci nejjistší důvod jest přítomná pravda strany pod-
staty i služby. A přítomní oudové, jimž se sloužiti má, původ
v naději při též pravdě. Neb bez pravdy, byť anděl s nebe
přišed kázal, sloužil, prokletý jest. A co by učinil proti pravdě
mocí tou na zemi, nebude to potvrzeno v nebi. A že hned
Kristus nedal moci v jiném úmysle, ani k jinému konci než
k službě pravdy, ani apoštolé měli jiného úmysla a smysla.
Tedy vědomí to, že kdož vstoupil v moc úřadnou jinudy a ne
skrze pravdu zloděj jest a lotr, a ten takový moci k jinému
nemůž požívati než k tomu, v čemž od pravdy bloudí. A po-
žíváli jiný od něho moci jeho, v úmysle 1 v smysle musi po-
Муай. Jako římská církev nemá úmysla moci půjčovati než
svým poddaným a nad svými k vzdělání svému. A však i
mezi nimi, dalli by komu Pán Bůh pravdu poznati, již takový
ne pro moc danou ale pro pravdu mohlby užitečným býti
oudüm Kristovym v službě. Též : při věrných zprávcích na-
hodil-li by se bludný a moc přijalby, sama moc přijatá, ač
ustavuje oufednika, viak bude.li ji zle poZivati, není moc Kri-
stova ani cirkve svaté. A ač Kristus dav moc sluhám svým
nad všelikým dílem, tělem svým odešel, však mocí svou i mi-
losti i pilností i pravdou skrze ducha svatého přítomen jest,
jako hlava oudům zrůst, živnost i ducha dávaje ratolestem na
sobě štípeným a díla svého i sluh zkużuje ve dni poku-
šení, a nehodné slouhy zamitaje moci své nepůjčuje, byt ji i
lidé nezřízeně půjčili.
A protož pastýři pastýřů mají pilně bdíti, a pravdy Krista
šetřiti, aby s ním byli a s ním shromážďovali, a což činí, aby
v moci jeho jako přítomného činili a oudům jeho v té naději
činiti, že on v nich přebývá. A aby znali, že Kristus: Pán
