268
předešlého uvolení naplněna má býti skutečně. Co se pak
knih jeho dotýče, kteréž v Fulnece jsou, uznáno, že on již
práva k nim nemá, poněvadž jest je Bratřím starším v Mo-
ravě zápisem oddal za náklad, kterýž na něj byl učiněn. —
Z strany zboru poznaňského povoleno jest, aby byl jedním
nějakým služebníkem oboji řeč umějícím opatřen.
Appendix o Tertulianovi. Tertulian má v Polště ještě déle
v stálosti úmysla býti zkušován, a potom, bylli-by stálý a upří-
mný nalezen, müZe někde do Moravy k škole obrácen býti.
Jan Amplias diakon, doktor. Poněvadž o své ujmě k do-
ktorství se obrátil, a není naděje již, aby chtěl poslouchati,
má jemu býti domluveno od Bratří polských.
M. Mikuláš žádal s staršími se shledati, aby své některé
stížnosti, kteréž má v Evančicích předložil. Což když se stalo,
oznámil, že on školy zpravovati nemůže, a že jemu nejedny
věci těžké jsou. Zejmena pak tyto:
1. Místo k škole nepřípadné pro zlé povětří a časté ne-
moci žáků.
2. Drahota náramná a nemožnost jeho v živnosti.
3. Že neví jak spojiti žáků domácích s jinými městskými.
Ukázáno mu, že jsou otcove nerädi, Ze sobě to místo tak vy-
se Bratří v tom. A i hned pilným a zdravým soudem jsou ty dvě
slova i smysl jich od Jednoty zavrženy, a nalézají se proti nim vydané
zjevné dekrety. A jmenovitě leta Páně 1499 (sto let dochází) na synodě
brandejském za cizí a táborský smysl to jest odsouzeno a s polože-
ním rozdílu mezi figurným a posvátným mluvením (inter praedicationem
figuratam et sacramentalem, guae est apostolo communicatio corporis non
signum) proti těm dvěma slovom tak svorně od Jednoty jest concludová-
no a v dekrétě zapsáno těmito slovy: V tom sjití mluveno o smyslu při
svátosti těla Páně nápodobně k kněžím táborským; než zuostáno na
tom, aby ten smysl nebyl vypravován a zvláště těmi slovy: chleb jest
tělem Kristovým, jako Kristus jest skála, cesta, dveře. Hactinus verba
decreti. Protož na kterých slovech Jednota se nesrovnala, anobrž i proti
nim dekret vydala, sluší nám jich zanechati, jestli ne výrodkami ale vlast-
ními syny Jednoty býti a zůstávati chceme. A druhé i pro tu příčinu, že
budeme-li slov těch znamenaně afigurně uZivati i způsob mluvení figurního
a duchovního s posvátným míchati, a ovšem o posvátném užívání tak
nehodných jako i hodných pravého těla Páně i o rozdílnosti požívání
duchovního od posvátného smyslu Jednoty v konfessí naší zapsaného
budeme-li odstupovati, tytule táboritův, habrovanitův, kalvinistův žádným
způsobem bychom neušli; ale smyslu písma svatého i Jednoty naší vždy-
cky vlastnímu i předkuom svým v ném protivni bychom se stali. Již,
díka Bohu, Jednota naše nejní babou vždycky se učící; dorostla za
otcův našich a paměti naší ve stu letech po svém nastání v dokonalosti
učení Kristova, a došla již takové perfekcí v zdravém smyslu písma
svatého při všech artikulích i v řádu svatém, žese jí ničeho netřeba od
jiných jednot učiti, ale ona jiné jednoty učiti již by mohla.
Sie state in Domino charissimi, ne circumferamini quolibet vento
doctrinae.
