230
dnotě máme, a mnohem bezpečněji, ješto poně tamto hrozné
některým jest nebezpečenství, a již se na ně číhá.
Jestliže pak této naší nynější žádosti a prosby přijíti a
uslyseti nebudete chtiti, ale tak naší věrností a poniżenosti
pohrdnete, tedy již nám nemějte za zlé. Myť Pánu Bohu,
Jednotě a dušem i svědomím našim věrnost zachovati úmysl
pevný a stálý majíce, to což na místo naše náleží, podle po-
vinnosti naší učiniti a činiti: musíme, i nyní hned skrze toho
vyslaného našeho, i potom všickni spolu, když toho čas přijde.
S tímto vám se nyní ohlášením a opověděním, že tím vším,
což jste vy i již učinili a učiníte, anebo více byste činili, žá-
dnému se v svych predsevzetich upamatovati nedadouce, ale
všemi pohrdajíce, i což my z místa svého činíme a činiti bu-
deme, vinni před Bohem, Jednotou i přede všemi pobožnými
a věrnými lidmi býti nechceme. Vy vězte, jak tím Bůh a
pravda jeho svatá v Jednotě poctěna bude, i dobrá vaše povést
a jmeno poctivé ozdobeno. Myť věříme, a na tom se beze
všeho pochybování bezpečíme, žeť naší věrnosti, upřímnosti a
sprostnosti Pán Bůh i svědectví časem svým dá, a tomuto se
doufanlivému, ode vší všetečnosti a nevážnosti vzdálenému
opovážení žehnati bude; poněvadž k tomu ničímž jiným než
samou Boží bázní a žádostí věrnou dobrého svédomíi zachováni,
vedeni a nuceni i přinuceni jsme. V čemž se, když toho čas
přijde, tu kdež místo takových věcí jest, svobodně ohlásiti před
každým svědomím lidským hotovi jsme a bohdá budeme.
Pak-li tuto naši pokornou žádost přijmouce uslyšíte a na-
Inite, (k čemuž aby Pán Bůh duchem svým ducha vašeho na-
lonil, milosti jeho svaté prosíme, a což by nám velmi vděčné
a potčšitedlné bylo,) tehdy vás skrze tohoto spolubratra
k vám vyslaného ještě za jednu věc snažně a důvěrně pro-
síme, totiž abyšte vrchnosti světa, skrze niž Pán Bůh i vás
v pokoji tomto časném a tělesném chová a ochraňuje, větší
svobody sobě přivažčivě osobovanim nedraźdili, ale na tom
nyní (do času a vůle Boží), což máte, na čež se vrchnost jako
skrze prsty dívá, přestávali a toho užívali. Tak věříme, Ze
první žádost naši uslyšeli byšte, i v této také nás neosly&ite.
Neboť se tak nadějeme, a svědomí naše nám tak před Bohem
svědčí, že jakž první prosba tak i tato spravedlivá a svatá
jest, i hodná toho, abyšte ji skutkem vyplnili.
Tof jest suma tohoto našeho k vám poselství, kteréž Bra-
tru tomuto od nás k skutečnému vykonání jest poručeno. A
s tím vás Pánu Bohu a jeho svatému opatrování jako i sami
sebe poroučíme.
Vám známí a na vás na svých modlitbách
vždycky pamětliví Bratří starší ouzké rady.
