Poněvadž předcházející povídka (Schretel und wazzerber)
stojí na listech 371 a 372, její konec však na listě 370%, je
patrno, kterak listy původně ležely. Začátek básně měl by tedy
státi na zadní straně listu 370, jehož je polovice ustřižena. —
Ale právě tento sloupec je vyškrábán, tak Ze bäseñ je zacho-
vána jen zlomkovitě.
Ale v lémže rukopise jsou stopy naší básně ještě na jiném
místě; v uvedeném katalogu totiž poznamenává Bartsch : „das-
selbe stück stand auch auf den blättern, deren schrift ausra-
diert ist*; to jsou listy 246—249, které obsahují nyní báscň
o čtyřech dcerách Božích, otištěnou v Bartschově vydání básně
Die Erlösung na str. IX—XX. V tomto vydání Bartsch o palim-
psestu nic nepoznamenal, nebot užíval k otisknutí opisu Pfeifferova
místo originálu, a mně se dosud nepodařilo dostati o tomto
druhem tekstu bliżsi zprávy.
Do starého opisu tohoto sborniku, do rukopisu koloëského ')
měla i tato báseň býti přepsána, neboť na konci indeksu, který
stojí před dílem, čteme :
CLXXXIII. Ditz ist von dem von Michelsperk,
der phlac ritterlicher werk ;
ale dle str. IX. úvodu scházejí poslední dvě básně v rukopise
samém.
První a dosud jediný otisk: učinil v. d. Hagen na uve-
deném misté pod titulem ,Des bóhniischen Ritters Johann von
Michelsperg Ritterfahrt in Frankreich. Von Heinrich von Frei-
berg*, a sice přesně podle rukopisu, jenže vydavatel spojil vždy
dva krátké verše rukopisu v jeden dlouhý řádek a opravil po-
klesky pisafovy, jako Gasto psanć 7 za s, s za z, aniż by ostatně
jazyk nebo pravopis normalisoval. Tento se beztoho shoduje
celkem dobre s obecnou střední hornoněmčinou, jen výjimečně
ukazují některé tvary k nářečí bavorskému; jsou to dle voka-
lismu: (eu za tu) aventevre Ao, ev bd, koverteur 109, leute 140,
newen 107, nevwe 33, 168, 175, fevre 98, fevwer 196, téwer
75, 263, 277, fever 189, Zrewen 18, fevre 188, feviers 154;
(ci za £), enbeoizzen 55, vleiszen 56; (at za cz) mart 27, rait
168, gesait 28, volsait 314; (au za À) travren 69; (0 za à)
!) Koloczaer Codex altdeutscher Gedichte. Herausgegeben von
J. Nep. Grafen Majlàth uud J. P. Kóffinger. Pesth 1817.
