Nejznamenitější z toho cechu, Peler Suchenwirt "), Zijici
v druhé polovici století XIV., naznačil povolání své slovy:
29, 1. Ich rait allain in fremden lant,
daz ich den edlen würd bechant,
durieh nótdurft meines leibes nar
nam ich der piderben herrn war,
als gerndem orden wol anzimpt
22. ich sprach, ich nim durich ér guot
und bin ze recht ein gerzder man
und sag waz ich gewizzen kan
von den biderben guotes‘ — —
a oslovuje své druhy slovy:
VII, 11. ir chnappen von den wappen, hôrt — —
die von den wappen tichtens phlegen.
A pozdější člen řádu, básník z XV. století, Hans Rosen-
plüt ?), praví o sobě v básni o Ludvíku bavorském ?)
— ich bin kein ungehew(r)er
und bin ein fremder abenteurer
zu fursten, zu herren, zu kunigen und zu keisern
und bin irer wappen nachreyser
nach Adams ere zu plasoniren
und auch ir farb zu difidiren,
und such an iren hofen mein narung;
t. j. tito básníci navštěvovali bohaté pány a chválili je za
odměnu, vykládajíce při tom heraldicky jejich erb (blason).
V době, kdy básnictví přešlo z rukou rytířů na ctihodné
mistry řemeslníky a provozovalo se počestně a ke cti boží v růz-
ných školách pěveckých („singschule*), piece nevymfel „spil-
mann“, toulavy pěvec, básnický žurnalista doby starší; kde
šlechta se shromáždila a při jejích slavnostech oživlo něco
jako upomínka na bývalou stódrost, tu se dostavil básník a
opěvoval štědré pany, vypisoval jejich činy v boji nebo, a to
častěji, v turnaji, jejich erb a zjev, a čekal na odměnu, která
1) Peter Suchenwirts Werke aus dem 14. Jahrhunderte, hrsg.
ele. von Alois Primisser (Wien 1827).
?) Jordan, Das Kónigthum Georgs von Podiebrad (Lpz. 1861).
Beilage Nro. II. Rosenplütisches str. 394—421.
3) L. c. 409; místo uvedl jiz A. G. Meissner ve své ,Quartal-
schrift" (Dila V. 386), aë je nesprävné vyklädal. já
