103
45 nách âventère gerilen ;
enphangen nach hérlichen siten
warl dd der éren riche gast,
daz im mules nie gebrast
daz erzeiget er dà wol.
o
5
an einem tage, als ich sol
à nu kunden offenlich,
dô der kunie von Frankrich
in einem tiergarten
mit den vrouwen zarlen
5
u
in vreuden wolde enbizen,
der gast begond sich vlizen
nuit richer koste dar an,
wie er gezieret üf den plan
so ritterlichen quême,
бо daz iz wol gezéme
dem edelen kunige in Béheimlant
45 aventevre, 5! ev, ** vrowen tzarten, 55 wol enbeizzen, 59 be-
gonde, vleizzen, 5" kost, 9? is.
45. âventûre, mhd. âventiure ze
střlat. adventura, znamená událost,
zvláště podivuhodnou, překvapu-
jicí, kouzelnou, pak zvláště rytíř-
ský boj. hlavně klání s ostrým
a zvláště také cenu jeho, šťastný
výsledek vůbec, výhru, štěstí (ku
př. v milostné písní Václavově).
Hledati av. vykládá se v Hartman-
nově Iweinu takto (v. 27 ann.):
,aventiure? waz ist daz? daz wil
ich dir bescheiden baz. nů sich
wie ich gewáfent bin; ich heize
ein ritr und hán den sin daz ich
suochende rite einen man der mit
mir strite, der gewafent si als
ich. daz priset in, ersleht er mich:
gesige ich aber im an, só hát man
mich vür einen man, und wirde
werder danne ich si’ av. nazyva
se pak také vylíčení událostí, a
basnici dvorsti maji za musa ,vrou
Aventiure", kterà zaklepá na dvére
basnikovy a chce do srdce jeho.
(Srv. začátek IX. knihy Parzivala).
53. tiergarte, zahrada, sad, ve
kterém se chovala dle zvyku stře-
dověkého těž zvěř.
55. enbîsen jisti, inbis snídaul;
za krásného počasí byly tabule
od sirym nebem oblibeny — srv.
Ir. v. Liechtenstein 191, 26: dò
het ouch sich der fürst von Kern-
den schön geleit üf einen grüenen
anger breit. durch einen imbiz
er dä lac des er üf grase ie gerne
pflac.
56. gast zde jako stě. hosť často,
cizinec vůbec.
57. kose náklad, co mnoho stálo.
57. ritterlich syv. Uvod str. 24.
61. Interpunkce, které se užívá
uvydávání pramenů staroněm., za-
kládá se na pozorováních Benecke
a Lachmanna. — Benecke pravi
v pozn. k „Wigaloisovi“ (v. 7777),
„dass die alte sprache in ansehung
des gebrauches der verbindenden
wortfolge weit weniger strenge ist
als die neue, in der durchaus das
verbum am ende stehen muss.
um den leser durch interpunction
nicht irre zu machem, ist in diesem
abdrucke nach dem beziehungs-
pronomen niemals ein komma
gesetzt“, a Lachmann‘ v úvodě
k ,Iweinovi* str. VIL, ,ich habe
sie (interpunkel) so einzurichten
gesucht, dass sie dem leser das
zusammen gehorige und was er
trenneu soll im augenblick deut-
lich mache. nur muss er freilich
mit gespannter aufmerksamkeit
lesen, nicht obenhiu mit "den
