des in vreiuden landen han; |373. a]
ob ich icht gňtes tichten. kan,
Beheim, vou diner ritterschaft
unde von den herren tugenthaft,
5 des kuniges man in Beheimlant.
die schrift der büche uns tüt bekant
waz Parzival, hwein, Gàwàn
ritterschaft gepflogen han,
! fremden, * buch, * Was Parcifal Gawin Ywan.
1. Začátek básně, z něhož ztra-
ceno sotva vice neZ CtyTi verse,obsa-
hoval, jak se zdá, politování básni-
kovo, že dosud oslavoval svým
zpěvem výhradně cizince a ne kra-
jany své, rytíře české. Dle toho
složil už báseň jinou nebo více
před touto. — O tvaru kan srov.
pozn. 286.
9. icht svv. pozn. 906 ; tichten, srv.
pozn. 807, 154.
7. Parsival, hrdina nejproslave-
nější básně staroněmecké; jméno
keltické zní Peredur „hledatel ná-
doby“ t. grálu. Francouzský tvar
jest Perceval, vyložené jako „pro-
nikatel údolí“ (srv. Perceforét),
a tak mu rozuměl i Wolfram (140,
16); výklad moderní, z perštiny
vzaty ,der reine thor", není tedy
správný. P., syn Gahimureta a Her-
zeloidy, vyrostl úplně odloučen od
světa, ale poznav rytirstvi vyjede,
dopouštěje se v nevinnosti své
dvou velkých hříchů: usmreuje
odjezdem matku svou a zavraždí
pak svého příbuzného Ithera, je-
hož mrtvolu oloupí. Pak, dosáhnuv
poučení a moudrosti světské, za-
mešká z ohledu na ni otázku sou-
citnou pri utrpeních svých přátel,
blídačů grálů, které otázkou mohl
zprostiti utrpení jejich. Když se-
znal, co ztratil, zanevře na .Boha
a jezdí dobrodružně, touže po své
mladé Zené Kondwiramûr a po
grálu. Ale teprve po dlouhém blou-
zení, když zápasil nepoznán s Ga-
: wanem a s bratrem svým, Penne
nem Feirefizem, o jehoz helm se
rozskočil meč získaný oloupením
mrtvoly, dojde odpuštění a stane
se králem grálu. — Literatura
o této básni Wolframové je velmi
objemna. G. Bottcher, Die Wolf-
ramlitteratur seit Lachmann mit
kritischen Anmerkungen, Berlin
1888. Basen vydal Lachmann,
Wolfram von Eschenbach (4. vyd.
1879). Bartsch, Parzival und Titu-
rel v „Deutsche Classiker des Mit-
telalters“ 9—11 (1870--72).
+