73
Uvedu ještě několik zmínek z této básně s významem
pouze zeměpisným. Zemi českou nazývá IV. 208 daz Beheimisch,
jednoho pána rakouského dle sídla jeho (VI. 64) ezz Merhacre
a velká oblast národů východních je naznačena slovy
XV., 654. von dem Riuzischen mer
von Priuzen unz an Walhen.
23. Stricker, Der kiindige Kneeht (ok. 1240).
(Vyd. v. der Hagen, Gesammtabenteuer 61.)
Selka vyhnala časně sedláka na pole; pak se dá do va-
ření a pečení:
24. dar zuo buoch si zehant
ein bochniz wiz alsam der sué.
Chytrý čeledín se vrátí však, a vypravuje, že jednou
hodil po vlkovi kamenem velkým
941. wan als diu bochenz diu dort stát.
Místo bochenz čte přepracování této básně v témž ruko-
pise na lomlo druhém misté der masanze ').
O vlivu české knchyně svědčí mimo tato dvě slova ještě
giselitze (kyselice) u Meier Helmbrechta, kleré ještě v novějších
knihách kuchařských je známo Jako gczssłiu/z; kyselice jest
jídlem selským, aspoň praví Helmbreht k olei:
473. und iz du giselitze,
<0 wil ich ezzen ditze
daz man dà heizet huon versoten.
Fin buoch von guoter spise ze 14. stol. (vyd. Pfeiffer)
wvadi dehemmische cræciz, na. éeinZ není nic českého.
23. Liederbuch der Clara Hitzlerin (1470).
(Vyd. Haltaus).
Ain haubt von Behmerlanít
zwali Weisse ärmlein von Prafant,
1) Toto slovo vyskýtá se vůbec často, obyčejně jako mosanse,
a žije v této formě v severních Čechách a v Litométicku; prostoná-
rodní etymologie vykládá slovo jako moh-sanze, od máku, kterým je
posypávají (Petters, v programu litoměřického gymnasia r. 1864, kdež
podány 1 jiné ještě doklady toho slova), kdežto Lexer, Mhd. Hand-
wörterbuch I., 2056, odvozuje slovo od hebrejského macé, maces;
tak i Birlinger se ptä (Zeits. f. dtsch. Phil. XX., 555), ,ob mosancaer
deutsch? es gibt ein solches wort für judenmatzen‘.
