68
218, 24. die orringe waren kosterich
und hiengen verre hin zetal.
er fuort zwén zópfe, die wáren val
gróz unde volleclichen lane:
ir lenge für den satel swanc.
Ez hete der hóchgemuote man,
seht, eine gôdehsen an,
daz ist ein windisch wibes kleit.
Pěkný obraz roucha slovinského kazí nám bohužel to, že
nevíme, co je gódekse a Jak si ji máme představiti.
Cesta Uolrichova jde, jak známo, až k Dyji na českou
půdu, kamž dojede od moře za devětadvacet dní a kde je při-
vítán tak vybranými rytíři, že rozdati musí devatenáct prstenů.
284, 25. Über die Thye zogt ich zehant
mit freuden in der Během lant . . .
285, 17. Der ritter was ze velde komen
wol hundert, als ich hàn. vernomen.
Čeští rytíři jsou tak dychtiví po klání, že casto tri na-
jednou jedou proti němu. O nějakém českém výkřiku neslyšíme
zde nic, snad čeští rytíři: přiučili se i tčin od svých mistrů
a volali opravdu:
987, 11. dà ruoft vil maniger: ‚herä her!‘ 1).
Také když později Uolrich vyjede, prestrojen za krále
Artuše., u Nového Města mezi rytiřstvem, které ho očekává, shle-
dáváme česká jména :
472, 27. von Dobrach (Dobra) der schenk Dietrich
473, 5. von Valkenstein her Zläwat (Slavata).
18. Frauenlob (ok. 1300).
(Vyd. Ettmüller).
135, 13. In Kernden ritterschaft ich sach.
*
* *
411, 1. Daz riche üz siben münden ?)
maz ie sin kůr mit kreften
den làz von Beheim schenken
waz tuot denn der von Plíalze?
atd.
1 Dalimil, LX XVI., 40: Aera, Erte, hera!
2) Rým je na začátku verše. Srv. odstavec IIT.
