66
Zajímavější než tyto výpočty jsou zmínky takové, které
nás poučují poněkud o jazyku, o výrobcích a o vlivu Slovanů !).
14. Heinrich der Glichesaere: Reinhart Fuchs (po 1180).
(Vyd. Reissenberger).
2097. Reinhart der lůtzel triuwen hát
den künec dö genöte bat
umbe sinen vriunt, den elefant,
daz er im lihe ein lant.
Der künec sprach ,daz si getán:
Během sol er han‘.
des wart der elefant vil vro.
der künee hiez in dó
enphàn, als ez was reht
dó huop sich der guote kneht.
er quam dar als ein. armman,
fürsten ambet er dà gewan.
der elefant reit in sin lant
dar in der kiinec hat gesunt
und kundele vremdiu macre
daz er hérre waere.
vil harte er zerbliuwen wart,
ouch gerou in diu widervart,
mohten si in getan han wunt,
ern wnurdes niemer mó gesunt.
Patrna je tu satirická narážka na české poměry v době
po Vladislavovi II., kdy Čechy se staly zemi, stälÿmi zmènami
v osobách panovníků znepokojenou. a kdy autorita cisaiova
velmi málo v Čechách rozhodovala.
15. Hartman von Ouwe: Eree (ok. 1192).
(Vyd. Haupt).
1987. diu geville wareu gràá,
daz niemen anderswa
dehein bezzer mohte hán
ze Riuzen noch ze Fôlän.
m
) Jsou již částečně otištěny ve „Slovanském sborníku“ 1886,
str. 225 a nn., jakož i zmínky z pověsti národní v témž časopise 1887,
str. 505 a nn. a 367 a nn., kdež jsou i překlady mist nvedených.
