53
snad i starší básně německé), dověděl se, snad od zmíněného
Ekkeharda samého, že arcibiskup má o této lálce nejlepší
a nejslavnější knihu latinskou, a vyprosil si ji, aby ji mohl
preklädati, podobně jako Gotfrid Strassbursky se namáhal,
aby doslal o Tristanovi knihu pravou, knihu Tomášovu. Takové
obtize dělalo Ulrichovi dosažení knihy, a nyní měli bychom
veriti, že krátce potom nebo před tím (stalo se to r. 1270)
v Praze existoval exemplář druhý, podle něhož byl pořízen
překlad český? Pravdě mnohem podobnější jest přece, že týž
exemplář Alexandreidy, který byl přinesen pro Ulricha, koloval
mezi: vzdělanci a že snad u některého z nich vzbudil teprve
myšlenku, aby závodil s německým básníkem a zpracoval báseň
po česku. Tím způsobem byl by Ulrich působil na vznik české
Alexandreidy, aniž by jeho vlastní báseň: měla na ni vlivu;
lze zajisté předpokládati, že český básník, zachovávaje stručnosť
originálu svého, byl mnohem dříve hotov, než jeho německý
kollega, ktery toużil po úplnosti a sháněl k tomu účelu všechny
možné a dosažitelné prameny.
Ztoho vysvítá, že Ulrich a česká Alx. mohou, ba musí si
býti blízky i ve věcech, které nestojí ve Gualtheru, aniž by z toho
hned sledovalo, že jeden z nich je závislý na: druhém. To platí
o narážce na děje trojanské a tím více o biblické narážce, při níž
nemůžeme pochybovati, že dva básníci křesťanští mohli oba sami
na ni pripadnouli. Blíze srovnati obě místa nemohu, protože p.
Titz znění německé básně neuvedl, ale dle zkušeností o p. Titzo-
vých důkazech dovoluji si pochybovati, zdali jisté verše neuve-
dené shodují se opravdu tak nápadně s českými, jako na př.
se shoduji pry i syntakticky tyło:
ji prvé réé jednu jmiechu,
drub druhu nerozumicchu
s Ulrichovými:
die & einer sprâche gezam
ehráiseh daz si kunden,
seltséner sprache si begunden.
eines morgens die meister üf stunden
unde ir werks begunden,
delieiner vernam des andern wort.
S třelím místem se nebudeme dlouho zabyvati: ve vy-
dání české Alexandreidy naznačil Hatlala nesprávně pramenem
