1071

Coo x

LI KU

VAS S LS DA SAS ZA] ANSI 2 Uu ME QU E E

Krátká báseň o rytířské: výpravě Jana z Michalovie do Paříže jest u nás málo známa, jelikož mimo jediný rukopis jest zachována jen otiskem v časopise von der Hagenově , Germania, Jahrbuch der berlinischen Gesellschaft für deutsche Sprache und Alterthiumskuude*, M. (1837) na str. 92. -98 ), ktery jon v mio exemplarich se zachoval na časy naše. Nový otisk básně, cenné o sobě a zajímavé pro historii českou, jest tedy zidoucno uciniti. ?)

Základem tohoto vydání jest otisk. první, který na moji žádost správa universitní knihovny heidelberské dala p. drem Waagem srovnati s rukopisem básně.

Rukopis (Pal. germ. 341.) v universitní knihovně heidel- berské jest na pergamenć a pochizi ze 14. stoleti. Jest to sbírka povídek, čítající nyní 374 listů 22:3 em. širokých, 30:6 vysokých ; psáno je ve dvou sloupcích po 40 řádcích na linkách a mezi linkami postranními. Začátečná písmena prvního, tře- tího verše atd. jsou posunuta ke strané, | Naše: báseň stojí na listech 373 a 374, tody na konci rukopisu, jemuž poslední list poslední složky schůzí. ?)

1) V „Mittheilungen vom Freiberger Alterthumsverein“ seš. 20 (1883) na str. 82 sliboval IKnauth nový otisk; nevím však, zdali vyšel. To by ostatně na věci nic neměnilo, jelikož vychází onen časopis jen pro velmi úzký kruh čtenářů.

2) Překlad Wolkanův v ,Mittheilungen des nordbolnmischen Ex- cursionsclubs“ V1, 13, neučinil báseň asi mnohem známější, než byla.

3) Bartsch, Die altdcutschen Handsehriften der Universitäts- bibliothek Heidelberg, 1557, číslo 169.