49
Vliv německý na Zdďerafuru českou jevil se ve formě a
v lálkách jejích. V obou je česká literatura století 13. a 14.
úplně odvislá od německé, třeba by u mnohých básní, zvláště
legend, nebylo možná ukázatí přímé vzory německé. Při nej-
menším látky těchto básní jsou v německé literatuře též ob-
vyklé a forma je převzala z poesie německé.
Legendy jsou pracoväny primo dle vzorû latinskÿch, ale
i při těchto o vlivu německých předchůdců nelze pochybovati,
jak zvlášlě při písních o pláči panny Marie ukázal Knieschek 1).
České básnictví této doby užívá v lyrice trojdílné strofy
lyriky provenealské, která však do Čech německým vlivem
byla přenesena ?), pro cpiku osmislabičných veršú se sdruže-
nými rýmy, právě jako dvorské básně německé, ačkoli v těchto
verš vznikl jiným způsobem. A shledáváme-li na př. v Alexan-
drcidě na konci odstavců trojí rým, místo dvojího, sluší po-
znamenati, že tohoto rýmu užívaly některé básně německé,
českým básníkům lehce přístupné, předně Wigalois, citovaný
vícekráte v básní Hcinrichově, tedy v Čechách dobře známý,
a básníci žijící při českém dvoře: Heinrich Clůzenére a Ulrich
von dem "lürlin.
Rytířské básně české pak nejen formou, než i látkou
souvisí: úzce s básněmi německými, dle kterých většinou jsou
přímo pracovány ancbo s nimiž aspoň souvisí celým názorem
světovým, svou tendoncí a apparátem.
To platí plnou mčrou o Alexandrerdě, nejdokonalejší
básní staročeské, zachované, bohužel, jenom zlomkovilé. Stäïi
nejstarších rukopisů a shodné s ním stáží jazyka oprávňuje
nás klásti tnlo báseň až do 13. stol., a sice podle časových
narážek voní až do doby Přemysla II. Česká Alexandreida
zakládá se, jak známo, na latinské básní Gualthera de Castel-
lione, slozené asi pred r. 1175 a uverejnéné r. 1180?), která
je pracovina dle Curtia a vyplňuje mezery vypravování jeho,
zvláště kde rukopis byl neúplný, z Justina a z románu „Historia
1) Die techischen Marienklagen, Archiv fur slavische Philo-
logie IX., 36—58.
2) Feitalik, Sitzungsberichte der kais. Akademie in Wien. Ph.
histor. Cl. XXIX., 315. a nu.
3) 'l'oischer, Über die Alexandreis Ulrichs von Eschenbach
(Sitzungsber. der k. Akad. in. Wien. Phil. hist. Cl. XCVIL, str. 315).
d
