37
českého. Klnu smrti, když není již možná nalézti krále a jeho
štědré ruky. Oplakávejme krále; pane Bože, on je zabit; jeho
štědrosť nikdy ho neopustila, on byl štítem nad celým křesťan-
stvím. Plavcüm (Kumánüm) a pohanüm, jak proti nim, Kristo-
vým nepřátelům, obrátil svůj štít! Lev myslí, orel šlechetností,
ctný král jest mrtev, Čechů král je mrtev, pročež plačte oči
v hoří svém; kdo má pečovati o vdovy a sirotky? Král zemřel
jako hrdina, jenž pro čest vždy bojoval“.
Krušné asi časy nastaly po jeho smrti německým básní-
kům v Čechách; jasně to vidíme na Ulrichu z Eschenbachu,
básníku Alexandreidy.
Podle Gualtherovy Alexandreidy latinské, pomocí mnohých
jiných ještě pramenů '),- básnil Ulrich, narozený v Čechách,
objemné dílo své s úmyslem věnovati je Přemyslovi II., jehož
hned ke konci páté knihy přirovnal k Alexandrovi, aniž, by ho
jimenoval; žádný kníže prý nebyl nalezen, který by se mohl
přirovnati k Alexandrovi; jenom jeden jako on již od útlého
mládí bojoval a cti dobýval, on předčí všechna kniZata, je Ale-
xandrem v boji a Šalomounem věhlasem, moudrostí a myslí *).
Ale brzo po dokončení této knihy zemřel Přemysl, a po-
zorujeme přímo nouzi, se kterou Ulrich musil v dlouhé době bez-
1) Toischer, Über die Alexandreis Ulrichs von Eschenbach
S.-B. der ph.-h. Cl. d. k. Akademie XCVIL, str. 311.
2) 1. č. str..14. man vint ir nieder einen
niuwan den süezen einen,
den man im gelichen mac,
des sin von jugent ie só lac
daz er ân aller vinde danc
gewalticlich nâch prise ranc.
sîner vinde craft er neiget . . .
daz ist ander virsten clage ....
daz sin pris in loufet vor
unt s] erreichen niht sin spor
und tragen dem elleuthaften nit.
dar üf sin manheit cleine git.
er Alexander swâ er noch streit,
er Salomôn an wirdikeit
an wisheit an reinem gemüete.
O rozpravách básnikových s králem svědčí místo, uvedené od Tou-
schera na str. 885, kde básník vypravuje, že jistou episodu mi,
vypravoval sám král; je to povídka o Alexandrově cestě do ráje
(24441 a nn.).
