36
ji samými „Ave“, začež mu pak osobně se zjevila a za krátko
ho vzala k sobě !).
Látku k básni své dostal od bratra Pelhříma, guardiána
ze Zhořelce ?), a zpracoval ji na vyzvání krůle českého, za něhož
se modlí na konci básně 9).
Mezi těmato dvěma básníky, zdá se, že nebyla shoda nej-
lepší, aspoň různé narážky u Heinricha *) obracejí se proti
karateli básně jeho, jemuž zase vyčítá, že ženy příliš velebil
a přirovnal je ke drahému kamení, kterému se prý nevyrovnají“).
Měl patrně na mysli citované místo z Ulricha.
Misnan (Misnaere) nemeSkal nikdy na dvoře Přemyslově,
nýbrž jen dle slávy jej znal, ale napsal přece o něm báseň,
v níž nás právě to mile dojímá, že nevyzírá z ní sobecký
úmysl básníkův, ač neschází velebení štědrosti. Chce-li někdo
do Čech, praví, ať pozdraví slavného krále, který všem, kdo
potřebují jeho pomoci, může dáti náhradu za všechno, co ztra-
tili. Jenom nevérni závidí mu bohatství jeho, jeho véhlas
a česť, která mu přece tak přísluší. Vždyť každý měl by mu
děkovati, lepšího vládce míru nebylo na zemi; srdečně obrací
se pak k nově zvolenému králi Rudolfovi a vyzývá jej: „Měj
ho přítelem, králi, vládce Říma: kde pak by vzala říše tak
vznešeného číšníka jako krále českého? kde žije kdo jemu
rovný? těžko by ho i císař sám pohřešoval“.
Tyto naděje v dobrou shodu obou králů nesplnily se;
na Moravském poli vykrvácel král; který naposledy splňoval
středověký ideál knížete: a dojemně zazněla píseň nejmenova-
ného básníka: „O běda, běda! Štědrost à Cest oplakävaji kräle
1) Bartsch, Mitteldeutsche Gedichte str. 1—89; srv. str. X.
2) Mir seite brúder Pilgerím von Gorlitz der gardiän.
3) Noch wil ich beten, liére,
mit gütem willen sére,
daz dà bescermis mit der hant
der jungen kune tz Bémirlant
an aller schedelicher stat,
der mich diz mére machen bat.
4 Bartsch 1. c. XI., Singer, Germania XXXI. 480.
5) 529. Welch mensche tar gelichen
dem edelin gesteine?
ein tunkelsterne cleine
der mac lichtes mé gegebin
denn al di vrouwen di dà lebin.
