34
hnévem zaslouZenym zle se daří křesťanům a pohané krutě na
ně doléhají, aby bděl za ně a jich bránil. „Vojsko křesťanů trpí
a strádů, & prece řinčí jejich meče za osvobození Tvého hrobu
tak dobře, jako by putovali za more. Lépe by bylo nebyti na-
rozenu nez zde nevítéziti. Odpust nam, Boże, pro umučení
své, neb prisam Bůh, nezvítězí-li Ofakker, jsme ztraceni“ !
V básní jiné upomíná krále na obvyklý ve středověku
obraz kola štěstí, na němž vždy jeden je nahoře, druhý dole
třetí vystupuje, čtvrtý sestupuje, a vyzývá krále, chce-li zůstat
nahoře a státi se císařem, aby miloval Boha, poslouchal rady
moudrých a byl štědvý. „Vy rozdáváte, čeho Váš otec ani
neměl, a chováte se dle příkladu Alexandrova, jehož sláva ve
všech zemích žije, protože daroval bez šetření !“
Take Fridrich von Sunbnig vyprovizel Premysla na vá-
lečném tažení, a sice do Uherska r. 1271. Básník byl přítomen,
jak vypravuje, když král český v sedmi jen týdnech dobyl
dvaceti bohatých tvrzí v Uhersku; most tisíc loket dlouhý
udělal navzdor Uhrüm pres Dunaj, pak pres osm jeslé řek
(ramen dunajských) vystavěl mosty a dobyl Prešpurku. Básnik
viděl obléhati Altenburg na vodě a na zemi; král dobyl bo-
hatćho Miesenburgu, kdeż rozkotány valy a věže; pak hnal
tři mile daleko třicet tisíc: nepřátel do Rábnice, kdež Hunů
nesčíslně mnoho se utopilo !).
Po té, zdá se, že se básník odebral na dvůr český, ale
že zde v očekáváních svých byl sklunán; aspoň stěžuje si, že
královské slovo ho oklamalo, ze jednoho krále Axo zvrhlo se
v Ne 2).
Že se báseň vztahuje na krále českého, dosvědčuje okol-
nosť, že básnik agituje pak ve třech básních pro krále
Rudolfa *).
1) Palacký (Děj. I[., 1, 76 —80) vypravuje tento děj zcela podobně,
aniž by básníka našeho nebo jiný pramen pro tyto podrobnosti
citoval, nejspíše podle kroniky Otakkerovy.
?) IV., 23. Mich hát eins küneges jà betrogen und dar zuo
mauegen ian....
3) IV., 24—26, z nichž uvádím verše z 25.:
Der bäbes allen kristen vürsten brieve hät gesant
Diutischen, Walhen, Winden, phaffen, leien, swie si sint genant ..,
