53
štědrosti Fruotovy '), moudrosti Salamounovy, ctnosti Artu-
šových. Sláva všech tří je spojena bez vady nejmenší ve
Václavovi: (Wazlab), králi českém, který stoji nad ostatními
králi tak, jako máj nad ostatnimi mósici*.
Vidíme, že tento toulavý básnik neskrblil chválou tak,
jako Reinmar — a jak by nebyl, když hojnější byla odměna
tolio, kdo chválil více? - Též Friedrich von Sunburg 2) mini
prý Václava králem, jehož šlědrosť tak nadšeně chválí v básni,
která podobně jako Šigeherova utíká se k osobám z pověstí.
Kdyby prý král český měl zlatý trůn s nebesy a stříbrnou ohradou
kol něho, které si dal udělati perský král Kosdras (z pověsti
o Herakliovi), on by to rozdal, jako Saladin před smrtí svůj
největší klenot, stůl z drahého kamene, rozdělil mezi tři bohy,
aby jeden mu pomohl; — a směle přehání básník: král by
nemohl spáti, dokud by nebylo vše rozdáno.
Sigeher i Sunburg opěvali oba též nástupce Václavova,
slavného Přemysla II. Jako kdysi Alexander Veliký sebral velké
vojsko na Peršana, praví Sigeher, tak i teď prý mysl Alexan-
drovská velí Alexandrovskému vojsku, daleko široko sebranému.
Osobou i mocí rovnú se Alexandrovi etný Čech — Otakker —,
jenž rozšiřuje říši císařovu a rozšíří ji, bude-li chtíti; všechno
narovná, co je křivé (hory, doly a všechny stráně se srovnají
dle slov básníkovych), a tak Stauf (Přemysl po matce) vystoupí
výše než kdy jindy a jeho meč bude bojovati ‘za Gest jako
Alexandrův.
Sigeher doprovázel nejspíše vojsko křižácké do Pruska;
zachována jest od něho modlitba, ve které vzývá Boha, jehož
1) Tato chvála jest velice banální; čteme na př. u Seifrida
Helblinga, jak potulný pěvec oslovuje loupežné rytíře:
XIII., 111. ich sprich, von Tenemarke Fruot
geb iu saeligen muot
und gesegen iu disen win
der milte künic Salatin; anebo:
IL, 1309. herr, ich sing iu ze lob,
ir sit milter danne Fruot
und habt eines lewen muot. —
Fruote v německých básních vystupuje často, nikde však jako
hlavní osoba, v AKwdďrun má úlohu podřízenou; dánské kroniky uvádějí
v řadě králů Fródhi hinn fémildi, Stédrého Frnota.
3) Oswald Zingerle, Friedrich von Sonnenburg, str. 15; v. d.
Hagen vztahoval i tuto báseň na Přemysla II.
3
