51
Tuť mnozi svú vuoli sdějí
v takém rytieřském turneji ;
svých srdci vuoli napasu,
kdož jsú koli při tom kvasu.
Po tom af tvé srdce stojí;
rylicistvie nechce pokoji.
Inhed po tom bez meškánie,
kdežto stojie panny i panie,
buď hotov býti na poli,
kdeżto ryticii koli.
Vsady slyżcti trubace ;
mnohýť křičí na vazače,
aby inu dal dřevo v ruce,
saha k boku i bez kotüée;
aż sć strach divati tonu,
ondef tiioski jako z hromu,
kdyz silnà büre z voblaka,
kdež jest rytierstva sber taka,
aby sč tomu okojil,
vždy rád veselé strojil.
Ш.
Český pán mecenášem německého básníka; tento poměr
nebyl tehda ani novým ani osamělým ; již v polovici třináctého
století shledáváme u českého dvora řadu pěvců německých,
které ubývající štědrosť pánů německých pobídla vyhledati si
nevyčerpané ještě poněmčené dvory zemí slovanských.
Byl to Václav I., za něhož setkáváme se s prvními chva-
lozpěvy německými, což ovšem nedokazuje, že by nějaký pěvec
nebyl již dříve do Čech zavítal. Básník Reinmar von Zweter
nazývá Václava v básní, kterou snad se mu chtěl odporučiti !),
králem všech, kteří prosí o pomoc jeho; on odměňuje prý
chválu a umění, čímž přízně čistých paní si získal; kupcem
jest všeho, co si ryzí srdce přeje; tak touží po slávě, že by
Zimil po ni, a kdyby se vlila do něho čest třiceti: knížat —
věru slunce tak nesluší dni, jako král český Bohu a poddaným
za kniZete?).
?) Roethe, Die Gedichte Reinmars von Zweter, Leipzig 1887,
str. 50,
2% Tekst této básně, jakož i ostatních v tom odstavci uvedených,
viz v „Přídavku“ ná konci knihy.
