NÁVĚŠTÍ.
Besední řeči čili, jak jim dříve říkali, Rozmluvy nábožné rytíře Tomáše
ze Štítného, zachované rukopisem Gersdorfské knihovny v Budyšíně, uznány
po filosofickém rozboře jejich, jakým se nám zejmena I. J. Hanuš a J. Dastich
zavděčili, dovedše pravou podstatu a důležitost jejich pro dějiny osvěty české
mnohem důkladněji vylíčiti, než to bylo možno podle toho přepisu jejich
samého, který J. A. Dundr pořídil 1844 r. pro Museum království českého,
odchýliv se všelijak od originalu. Mladší rukopis Besedních řečí, zachovaný
v Paříži, pak přepsán byl 1894 r. pro též Museum opravdu vzorně; ale liší
se již i obsahem svým od Budyšínského tak velice, že jej bude třeba zvláště
vydati. Mezitím račiž ct. obecenstvo české vůbec a dotyčná čásť jeho zvláště
laskavě přestati na přítomném otisku, pořízeném podle originalu Budyšínského,
a na následujícím výkladě skratkův a oprav, mohouce ostatně jisti býti tím,
ze se všemožně přičiním i o brzké vydání podrobné průpravy k snadnějšímu
zažití výtečného díla tohoto.
I. Skratky.
1) 5 m. pra v pwoft na str. 7, v fad. 27; zpwil 7, 29; Pwda 8, 6 a jinde;
2) p m. pro v ptiwna 8, 9; pmiena 25, 17; prok 74, 20 a j.
3) o m. 70 jen mud?ft 28, 9 a mud^fti 37, 17 a 24.
4) ^ nad stíedem a koncem slov znamená:
a) m ve kterýž m. kterymz 1, 9; tagênÿ m. tajemným 8, 6; daré 64, 27 aj.
mimo wíeós m. a v. wfeóhucij = všemohúcí 32, 27;
b) z též nad středem a koncem slov, jako v geż m. jenż 5, 19; flaci 9, 25;
kamé 53, 6 aj.
с) cz jen v elefňti m. elementy 17, 7;
d) es jen v gt a g; m. jest 2, 39; 8, 1; 41, 9 aj.
(Místo jesť a je však objevuje se v části na pergameně psané i pouhé 7,
enkliticky spojené se samohláskami předchozích slov, a sice častěji jako y
než jako g a Z, na př. coy a czoj m. coj 3, 34; 4,17; 7, 8 aj. Anoy 4, 6;
protiwnoy 7, 26; kdelig 6, 5; zei a zey m. Zej 6, 27, 31 a j.)
