Stylisace jest obratná, vyvěrajíc z dlouholeté zkušenosti. Autor
úvodem vysvětluje, proč volil sobě právě historické téma. Poznalt
z dlouhého styku s příslušníky „domněle reformovaného“ nábožen-
ství, že lze na ně působiti daleko lépe historií, nežli theologií. Spis
jest prost útočného tónu a hledí odpůrce přesvědčiti na základě
knih psaných se stanoviska protestantského. Podávám hlavní body
rozmluvy.
Dáma nejprve poukazuje na pronásledování nekatolického kněž-
stva, uvádějíc při tom za příklad odsouzení Husovo. Oponent se
nato táže, zdali nepočítá dokonce Husa mezi protestantské mu-
čedníky? Dostav kladnou odpověď, vypočítává všechny články víry,
v nichž se Hus úplně shodoval s katolickou věroukou, načež uza-
vírá takto: „To jsou vesměs věci, které se vám nelíbily u církve
římské, a proto pastoři vás netoliko klamali, ale i dokonce chtěli
oklamati, jelikož před vámi zatajovali skutečnost, o níž dobře vě-
děli.“
Dáma nato praví, že by přišla do velikých rozpaků, kdyby tomu
bylo skutečně tak, jak praví. I dostává se jí důkazu pravdy čtením
míst z norimberského vydání spisů Husových, načež ona odpovídá:
„Přiznávám, že naši pastoři jsou špatnými historiky, ale netroufám
si jich obviniti ze špatných úmyslů, Bůh sám zkoumá jejich srdce.“
Po takové odpovědi přichází nový důkaz, a sice opětně na základě
norimberského vydání Husa. Srovnává výrok protestantského mar-
tyrologia s úvodními slovy norimberského vydání o osobě Husově
a dochází k poznání, že skladatel knihy o nekatolických mučed-
nících je přeložil doslovně. Ale jaký jest mezi oběma knihami rozdíl!
Norimberský úvod cituje otázku i odpověď stran Eucharistie Husovi
položenou, kdežto martyrologium uvádí pouze otázku bez odpovědi
znějící po katolicku! Oponent se proto zcela klidně táže: Mohla se
taková věc státi z pouhé nepozornosti?
Zmíniv se krátce o smrti Jeronyma pražského, přechází k před-
ním francouzským spisovatelům protestantským, aby ukázal, jak si
vzájemně odporují. Přivedla ho k tomu sama ona kalvinistka, po-
ukazujíc na chválu, jakou vzdal Husovi Charles Drelincourt, pastor
pařížský a v té době nejpopulárnější protestantský spisovatel fran-
couzský. Chtěje odpověděti, chápe oponent jeho dílo do rukou a
poukazuje nato, že Drelincourt cituje in margine norimberské vydání
spisů Husových. Dle toho jest přesvědčen, že pastor dobře znal
učení Husovo, jež v tak mnohém souhlasilo s katolickým, a táže se:
„Prohlásil-li jiný spisovatel Jean Claude, předchůdce Drelincourtův
že nedosáhnou spasení, kdož drží se nauky katolické, jak mohl na-
zvati Husa „mučedníkem za Ježíše Krista“ ?
130
