1005

1.

FRANCOUZSKÉ PRAMENY O DOBĚ PODĚBRADSKÉ

PŘÁTELSKÉ styky česko-francouzské za doby poděbradské jsou sdostatek již známy. Jest to pravý opak vzhledem k předchozímu období husitských vojen. Zůstává zde až dosud nezodpověděna jedna otázka: Jak se udál tak pronikavý převrat ve stycích obou států? Doklady v první části francouzských husitik otištěné nám tuto zá- hadu dosti jasně vysvětlují.

Dokud husité byli v kontliktu s celým tehdejším křesťanským svě- tem, potud Francouzi považovali Cechy za národ kacířský, s nímž nemožno udržovati přátelské styky. Jakmile však projevili ochotu dostaviti se do Basileje a tam vyjednávatí o spojení s katolickou církví, pozorujeme ihned obrat ve smýšlení Francouzů vůči Čechům. Nejsou již prohlašování za národ barbarský, nýbrž sám král Karel VII. v listé jim adresovaném vzpomíná ,preclare... peramabilis nacionis Boemorum“.! V tom ohledu püsobil i sám koncil, a sice jmenovitě na francouzské kn&Zstvo. Klerus, jenZ kdysi hlásal kfíZ proti husitüm, dostal od církevního sboru rozkaz, aby se.modlil za jejich obrácení2 Přiblížení husitů ke katolictví bylo tedy zároveň i jejich sbližením s katolickou Evropou. Když pak později, za vyjednávání s koncilem, ukázalo se všechno smlouvání s radikálními frakcemi marným, tu nejmenovanému pozorovateli francouzskému zůstali v srdci zase je- nom čeští katolíci — hlavně plzeňští — kteří učinili u Lipan (dle jeho domnění) konec českému kacířství.3 Definitivně přátelské styky počaly teprve tehdy, až na českém trůně se usadil opět katolický vladař v osobě Ladislava Pohrobka. Jenom za těch okolností mohlo dojíti k jednání o sňatek krále českého s francouzskou princeznou. Jest opravdu nápadno, že ve francouzských archivech a knihovnách zachovalo se poměrně tak málo dokladů k dějinám styků česko- francouzských, jež byly tehdy přece tak čilé.

Přátelské styky mezi Francií a Čechami potrvaly i za Jiříka z Po- děbrad. Přichází předně v úvahu, kterých osob používal král český při diplomatickém jednání s Francií. Potkáváme se s dvěma osobami. První jest Martin Marini z Grenoblu, druhým jest osoba méně známá, Span z Barštejna, dvořan královny Anny.

1 Francouzská hussitica I. (Studie a texty, III, 2), 129. 2 U d., 138 3 Bibl. mazarine, Ms. 1683, 130a .

17