nýbrž jako hnutí revoluční.1 Jiné dílo nadepsané „Annales Boni-
contrii“2 mluví o Husovi. Ten učil, že kněží nesmějí ničeho míti a
proto (prý) byl na koncilu odsouzen. Hus položil za své učení život,
a sice prý to učinil s radostnou tváří a pěje hymny. Přes to však
nebylo možno učení Husovo v Cechach vypleniti, to žilo dale. To
jest vše, čeho se v kronikách italských o husitství dočítáme. Patrno
z toho jest, že jako ve Francii, tak i v Italii přihlíželo se k sociální
povaze husitství, jež mohla podvrátiti v oněch dálných končinách
všechen společenský řád tehdejší.
Po této stránce jsou velmi pozoruhodny dva doklady: 1. Kázání
Ondřeje biskupa v Ajaciu proti nauce Viklefově o desátcích. Doka-
zuje se v nich oprávněnost žádati placení desátků. Jméno Husovo
(a tuším že ani Viklefovo) se při tom sice nevyslovuje, ale třeba
zdůrazniti, že kodex pařížské knihovny mazarínské (1684), v němž
ona kázání se zachovala, obsahuje četné kopie dokladů ohledně
vyjednávání s husity na koncilu basilejském. Okolnost tato má, ne-
mýlím-li se, asi takovou právě váhu, jako věci husitské vyskytující
se v rukopisech jugoslávských a uherských po boku traktátů proti-
patarenskych,
Jiný, daleko zajímavější doklad se nám zachoval v rukopise kni-
hovny v Marseille. Dle katalogu obsahuje šestero italských kázání
proti nauce viklefsko-husovské o desátcích. Budeme se nejprve za-
bývati vnější stránkou řečí.
Kapitola druhá počíná slovy, dle nichž „asi před třemi sty lety
povstal v Anglii lupič“ Jan Viklef. Dle toho se dä souditi, Ze všechny
tyto invektivy spadají do druhé polovice století XVII. Tomu však
zdají se stavěti na odpor slova první kapitoly, jež v oné době nikdy
pronesena býti nemohla. Čteme: „Jest jisto, že kdyby se k obraně
spojili všichni, kdož mají o to zájem, pak pouhý jejích počet by
stačil, aby byla vyražena z ruky zbraň každé naději svatokrádežné ...
národy by nenechaly veřejně vyloupiti statky otců. Nikdy se mi
nenaskytla nauka tak nestoudná, jež by se odvážila zakazovati de-
sátky.“ Při těchto slovech jest záhodno vzíti v úvahu dvojí věc:
Názor o desátcích a praktické důsledky z něho plynoucí. Dá se
souditi, že by býval v druhé polovici XVII století šířil někdo po
1 U. d., IX, 266: „Haeresis perversa Joannis Wyclef in Anglia et Joannis Hus
in Bohemia a Hieronymo de Praga pullulavit et multos infecit, et sub habitu
ovino lupinam crudelitatem abscondens, totum ecclesiasticum statum subvertere
nitebatur, adiuvit eos tempus pessimum propter schisma.*
d., XXI, 113: ,lisdem temporibus Johannes Hussius Boemus haeresis
damnatus est in concilio, quod asserebat, clericos nil habere apud se debere. Nec
ea haeresis, quamquam crematus, extirpari prorsus a Boemis potuit. Mortuus est
hilari vultu, cantans hymnum, quem fumus et ignis vis intercepit.*
101
