hové Bleharies-ovi dali biskupovi satisfakci, Mersault byl hned na-
to (22. července) upálen a Bleharies vypovězen z města.
Husitské hnutí v severní Francii se patrně rozšířilo k vůli so-
ciální povaze českého sektářství. V oběžníku zachyceném v Tournai
věnuje pisatel při výkladu pražských artikulů pozornost světskému
panovaní kněžstva a usuzuje takto: Kněžstvo nemá žádného práva,
by drželo sobě statky, a proto Čechové mu nijak nekřivdí, zaba-
vují-li církevní majetek. Tato zásada nalezla přijetí i ve Francii,
jak vysvítá z buly Martina V. dané roku 1425 (15. prosince)
v Římě. Papež v ní vyslovuje biskupovi z Tournai své uspokojení
a žádá jej, by stíhal dále všechny, kdož nechtějí odváděti dávky.1
K tomu třeba podotknouti, že církevní orgány nepotíraly hnutí
pouze negativně, nýbrž snažily se mu čeliti i positivné. Pisatel
zmíněného cirkuláře těžil z jakéhosi kněžského skandálu v Lille,
stavě proti němu mravní přísnost pražských husitů. Martin V. proto
žádal. ba přímo prosil biskupa z Tournai, by provedl reformu
mravů duchovenstva své diecése a tím aby vyrazil zbraň sektářům.2
Podobného opatření bylo velmi třeba, neboť nový agitátor viklef-
skohusitský se vynořil opět na obzoru.
Byl to Mikuláš Serrurier, jenž prchnul z kláštera augustiniánů
v Metách (1423) a začal opětně Sifiti bludy. Tentokráte zabihala
jeho činnost až do Švýcar. Nelze přesně říci, kde všude agitoval,
neboť bula Martina V. praví, že byl „in nonnullis Galliarum par-
tibus*.3 Zcela bezpečně víme o činnosti jeho v diecési Besancon
a ve švýcarském biskupství Lausanne.4 Patrno z toho, že agitátoři
asi pracovali nejvíce v krajinách Valdenskými obývaných.
Zajímavo jest, jak církevní úřady proti Mikulášovi zakročily. Byl
sice uvězněn a souzen v Lausanne (kde byl polapen), ale tamní
biskup se zdráhal nějak ostřeji jej trestati. Vymlouval se na nemoc,
ale ve skutečnosti se bal — lidu. Tedy táZ situace jako v Tournai
a co ještě zajímavějšího jest, je okolnost, že biskup činil tak na
pokyn Jana z Vastiny, kanovníka — v Tournai. Jednání toto jest
tím nápadnější, jelikož vévoda savojský Amadaeus nabídl bisku-
povi své služby. Proto Martin V. zakročil sám. Dal inkvisitorovi
právo5 a moc vykonati všechny rozkazy sv. Stolice, kdyby biskup
lausannský nechtěl tak učiniti. Poněvadž ale v Římě věděli, že ani
inkvisitor si netroufá proti sektářům zakročiti, tedy dal papež po-
1 U. d. II, 307—308.
? Frédéricq, u. d, II, 249. Itaque , . . te etiam atque etiam exhortamur,
ut clerum tuum ita instruas... ut non dent adversariis locum maledicendi...
3U. d., 258.
10. c., 256.
5 Tamże, 259.
23
