prý neví, jak se jim mó zalibiti, a jakmile se jejich poselstvo vrátí
z Čech, hned je bude s radosti vitati.
Z těchto slov je patrno tolik: Chastellain přiznává, že církevní
život potřebuje nápravy, ale nikdy nepfistoupi na reformu husitskou,
neb Češi, její nositelé, jsou národem kacířským, který má napra-
viti nejprve sebe sama.
A jako o celém průběhu jednání Francouzi dobře věděli, tak
rovněž byli dobfe zpraveni i o tragickém jeho konci: o bitvě
u Lipan.
Jak známo, dal koncil rozeslati do všech zemí zprávu o porážce
Táboritů. S takovým dopisem se shledáváme v rukopise departe-
mentální knihovny v Orléansu. Pravděpodobně se jedná o první
list, jejž Zikmund poslal v příloze svého dopisu do Basileje. Názor
Francouzů o porážce radikálů tlumočí Monstrelet,1 tka: Zatim pfiśly
od koncilu velmi radostné zprávy, že Pražané byli od českých pánů
na hlavu poražení a zabito pfi tom bylo asi osm až deset tisíc
osob a s nimi asi 600 mužů, které poslal koncil na pomoc. A brzy
nato byli zabiti dva kněží, kteří byli hejtmany bludařů, z nichž
jeden se jmenoval Protestus du Tabouret (Prokop Holý) a druhý
Lupus a s nimi šest tisíc z jejich sekty. Tak bylo tedy dobyto
velké město Praha a očištěna s velkou částí země od netvorů.
Češi pošlou zástupce ke koncilu, aby se jim dostalo rozhřešení a
utvrzení ve víře katolické.“ Z krátké této zprávy vidno, jak hrozné
bylo tehdy mínění o Češích ve Francii. Proto dvojnásobně těší
slova o hlavním městě království, které v očích tak velikého od-
půrce bylo přece jenom „la grand'cité de Prague“. Po stránce hi-
storické jest zajímavo zjistiti aspoň přibližně velikost posily ode-
slané koncilem do Čech, jakož i názor Monstreletův na výsledek
dalších jednání s koncilem: absoluce a obnova katolictví. Sektáři
francouzští však nahlíželi na porážku Táboritů jinak. Vysvítá to
z explicitu valdenské bible v Grenoblu chované. Byla ukončena
roku 1434 ,quo eciam anno fratres sunt prostrati*.2 U jedněch
tedy Táboři považováni za netvory, druzí se k nim hlásili, jako
k bratřím.
Při bitvě lipanské nelze opominouti mlčením věci, jež se odehrá-
valy v zákulisí koncilu. Jak jsme se již při traktátě „De justificatione
vocationis Bohemorum“ zmínili, vyjednávali basilejští otcové tajně
se všemi katolickými panovníky od hranic francouzských až po
území polské. Zvláště pak anonymní pisatel se zmiňuje o vévodovi
! Buchon, Choix de chroniques etc, Chroniques d'Enguerrand de Monstrelet,
II, 679, kap. 151.
? Berger, u. d., 411.
44
