3. Je-li dovoleno polapaného bludafe muéiti a popraviti, aby ne-
nakazil druhých, proč by nemohlo byti pripuSténo rozmlouvati
s ním o vécech víry, aby se obrátil a Zil? Bude-li církev zaned-
bávati pouéování kacífü, pak tim bude přispívati k jejich věčné
záhubě. Příznačný jest závěr tohoto článku: Plati-li to o vězněných,
pak tím spíše lze to říci o těch, kteří jsou na svobodě, neb jest
se obávati, aby za takových okolností nebyly jimi polapeny —
církevní orgány!
To jsou asi hlavní důvody, jimiž anonym podporoval povolání
husitů do Basileje. Jak známo, byli husité skutečně pozváni, tak-
že traktát onen psán nadarmo nebyl.
Kromě listu Zikmundova, zajímal ještě jiný doklad francouzskou
veřejnost: táborský manifest. Byl patrně dosti rozšířen po Francii,
neb se s ním ve francouzských rukopisech několikrát potkáváme.
Jiným dokladem o jeho rozšíření jest traktát proti němu sepsaný
a v celé řadě francouzských rukopisů zachovaný. Kdo se ozval ve
Francii proti táborskému manifestu? Byl to Geoffroy, opat slavného
kláštera benediktinů v Lérins.1 Z úvodních slov poznáváme, že
manifest byl patrně rozšířen až na pobřeží západní Francie do
Loire, neb opat z Lérins dostal jeho text od svého přítele Miku-
láše, kanovníka — scholastica v Toursu.
Předně se z něho dovídáme o pohnutkách, jež opata přinutily
k sepsání repliky: Byla to neobyčejná odvaha, s jakou se husité
obraceli k celemu křesťanstvu. Nemohl jednoduše chápati, jak tak
mohli činiti právě ti lidé, kteří zničili tolik svatyň a kteří prolili
tolik křesťanské krve. Při tom tlumočí mínění o Češích ve Francii:
„Hodnověrní lidé, kteří byli v Cechách, nám vypravují, že je to
barbarský národ, jehož mravy jsou velmi drsné.“ Zároveň odvo-
zuje jméno „Boemus“ od latinského: boare — Туан!
Po této „zdvořilé“ předmluvě obrací se proti manifestu samému.
I, 125). V lednu 1432 legat Cesarini psal do Basileje, že Německo a Bur-
gundsko již konají vojenské přípravy proti husitüm. (U. d., ll, 112) Tuto
zprávu částečně potvrdil biskup z Nevers, jenž přišel ke koncilu jako posel
Filipa Dobrého, vévody burgundského. Prohlásil, že vévoda jest ochoten
osobně se súčastniti tažení proti husitům. (U, d., II, 340.) O návrzích daných
Filipovi k nové výpravě viz níže a příl. 42. Nebyla tedy církev nucena ka-
pitulovati ani po stránce vojenské.
! Byl mnichem kláštera sv. Martina u Toursu, doktorem církevního práva
a bakalářem bohosloví. Za svého pobytu v Rímě dostal od papeže Martina V.
opatství svého kláštera. Když se konvent proti tomu opřel, vyslala krá-
lovna sicilská vojsko, jeż donutilo mnichy k poddajnosti (1420). Opat Geoffroy
zastupoval Ludvíka IIL, krále sicilského na koncilu basilejském. Dostav od
Eugena IV. opatství St. Germain de Pres (v Paříži), soudil se o ně s jiným
pretendentem, ale mezi tím zemřel 1436 (Gallia Christiana, III, 1204—1205).
39
