ské, Berger-a.\ Zajimavy jsou důvody, o něž se opírá. Na konci
rukopisu jsou totiž perikopy, které jsou určeny pro svaté, s ja-
kými se v XV. století shledáváme v misálech českých. Berger
praví, že opisovači lekcionáře byli sobě úplně dobře vědomi, že
se jedná o cizí diecési, neboť vymazali jména všech českých světců,
nechávajíce pouze jejich perikopy. Dále prohlašuje, že o valdenské
povaze této bible nelze pochybovati, a opíraje se o Vavřince z Bře-
zové mluvícího o Pikardech roku 1418 do Čech přišlých dospívá
k tomuto závěru: „Bylo by neodpustitelno, kdybych necitoval toto
místo (== Vavřincovy kroniky), na základě něhož lze věřiti, že
valdenská bible cestovala s valdenskými emigranty z Čech“.2
Všimněme si nyní táborské konfese sepsané, jak známo, roku
1431. Jest nápadno, že se v ní shledáváme s jedním provengal-
skym slovem.3 Jest to tím nápadnější, uvážíme-li český původ je-
jího autora i písaře, jakož i tu okolnost, že roku 1418 nikdo
v Praze Pikardům nerozuměl, kdežto v táborské konfesi sepsané
o třinácte let později nacházíme provengalské slovo. Přichází dále
v úvahu, že táborská konfese byla v Provenci známá, neb byla
přeložena do provencalštiny. Poslední okolnost, již nutno vziti
v úvahu jest explicit grenobelského rukopisu: ,Finitus anno Do-
mini M0 CCCCXXXIIII$, quo eciam anno fratres sunt prostrati. ^4
Jedná se o porážku u Lipan. Pisatel se staví k poraženým Tábo-
ritům přátelsky, nazývaje je „fratres*. Napsal tak tři léta po for-
mulaci táborské konfese, Poněvadž pak Berger jest pevné pfe-
svědčen, že ona valdensko-provencalská bible byla s Valdenskymi
v Čechách, pak by se dalo románské slovo v táborské konfesi
vysvétliti stykem Táborů s valdenskymi uprchlíky.5
!Les bibles provengales et vaudoises (Romania, XVIIL) 392. . .. „le lec-
tionnaire de Grenoble reproduit un lectionnaire de Prague”. To je „de la
plus grande importance. D'abord le caractère vaudois (ou, si l'on veut, hussite)
de notre manuscrit est mis hors de doute, mais nous voyons plus clairement
encore jusqu' à présent, que l'une et l'autre secte étaient fondues au point
que les Vaudois étaient, peut étre sans le savoir, les saints du diocése de
Prague. Quant à ces qui ont traduit ce lectionnaire, ils se rendaient parfai-
tement compte de son origine et de son caractère, car ils ont effacé les
noms des saints les plus spécialement bohêmes en laissant subsister les leçons
de leurs fêtes." Jednä se o perikopy na den sv. Vâclava, sv. Jiti a Vita a
Navštívení P. Marie.
?U. m. ,Je ne me serais pas pardonné de ne pas citer ici ce passage,
qui nous permet de croire que la Bible vaudoise a fait le voyage de la Bo-
héme avec les emigrés vaudois.“
3 Zeschwitz, Die Katechismen der Waldesier und bôhm. Brüder etc., 114:
„quia ecclesiam oportet habere duas maneras“.
4 Berger, u. d. 411.
5Nemozno opominouti dokument velmi záhadny a snad pro styky sektárü
33
