Waveform view

89-14A

Loading wave form: 0%

Speed: ⊖ 100% ⊕

Zoom: ⊖ 200 pps ⊕

Napřed to bude provaz jako vylití karmy když se si dříve mohli dovolit něco špatného provést tak sem vám to nevím silo vlivy božím lou pomalu se říká ale jistě že sem tolikrát tedy nedočkali toho aby aby to semlela ale jakmile se nastoupil duchovní cestu poctivě tak když se něco vyvedli hned se to na vás ukázalo ne se to jste byli za to křísnout tomu říká weinfurter mylně je to okamžité vylití karmy aby ho nepřekážela no je to hezké vysvětlení které se každému líbí mě se ale vůbec nelíbí to není vylití karmy nýbrž to veliká milost protože člověk který miluje boha a jedná špatně. Tak musí být řečeno že ho nemiluje že jí to je stan karmou ale že si něco předstírá že je rychle tlačim k tomu aby se lépe poznával aby jednal dobře protože jedná z lásky já to že jedná špatně když jedná z lásky to není možný někoho miluju tak dělám všechno dobré pro něho ne a ne abych ně polovičku dělal dobře a polovičku špatný tak prosím vás je to trošičku jinak než s tou karmou já vůbec takový pojem karma do jak vidíte sice je to obdobné něco ale je to trošičku jiné někdy podstatě jiné. ~~Prosím vás ještě chvilinku vám dám národní myš tady že předtím.~~ A byli dvě nejde o předmětu za sebou tak chtěl aby to by ještě k ní jenom to neni. Kde se chová a ta je se dáte tak do miluje tak ten samozřejmě neopomíjejí uplatnit tou lásku v maličkostech když se díváme jako já sem měl příležitost dívat pět měsíců na to otco se stala bůh pro mě tak to byli samé maličkosti a kdyby se byl nestal o ty majes o které já bych se nikdy nestaral postoji opravdu prkotina jak se tady říká moravě tak bych byl neobstál toho koncentráku já jsem se bez těch maličkostí nemohl odejít a tak já jsem. Říkal pane bože po takovém malichernosti se staráš kdyby člověk byl tak malicherný jako soudy maličkosti o které se taky staráš tak by vůbec velké věci nemoh provádět a ty provádí velké věci i ty malinké to vše do všech detailů si ve všem obsažen tak to je pro mě takový řek bych volání boží abych v maličkostech byl správný abych maličkostech jednal správně. No prosím co chce si člověk nějaký úděl v podobě nějakého kódu když se narodí tedy není čistou tabulí nýbrž psanou tabulí že jo když se narodí to je v pořádku že není popsáno že není čí jsou tabulí ale to konci nebere odněkud z duchovna nebo od boha nýbrž ten kód si bere říc proti té čistě genetický kód a dá se vyhmátnout tady přesně z této posloupnosti rodičovskou dětí v pro divu a tak dále tak v tom se tedy v první řadě ležím a za druhé bych řekl. Že tím že se člověk narodí s určitými dispozicemi který přeje po svých rodičích a ne vodněkud rodinu a proti nim už byla i ta nesmrtelná duše která na sebe postavila smrtelnou duši a tak se nemohla vyvíjet svobodně tak jak by byla chtěla nýbrž musel přizpůsobit tomu kódu genetickým a proto to dopadlo jinak než jak my byla se chtěl třebas ta smrt než smrtelná duše tak přeci jenom je tady nějaké východisko ještě jiné které umožňuje člověku aby se z toho vymanil. Bych to řekl takhle jejich čili dítětem říkal svatý pavel myslí jako dítě si dospělým myslíš jako dospělý člověk tedy může být nějaký úděl dítěte a může být nějaký úděl dospělého člověka a mohou se jí oděli o sebe totálně lišit protože ten člověk dospěl do něčeho kde už tam ten první co nemá co říkat ona se totiž všecko nějakým způsobem do píše vypotřebuje se ten kód který po tady je genetický se dá vypsat se dá prostě dovršit se dá dožít se dá vyžít jak to se kteří to je jedno a. Nastupuje kon který si třebas ten člověk způsobil svým přístupem životu a nebo svou to události které zdánlivě přicházejí z vnějšku že nějaká událost pozměním úplně toho člověka třebas dejme tomu autohavárii způsobí že ten člověk není schopen se věnovat s automobilu mu a chodí radši pětky to má nedozírné následky nebo vlak nebo tak nějak to jsem říkal švandovním případ ale události v životu tak dramatické že smrt některého blízkýho příbuznýho obyčejně změní povahu a změní smysl toho života toho člověka a nebyl to on který se nějak provinil ten člověk nýbrž někdo mu zemřel nebo někdo ho vrcholně klamal a on se změnil tak by to řekl slovy jednoho velkého spisovatele italsky který říkala přespi vykonané antipatie starověký svět. Říká tohleto dva manželé a měl jediné dítě a ta manželka byla vrcholně věřící dokud měla to dítě a ten manžel byl vrcholně nevěřící ale snášeli se měli to dítě a nehádal že se ten byl nevěřící a proti němu byla slabá a vona byla věřící a tak dále tam slabost bohu sal to dítě se utopilo vězení a teď nastal obrat tak rizi manželka když mě jediný dítě přestala věřit že že bůh má člověka rád a začala boha prolínat přestala mně ho věřit a ten který nevěřil na boha si říkal ono přeci jenom se mělo ukázat co je to víra a co je to pravá víra to moje maska přestala věřit a já kupodivu věřím. Já věřím že to moje dítě teď tam utopilo že je naživu najednou a jsem to nikdy nevěděl a teď to vím že na a to já ho cítím u sebe to dítě mě má rád do protože nedává na ty poměry božský se nechal to dítě utopit nýbrž protože se bohu neměl žádný poměr za nou představu tak kolik neberu ta vo to nezpůsobil že jsou lidské nebral aby atena no to byla dcera se teďka mě pořád projevuje mé přítomné a ji cítím přímo a manželka říká to všechno končilo ne a už tomu nevěřím tak. Já ji nemohu vnutit tu víru když vona to necítí tu přítomnost ale já myslím že kdybych té dceři nesloužil tím že tomu věřím že bych k tomu děti velice křivdil říkal tak to je to bylo do niko starý nic nebo starověký svět že v něm se liší že nese člověk mění podle starý zákon který znali římě a řecku ne podle toho jak se narodil jaké bylo ji přechází vtělení nýbrž podle toho co se v jeho životě stalo a když se stalo něco takového jako tady v této rodině tak se třebas obrátit všechno naruby. A já vám něco poradím aby to nebyl starý indický svět který na tohleto věřil tak si z etického světa vezmu jednoho velikého mudrce a to je orat a za tím co se dodal v hodilo aby dali věřili jestli se vyhrne by tvá nebo ne vyhrané bita nebo se nabyde nějaký majetek nebo po zbyde tak mladý sokrates tam šel s jednou otázkou co mám dělat aby žil správně. A von vám dostane to odpověď faktem že začal rozlišovat ze začal rozlišovat co se dělal nemá co dělat nemá ten dají on je mu to napovídá a o nikdy nedělal co se dělat nemá a byl při tom disciplinovaný totiž když mu ten daný neřekl neber je tam vzal přestože se zabil věděl se zabije on měl jiný jinou možnost. Utéct do vyhnanství tomu nabízeli a když mu dají moje neřekl u té do vyhnanství ne ne nesmíš nesmíš tomu bránit on to říkal dycky negativně nesmíš se bránit tím útěkem tak mu asi říkal ne tak on neutekl a dal se zabít natolik řeknu a tak ten žil moudře a satanovi stojí vopravdu celá filozofie řecká ta nejlepší z nejlepších jaká tam byla nemysli jenom platón aristotela jeho současný ale i ty další něho žili poznej sám sebe a je zajímavý že to zastat terezie která si měla daleko řeka říkala míra duchovního poznání je dána sebepoznání že se bude nepoznáváš taky nepoznává boha a teď bych se měl zmítá o tom co je to sebepoznání. Když si myslím že jsem jenom to tělo to není ještě ani začátek své poznání když mě ti lékaři dopravili do situace kde jsem to tělo považoval za prostředek toho který myslí není to dobře ale to základech sebepoznání základ sebepoznání byl dán zase mi velice věčné prostora ten základ sebepoznání ale když jsem si potom sedmi letech všiml nebo byl jsem svědkem toho nebo by se milostem tak potom sebevzdání že bůh je bůh miluje bůh poznává že to nejsem já který to já jsem jenom na tom závislí já jsem jenom pouhá závislost na tomhletom živá pouhá závislé na tomhletom tak to znamenalo že jsem tam žil bez těžkostí tak to by začla na té terezii jak jsem už několikrát řekl umřel ve dvanácti letech maminka a vona si to strašně brala plakala a nemohla se z toho dostat až si vzpomněla že panna maria není jenom matkou ježíšovou nýbrž je matkou vesmíru velká to matka vesmíru na genera jediným způsobem tak je to také matka moje vzala si za matku a. Několik let žila s matkou pannu marii tají napovídala u člo správně vyznávat a jednat s tam životě na tom šlechtickým voře to nebylo sladké jednat správně protože vodit ze všech stran na byla krása věcí totiž a taky nabízeli kdekoho a tak dále a ona byla taky velice veselá byla opravdu takové povahy kteří až lidé bych tak řekl tak nebylo divu že měla hodně osel v tomto životě ale to nebylo tak zlé jenomže na tu matku nebeskou zapomněla přece jenom v těchto radovan. A musel přijít otec se svou smrtí který zase připomněl věčný život zase chvilinku byla na výši ale do jednadvaceti let když směla vstoupit do řádu karmelitánského jenom dospělí směl vstoupit jinde byla dospělost tak už byl jste panny marie no kláštery tam na sebe oblékl toužila obléci se do způsobu života panny marie a to je ten plášť takže ona se oděla do způsobu života panny marie s tím odevzdáním vlastní vůle podání se vůli boží bez ohledu na sebe no a to způsobilo že se v ní mohl narodit kristus a že potom když se jižní dospěl tak jejíma rukama pracovali mana ach. Tak to je asi o tom plášti dotaz li začne člověk milovat boha jak se to poprvně projeví jako vyletím karmy aby nepřekážela člověk do vám tohleto jak weinfurtra já ne že bych jim opovrhoval ale když jsem vstoupil na tu cestu tak já nemohu říct že by se byla nějaká karma vylila bylo to vytí karmy a taky se na ni vstoupil věčnými v tom z nějakými lidí karmy když jsem například. Nebyl schopen milovat těmto svět když se všichni moji přátelé vy měnili protože nebude se pro ně žádoucí protože jsem nebyl takový ko jsem byl předtím tak nastoupí nastoupili tam sem měl za nové a když mě maminka musela krmit v nebylo vytýká mi to byl to by změn stavu já bych říkal když někdo miluje pána boha nebo naše mělo pána boha nevyjde se žádná karma nýbrž z ní se stav a to vypadá možná jako karma vlitá ale je to svět který prochází rukama člověka z druhé strany hodinu. Když já sem komentáři mluvím o tom jak je člověk vychováván událostmi tak to píšu tak že to musí vyhovovat tomu co komentuje ale co člověk to jiná výchova událostmi jsem byl vychován událostmi zcela jinak než kdokoliv z vás totálně jinak než vy protože ty lidi kteří by vychováni stejným způsobem jako já obyčejně zemřeli velice brzo zemřeli a nejsou tady mezi námi. A je to taky výchova událostmi začne je ale vede ke ztrátě třebas tohoto života jiná výchova událost který já bych řekl takhle události se vychovávány tím dokonaleji čím více jsme si vědomi existence boží a spolupracujeme s neboť co si může dovolit slově k nevědomí nemůže si dovolit člověk vědomí a jestliže se to dovolí tak je za to prodělána tou svou neposlušnosti sám sebe trestá. No takže i to je ten nejběžnější způsob u člověka který je za bohem ale normálně když člověk nejde za tím bohem nýbrž jenom je naše bohem aby spolupracoval na výstavbě vesmíru s bohem překáží musí s tím stát každý člověk se tím takovým spolutvůrcem musí stát tak pak ta výchova událost říct připadá vypadá k ní na von většinou na to nepřijde že je vychováván temnost já si pamatuju nebo mám dispozici mění zkušenost jednoho člověka který se přibližně. Patnáct let trápí nad ztrátou svého milovaného bratra a před tím se trápil stálosti ho tatínka předtím na ztrátou svýho svoji maminky a není se trápí taky ještě na strašný duševním a ti nesmím stavem tak. Já si myslím že do událostí má taky co mluvit postoj toho člověka kdyby ta dotyčná osoba měla postoj opačný nebrat to všechno negativně jako že je to proti ní kdy každýmu jedno musí zemřít ne já jsem vlast oděla takovým plynule a každý je nějak nemoc na co prostě to prá pro ale rozebírá to pro co by na to řekl někdo a ten a vona má fůru doktoru okolo sebe ona ještě tady obtěžuje zde chtěl vedení abych já řekl jak ty léky působí nebo kdybych to byl zapomínat co je to vymyslel aby to bylo zase jinak než jak to říkají typ naší lékaři ale nemohl jsem to už se nahoru tady setkat ten. Já jsem to řekl ale věřte mi to tato osoba je vychovávána událostmi tím způsobem jak vychováno proto že se k nim staví negativně že to bere všechno hrozně jako trpně trpně trpíte kou ohromnou tedy to takže nedá se jednoznačně jak jsem tam říkal při tom komentáři to by se musel číst ten původní text na ty svým se to komentoval proč jsem to takhle jmenoval aby se mohlo říct to je také výchova událostmi ale výchova budovali kdyby se obecně těla nějak vysvětlit tak by se řekla život lidský to je soustavná výchova události a někdo si z toho vezme dobré někdo špatné někdo pomíchané taky byl něčemu vychován. Ale každý k něčemu jinému protože ono by asi nebyla asi těch správné kdyby byli všichni vychováni podle jednoho vzoru a takže tatáž je najednou působí úplně opačně než na toho druhého a na koho působil se úplně nešla ty dva a tak dále na každého jinak já bych vám přál být na pořádném obalem zápas anebo radši na ten nesve ne na zápas ho ke jevem abyste viděli když se stane nepřítel ranku jak se tváří jak zůstat mají radost s tím dívá si a naopak zase. Se to je jaká je to výchova todleto je to výchova událostmi které před nimi do ale tam řada je tam řada lidí kteří vadí tomu a druhá řada kteří ani k tomu opačném ty si někdy na mládí zájem eště že taky výchova události nechci te nemě jedno značnou odpověď co je to výchova událostmi nýbrž celý život tě výchova události že každý s ním má jiný poměr jiný postoj že touha používat boha uvádí až i život nebezpečí a užitku této milosti kterou udiví pán tak k tomu bych se něco napravil věrná hned. Já bych tady na a jak to bych řekl tuhletu věc že ostouzení tak veliké které uvádí v nebezpečí života když ty věci ona totiž má východisko pro ty dcery svoje nehodilo citu lásky srdce oni to rozloučení tak rozumu jo že prostě de vo život tak je to obdoba toho jak mně šlo o život když tu lásku by mě rozpoutal bůh sedmnácti letech ve mně lásku rozpoutal bůh a tam nemůžu napsat takovým způsobem já jsem nikdy nemiloval já jsem vždycky zůstala pozadu nikdy mi konečnou tak se rozpoutal mě lásku svou že si mě celého bral víte aby se toto mohlo stát. K tomu bylo třeba celé řady další okolnosti muselo tady být duchovní modlit musel tak být hodi modlitba která zase byla od něho a ne vymyšlená ne naučená ne z víry ta nebyla vůbec víry ta byla jím daná to bylo v charisma z milosti jeho daná a tím se stalo že překročila to modlitba brzo anebo hned rámec mé osobnosti a mých možností mých povaha i schopností rozumových prostě schopností duše takže moje duše hynu la. Cítila že je hyne to co hnulo to je to otco máte tak veliký strach aby se to ne nezahynul potom po smrti to hnulo během tohoto života ale tak prudce že žádná smrt fyzická není tak překvapovat jako todleto protože ta duše smrtelná má totiž jednu vlastnost kterou nemá nic jiného v životě lidském jeho tělesnost tu a to nemá to a tělesnost tady vznikla a z matčina těla kdežto ta duše smrtelná byla do tvá na silou nesmrtelné duše a z ní vznikla a z ní byla povišoval na něco jako služebníci boží například nakonec když to dobře dopadl je se stala satanem a protože byla nekonečna pocházející. Tak způsobovala že to tažení boží bylo jiné sice než todleto ale bylo stejně nebezpečné pro život o to od toho se s tím zastavit ba nebezpečnější protože já jsem asi čtrnáctkrát utekl pokud mi záznam neklam než jsem se smířil s tím že nebudu existovat ale byla to láska boží tak velká že proti do se měl strašný strach o sebe tak vždycky se nanovo další večer tu koncentraci dělal víte já vám řeknu ten lidský život ve světě má obrovskou přednost před cem životem vy to a tak nemohl říkat klášterním mě chrání před tím přeháním nebo před tím na chraň pro já sem šel studenou cestou na rozdíl od ní a si totiž já jsem přes den nemohl tu koncentrace dělat že jsem mě donutili chodit do školy mě nutili jíst a všechno možný dělat co ostatní lidé jednat jako ostatní nechodil jsem na nakupí třebas nebo tak nějak a. Já jsem se mohl jenom těšit ale čím víc jsem dělal pro tento svět tím více jsem toužil po tom bohu protože ono toho láska pořád domě připlývá a ale nemá neměla od toku v té realizaci tou modlitbou rozumíte mně já bych byl moc a dybyste měl rozuměli protože to je asi vaše cesta budoucnosti lidé půjdou takhle a ne že bylo je zkáze a bylo se rozeznat láskou uměle rozumných avatar číst třebas svatý spisy nebo se stýkal se svatými lidmi a a nabíral ty stupně té za nic nosti já jsem naopak. Protože jsem považoval tu modlitbu za jedinou možnost jak se spojit s bohem jak mu patřit jak jsem odevzdat já jsem musel se smířit s tím že nebudu prostě existovat jestliže bůh mě znovu udělají tak velkou milost že si mě vezme zase na novo on si mě pokaždý bral a ale on si nebral jenom mě to se promítat prosím do vesmíru já jsem pociťoval obrovskou hloubku při tom jak jsem začal koncentrovat nemoh mluvit sice ale pociťoval jsem tak rosolu která ani slovem ke mně nepromluvil ale unášel mě za hranice vesmíru učit uvažovat že ty hranice vesmíru jsou v člověku ne někde za nějakou galaxii a já jsem ztrácel kontakt s vesmírem a nabýval jsem kontakt se základem toho vesmíru a tím je bůh se něco rozdílného a já myslím že to ještě budu příležitost více rozvést protože tady jsou ještě k tomu příležitosti já sem začil na to podívám. To co předcházelo tomuto ostouzení které jsem nepovažoval právem za svou lásku nýbrž u několik sem už několikrát se uvedl mně se zdálo tehdy že můj dosavadní život tak dokonale podporovat této boží touze po mě že jsem se za něj styděl a nejraději by byl ano zemřel to jsem si říkal jesi neska ještě uteču tak neumře třebas v té národ a už manou považuj že ty pro mě chceš to nejlepší to já cítím a já jsem se tak radoval se to zase budu moci tou tím způsobem k bohu že ze začátku v pořádku když člověk třebas jenom modlitbu považuje za jediný prostředek jako jako ty v té jeptišky kterým se může dostat k bohu to není tak špatné. Jenomže ten prostředek voni říkali zaslíbení že se za slíbili bohu a pokud ho plnili tak bůh také ze své strany ten slib plnil že je k sobě tah když neplnil někdy neplnil tak je netáhl tak nastala ucho a tak dále toto u mě nemohlo nastat tam z toho ani špetka nebyla nějakým mým slibem já jsem nic neslibuju jsem prostě byl tak tažen bohem že se mu nemohl odolat. A je vám to je to jasný že to je zdánlivě opačná cesta ale je to tatáž láska kterou člověk rozpoutá jenomže zcela se člověku rozpoutá jenomže in způsobem jiným než u těch věcí še tam voni záměrně šli za lásku srdcem a do spoutali nad únosnost vlastní v tom smyslu že bůh by jim byl vzdal třeba život kdybych to byl dál pokračovali tady jsem mělo jim poradit učím přestaňte. Ale mě radit nebylo možné protože já jsem nedělal jenom modlitbu kdyby já jenom modlitbu tak jsem se spálil jako voni by se byli spálili ale že jsem žil musel žít pro tento svět že se nemohl ne utéct to nebylo možné kláštera jsem odmítl oni to taky nabízeli klášter a já jsem od míře by tam do toho stal peníze že bych to to byl placen že by to to byl živen ani takhle placen na tom živen a to jsem nesměl by to věci podle mého názoru brát tak jsem vám doufám vysvětlil do s jasně že neměl jsem schopnost milovat boha ale bůh mě miloval. Co pak nestačí říká vona dál člověk to milosti které jsou bere prokázal duši aby holubičí nebo mocí jak si máte je to tam bylo a nemyslete si že sem na něm zapomněla byl u pokoje a odpočinul tam kde má zemřít má otázka ten zněla jinak zdali jsem si byl vědom třeba toho nejmenšího čím bych si byl zasloužil tak neodolatelné touhu ti jeptišky si myslí si něco zasloužili opře se modlili že udělali vy sliby že se odpoutali od tohoto života to bylo to bylo ve byste záslužně zachoval že tento život odložil ten světský život jsem si vůbec nemohl myslet já sem ho přeci z vlastní iniciativy nedožili bůh mě odložil mi ukázal jaký to byl planý život a víte ukázal mě pravdu neukázal on mě ukázal jenom dost vzdálenou do vzdálených obraz pravdy že proto pro tu chvíli já jsem potřeboval a bůh je vševědoucí výstřelek jsem potřeboval sebe nenávidět. Jenom jsem naučil tím že jsem nenáviděl těch sedmnáct let svýho života nenávidět sebe jako celého i tu chemii se vším dohromady jsem nenáviděl a tím jsem se stal hodným vstoupí jak říká ježíš kristus abych se s ním spojil nebudeš si se nenávidět nejsi něho den víte to je vono to to ne já tam to nemůže dost dobře ne nemůže muž musím se po a bude mít tohleto. To má otázka který z měla jinak zdalipak jsem si vědom toho ne odpověď z ní nejen že jsem si ji nezasloužil ale dosavadní můj život stát příkrá rozporu proti této touze proto této cestě říkám cesta shora dolů to začla být cesta svatýho pavla najednou začal být cestou zhora dolů když byl učení toho gamaliela byla to cesta zdola nahoru někde není předepsáno že to musí pořád tak být celém životě to se může obrátit jakmile se mi začne hnus to co dělám jak mi že se začne hnus sám sobě jak mi na sebe za neví a to ještě se po spaloval za nezem na sebe když zase šel do tam aku je bylo hodně křesťana a chtěl je vraždit no tak to se mu nedivím. Proto této cestě říkám cesta shora dolů čímž mám na mysli volání boží z nebe na zem takové všem ze stavu nebe do stavu pozemského mého života v muladhaře takové volání boží zaznamenala svatá terezie už jako dítě při pohledu na milosrdenství boží které pro ni zářilo z obrázku setkání ježíše se samaritánkou u studny mohli byste se právem ptát jak mohla na tak mocné volání po zapomenout intenzivně prožívat lidský život může způsobit i to ale bůh je věrný svému slovu nebo svému zjevení pravdy to bylo zjevení pravdy tam u té studny to nemohla předvídat že pohledem na ten obrázek pozná milosrdenství boží v takovém rozsahu že je připraveno pro všechny lidi i pro malou celé si jde o naše shora dolů taky a musel se tvářit že de zdola nahoru protože nemohla je vést jinak než vírou a ta víra byla dána starým zákonem a částečně novým taky pokud se mu rozumělo. Tím se ze mě prožíval lidsky život může způsobit i to ale bůh v jevem svému slovu nebo se mu zjevení pravdě světice byla minimálně pominu ta dvakrát při smrti své matky a při smrti jejího otce takže v jednadvacátém roce už definitivně neodolal mnohem později než ona jsem se dověděl že takhle touží bůh po veškeré stvořeném já jsem myslel že je to už jenom o mě ale on po veške stvořené jsem poznal až v tom koncentráku jenže tu touhu může za určitých okolností projevit právě je člověku který prošel velmi dlouhým tvůrčím vývojem a dokáže jeho touhu za registrováno jsem se i tady po ní žil na způsob myšlení svatý terezie na má se taky přitom po níž se tak nemyslel pán bůh musí zaležitostech terezie líčí je jedno ze zřením konečné fáze této přípravy projevu touhy boží. To lidské duši a činí tak podle svých osobních zkušeností od nichž se nohu nějakým vymyšlený myšlením něčeho přidaného já jsem vám vylíčil jinou konečnou fázi této přípravy touhy v lidské duši a ta probíhala mnohem dramaticky a výjimečně z jiné strany než u svaté terezie ale v obou případech chyběl pohled na před lidskou přípravu řekl bych vesmírových podmínek a na mnohé jiné tedy na souvislosti jejich znalost bez zevních závad nám oběma chyběla tady chyběla v tomto případě. Znalost že jsme součástí vývoje života na této planetě a že je to souvislost vývoj naší planetě souvislostí souvisí s celým vývojem naší soustavy sluneční a to zase s celým s celou zla a tak dále že to všechno v souvislosti tou dneska mýlíme než to na to nemohla vidět pochopitelně a taky nevěděla nebyli ještě ty pití jak to vypadá s lidským zárodek v matčině těle. Tato neznalost na touze nic nezměnila proti tedy mít z ohledu na ty kteří se budou po nás ká proč tak málo lidí se ta touha tak málo lidi tak touha boží projeví není to ab norm leta která nestojí za povšimnutí budoucí znalost dosud neznámých souvislostí tento dojem o ab normálně dokonale vysvětlí ale tento důkaz sem slíbil uvést až na překladu aspoň překladu v kom komentáři nikoliv ba vede se tu mnohem hůře. I kdyby se duši dostávalo vede se mu mnohem vůle a kdyby se duši zastával po mnoha léta těchto důkazů lásky přes vetchá a chodí s pláčem ona říká to je jejich způsobu já se jí slova dali dosa chodí plačící neboť pokaždé tak jsem to nemohl tak doslova překládat neboť pokaždé té milosti zbývá jí tím větší bo v mém případě po každém tom tažení božím ze kterého jsem strachem o sebe utekl jako se pře zapřel petr ježíše za stejných důvodů hořce jsem plakal na svou zbavilo a nevěru to si neze představit jak jsem za to sklidil během dne že jsem utekl to tažení boží by se věděl že to se mi to bůh tahne ale zase jsem utekl nanovo ale předem sem se tak těšil že neuteču jsem věděl že je to bůh a je to veliká čest pro člověka když ho bůh takhle táhne že jsem vlastně konal modlitbu celý den a modlitbu celky která je radostí a ne takovým pocitem srdeční to ne copak. To má stejné mém případě po každém to tažení božím se musí se tak jako petr a uměl jsem si že se tak podruhé nezachová rostla ve mně touha se napravit ale též touha dokonaleji patřit bohu nejde měl jsem že obojí bylo součásti jediného touhy boha po duši aby mu více patřila rozumové poznání tedy vázlo a bez ohledu na tuto skutečnost touha zůstala a nemohla končit jinak než opakováním extázemi protože k trvalému spojení bez extazí bylo ještě daleko. I když jsem už odolal tomu tažení božímu on s ním sám přestal po určité době protože by mě byl zabil a to nechtěl mě připravený ho na něco jiného než aby mě zabije a tak jsem zjistil že třebas po dvou potřeb oděla extaze jsem si najednou sebe všim tento odstup od boha k sobě zase těžko bych nazval sebelásku ale snáze bych lépe by to nazval moudrostí boží že on mě nenechal zemřít já jsem se vrátil k sobě byl jsem tuhý pulz slova terezie otrkal pulz vyro půl byl otevřený nezavřel jsem o to kleslo ale dál to nešlo já jsem marně že jsem se všímal za celí ma sebe čekal až zase to klepe takhle rozlou. Ale už se měl strach pořád ještě nic takhle mluvím a teprve zamanu to zase klepal půl otevřený čili to už bez bázni byla naděje že budu živ ano a předtím to byla by to byl strach než jsem se když se staro když mě tam pán bůh tak ta když mě neptal když mě vyhazoval od sebe pryč tak to nebyl ví že a ne stav ale uvědomoval si si že jsem těsně před smrtí a kdyby to mělo trvat eště se o chvíli později déle tak už nebudu se moci vrátit nazpátek. A příčina je tato když poznává vždy víc a více velikost boha a vidí to říká že svatá terezie ne jo že je tak daleko a odloučena aby ho směla prožívat její touha tím více roste mém případě při nevědomosti že také člověk miluje boha to jsem nevěděl že ho miluju ale já jsem vám miloval protože bůh nemiloval víte a tak jsem nebyl schopen o nemilovat jestli to jsme si nemoh přivlastňovat a to bylo správně na tom ne se nevěděl sice se tě poznání já jsem moc věcí nevěděl to co jsem neměl vědět to co bylo za návodu to jsem prostě nevěděl a na se musel něčem absolutně nevědomí. Jen případě nevědomosti za při nevědomostí že také člověk miluje boha tím čím více strachu o sebe tím větší touha v tobě nepatři a patřit bohu to je cestě si říká studený cesta její vývod se ukáže až na samém jejím vrcholu kde člověku nepřekáží lidská láska lásce boží jako tomu bylo na horký cestě svaté terezie která se teprve na vrcholu cesty musela vzdát všeho i své lásky k bohu já sem měl tedy tu výhodu proti ní na té srdce a to budete mít vy taky jestli máte takovou svému cestu se taky píle od ho že totiž nebudete muset se vzdávat své lásky. Ale vy možná jo protože vy jste věřící ale jak já jsem sem mohl já sem si mohl nemohl přivlastňovat lásku že sebe nevěřící že ano a teď najednou mě pán bůh tahl tak se musel vědět že to je jedině vod něho a ne vode mě ani špetka to nebyla země tak jsem zkrátka nebyl na konci té cesty že jsem nebyl překvapen že a láska boží nakonec přechází do mě konečně já miluju a to už jsem věděl že to nejsem já ale vona jasně přecházela do mě tak že já jsem jakoby miloval já jsem říkal svatě ten případ potom jak jsem se vzdal toho života a jak jsem přišel na tu pykat a viděl jsem to jiří ho došela.

Edit utterance

Text view • Help