Když
se
podíváte
nestranným
způsobem
na
člověka,
e-
tak
je
to
tvor
činnosti.
daleko
všestranněji
činný
než
například
zvíře.
si
podle
pudových
zásad
odbyde
to
své,
né,
aby
mohlo
být
živo
a
aby
svůj
rod
rozmnožovalo.
Aby
nesc-
pud
sebezáchovy
a
pud
rozmnožení
nebo
udržení
rodu.
s
tím
si
stačí
na
celý
život.
Člověk
si
s
tím
nestačí
, musí
pracovat
pro
společnost
a
eště
s
tím
si
nestačí,
eště
musí
uspokojit
své
vnitřní
a
ty
jsou
třebas
umělecké
jiného.
A
taky
řemeslné
a
tak -
to
všechno
dělá
člověka
někoho
jiného
než
kým
je
zvíře.
Zvíře
můžeme
nutit
pracovat,
ale
když
ho
nenutíme
pracovat,
tak
stojí
ve
stáji,
viďte
a
nikomu
to
nepřekáží.
My
bychom,
jemu
to
nevadí.
my
bychom
stáli
ve
stáji
jenom,
na
tomto
světě,
tak
za
prvé
to
nevydržíme,
trpělivost,
za
druhý
bychom
ztratili
člověčenství.
My
bychom
přestali
být
člověkem
a
začali
bychom
zvířetem.
-se
nechali
nakonec
krmit
a
takový
lidové,
takové
lidi
vidíte
na
ulici,
že,
jak
jsou
bachřatí,
jenom
myslí
na
svůj
břich
a
jenomže
chyba
taky
něde
jinde,
ne,
to
by
lékaři
dovedli
snadno
vysvětlit
a
nějaká
výměna
látková
tam
vázne,
že,
řečeno
lidsky,
e-
Takže
třeba
to
nemohou
ale
když
jim
máte
pomoci,
se
odosobnit,
tak
jim
nemůžete
pomoci
a
nechcete
je
nutit
k
nějaké
víře
v
Ježíše
Krista,
což
by
nedopadlo
dobře,
to
to
museli
ze
základu
přečíst,
aby
to
přijali.
Tak
je
přimějte
k
tomu,
aby
každý
něco
v
tom
dělal
vážně.
Stoprocentně.
Že
máte
rád
přátele,
jestli
vás
mají
voni
rádi,
kteří
něco
dělají
pořádně.
A
když
něco
dělají
pořádně
rádi,
tak
se
k
tomu
přidejte,
přece
to
není
váš
obor
a
pomáhejte
jim
aspoň
z
počátku,
aby
s-
aby
viděli
tu
váhu,
kterou
na
to
kladete,
vaším
příkladem.
To
vidí
líp
než
na
sobě
. No
a
za
chvilinku,
protože
nemáte
ten
zájem
jako
voni,
bude-
budete
trnem
v
jejich
očích,
a
budete
říkat,
to
děláš
nepořádně.
Toto
je
dobrá
známka,
že
to
dělají
lépe.
A
když
jste
je
dovedli
na
tu
trasu,
tak
teď
prozraďte,
kartičky
vobraťte
je
a
řekněte,
já
jsem
vás
ved
k
tomu
proto,
abyste
něco
dělali
pořádně.
A
já
jenom
tím
nejdu.
Já
jdu
taky
jinými
prostředky
a
byl
bych
nešťasten,
kdybych
šel
jenom
tím
pros-,
tím
prostředkem
činnosti
Člověk
není
jenom
činný
člověk
, e-
činným
člověkem
ale
je
taky
člověkem
myslícím
a
ta
mysl
má
líc
a
rub.
Lícem
té
mysli
je,
ža
myslím
na
to
nebo
na
ono
a
můžu
to
taky
provést.
A
rubem
té
my-,
mysli
je
to,
že
jsem
jako
mysl,
jsem
myslí.
tam
nemá
vůbec
jenom
konkrétní
e-
potřebu
něco
dělat,
nýbrž
má,
má
potřebu
být.
ta
potřeba
být
to
vyšší
, které
se
vejde
do
toho,
čím
se
člověk
pořád
na
na
tomto
světě,
jenomže
von
přidává
k
tomu,
co
se
stává
, to,
co
je.
napřed
to
přidává
a
pak
vono
to,
co
, přemůže
to,
co
se
stává
to
. To
je
celý
ten
pokrok,
čili
ta,
ta
existence,
jest,
přemůže
existenci,
která
se
stává
, čili
člověk
se
stane
vědomý
tomu,
čemu
se
v
náboženství
říká
Bohu,
Boha.
Vědomý
Boha.
Nemusí
na
to
jít
nábožensky,
je
to
vědomí
si
té
své
podstaty
mysli.
pravá
mysl
je
ta,
která
nemyslí.
To
je
nepochopitelné
pro
začátečníka,
ale
kdo
projde
tímto
vývojem,
tak
je
to
zcela
srozumitelný.
Tak
kdybyste
si
například
přečetl
Cestu
Zen
od
Alana
Watse,
doporučuju
vřele.
Máte
tady
lidi,
možná,
který
to
mají.
Tak
byste
přišel
na
kloub
tomu,
že
to
je
vopravdu
pravda,
co
já
říkám.
To
křesťanství
dokázalo
vysvětlit
jenom
životem
Ježíše
Krista
ale
k
tomu
máme
daleko,
abychom
se
tomu
mohli
věnovat,
abychom
tomu
rozuměli.
Těžko
tomu
rozumí.
A
tady
v
tom
Wattsovi
je
tomu
rozumět
velice
snadno.
No?
Vy
jste
katolička
a
vy
na
chcete,
tou,
tímto
dotazem,
že
je
všechno
vod
Boha,
abych
překročil
rámec
vývojový
myš-,
myšlení
katolického.
Tak
prosím
vás,
buďte
tak
dobrá,
já
jsem
ochoten
i
si
před
vás
kleknout.
Jako
bych
klečel.
Prosím
vás,
neřekněte
to
žádnýmu
pořádnýmu
katolíkovi,
co
vám
teďka
řeknu
Já
vás
tento,
touto
chvílí
zkazím,
jo?
Chcete
být
zkažena?
Vona
říká,
že
zkažená
je,
představte
si
to ,
co
mně
to
říká.
Ale
zatím
jste
dobrou
katoličkou.
Tak
nejste
tak
úplně
zkažená.
To
je
správná
věc
Jenže
katolická
církev
je,
vedle
toho,
co
já
říkám,
tak
dvě
stě,
tři
sta
let
pozadu.
A
ti
v
té
církvi,
které
o
tom
ví,
co
já
říkám
a
čtou
si
to ,
říkají:
neřiď
se
podle
nás.
Protože
my
tu
tradici
přeskočit.
Že
by
nám
nikdo
nevěřil,
potom.
Proč
jste
dneska
jiní.
ten
jiný,
za
tři
sta
let
teďka
k
vám
mluví,
jo?
Tak
berte.
A
vodložte
ho
na
tři
sta
let
třebas,
to
je
jedno.
Když
se
vám
to
bude
hodit,
tak
se
ho
chy-
chopte
Já
nekladu
žádný
důkaz,
důraz
na
to,
abyste
to
přijala.
Ale
pokud
to
přijmete,
tak
myslím,
že
to
bude
dobré.
Když
to
dobrovolně
přijmete,
ne
jako
že
vám
to
vnucuju.
Především,
stojí
v
Genezi,
Bůh
stvořil
nebe
i
zemi .
To
znamená
všecko.
Když
stvořil
i
zemi,
tak
stvořil
už
dvě
věci:
nebe
a
zemi .
To
už
je
svým
způsobem
pár
dvojic,
nebe
a
země .
Ale
von
stvořil
všechny
páry
dvojic.
Tam
to
není
detailně
rozebráno,
ale
von
stvořil
všechno,
prostě.
Není
žádného
jiného
stvořitele
než
Boha.
A
von
je
věčným
stvořitelem.
Čili,
von
to
tvoří
od
věků.
Čili,
on
nikdy
nezačal
tvořit.
To
je
jenom
ukázáno,
aby
aby
se
tomu
pochopilo,
že
začal
tvořit.
Ale
von
tvoří
věčně,
protoře
von
nebyl
Nestvořitelem,
předtím,
von
byl
pořád,
von
je
pořád
Stvořitelem.
Vod
věků
je
Stvořitelem.
Tady
by
se
mohla
klást
jen
otázka ,
tu
mně
neklaďte,
jestli
je
hmota
tedy
věčná .
Neklaďte
mě
ji,
prosím
vás,
já
ji
odpovídat
nebudu .
Já
ji
umím
odpovědět,
ale
já
ji
odpovídat
nebudu.
e-
Materialisti
říkají,
že
je
věčná.
Já
s
tím
nesouhlasím.
A
věčná
je
jenom
proměna,
ustravičná
proměna.
To
je
ta
věčnost.
a
On,
který
je
neproměnlivý,
vytváří
všechno
proměnlivé.
A
proto
tam
mají
taky
co
dělat
páry
dvojic.
Relativní
zlo,
relativní
dobro
a
všechny
druhy
relativního
zla
a
všechny
druhy
relativního
dobra .
Čili,
jestliže
Bůh
stvořil
dobré
i
zlé
tak
nepotřeboval
žádného
pomocníka,
ani
na
straně
andělů,
ani
na
straně
padlých
andělů.
To
všechno
z
Něho
vyplý-
vyplynulo.
To
všechno
bylo
stvořeno.
To
je
součást
úplnosti
stvořeného
to
stvořené
je
úplné
tak,
že
si
každé
úrovni,
a
je
tady
sedm
úrovní
toho
stvořeného,
je
soběstačné.
Takže
jedna
úroveň
nešilhá
podruhé
a
je
to
dobré ,
protože
by
na
té
úrovni
nemohla
soustředěně
žít.
abychom
my
mohli
soustředěně
žít
na
této
úrovni,
tak
nesmí
se
nám
do
toho
plést
nějaký
astrál.
To
jsem
zcela
proti
tomu,
aby
se
nám
pletl.
A
nesmí
se
nám
plést
ani
žádná
andělská
úroveň,
žádná
vyšší
úsoveň
se
nám
..tam
musí
být
vědomi
toho,
co
tady
žijeme,
ale
buďme
si
vědomi
toho,
že
ty,
co
jsou
nad
námi,
jsou
si
dokonale
vědomi
toho,
co
tady
děláme,
co
žijeme
a
na
co
myslíme.
Čili
nezáleží
na
na
tom,
že
o
tom
my
nevíme,
vono
se
to
děje
i
bez
naší
vůle
a
bez
našeho
vědomí.
Čili,
my
spolupracujeme
s
celým
vesmírem.
Ale
nejenom
to,
nejenom,
že
spolupracujeme
s
tím
Satanem
a
s
tím
andělem,
ale
nejenom
to,
my
spolupracujeme
taky
ustavičně
s
Bohem.
Protože
On
není
někým,
kdo
začal
tvořit,
a
On
tvoří.
A
když
je
tím ,
kdo
tvoří,
tak
taky
nekončí
s
tím
svým
stvořením,
nýbrž
von
pořád
dotvořuje.
To
dotvořování
bych
dál
definoval,
bych
mohl
definovat
takhle:
Že
ustavičně
bdí,
to
je
lidsky
řečeno ,
nad
tím
stvořeným
tak
do
do
té
míry,
jak
toto
stvořené
potřebuje.
Člověk
potřebuje
největší
bdělost.
Říká
se
že
mám
ještěři
anděle,
kteří
nad
námi
bdí.
a
to
jsou
ty
čtyři
hmotné
nebo
polohmotné,
které
jsou
smrtelné.
Nad
těmi
je
třeba
bdít,
zvlášť.
No,
tak
tenhleten
Bůh,
prostě
tím,
že
nás
udržuje
při
vědomí
a
při
existenci,
a
celý
vesmír
při
vědomí
a
při
existenci,
vědomí
je
na
uli-
jiné
úrovni
jinde
než
u
člověka,
tam
je
na
nejvyšší
úrovni.
Tak
vlastně,
e-
pořád
my
z
něho
vyzařujeme.
Je
to
emanační
teorie,
kterou
tady
přednáším,
e-
zastávají
súfiové
mohamedánští,
ne
mohamedáni
samotní,
ale
súfiové,
který
voni
prob-
pobíjejí.
Jeden
súfij
se
nedávno
vyjádřil,
že
tamty,
který
se
vzájemně
pobíjejí,
že
to
jsou
Satani.
Že,
vyjádřil
se
správně
a
proto
byl
jako
odsouzen
k
smrti.
Říkal,
kdyby
mu
přišli
na
chřtán,
tak
ho
zabijou.
Okamžitě
ho
zabijou.
Že
von
si
přeje
mír.
No,
to
je
něco
strašnýho
v
očích
těch,
kteří
si
přejou
válku.
Ten
dualizmus
podporujou.
Oni
si
v
tom
dualizmu
se
eště
nedostali
tak
daleko,
že
by
ho
nemuseli
podporovat.
Voni
ho
pod-
musí
podporovat,
protože
nejsou
až
na
jeho
konci.
Až
se
dostanou
na
jako
na
jeho
konci,
tak
bude
jejich
konec
taky,
ale
to
nevadí.
e-
Voni
prostě
nejsou
správní
zastánci
toho
Mohameda.
A
ten
súfij
je
zastánce.
to
Mír,
to
je
hlavní
věc.
Vnitřní
mír,
eště
lepší.
No,
a
jestliže
ten
Bůh
vod
věčnosti
tvoří
do
věčnosti
tvoří
a
proto
zůstává
věčným
Stvořitelem,
nemusí
proto
to
stvořené
být
věčné.
kdyby
to
může
tvořit
něco
a
tamto
může
končit.
Ale
zaručeně
neexistuje
něco,
čemu
věří
Indové,
vesmírová
noc
a
vesmírový
den.
Nebo
čemu
věří
dnešní
astronomové,
jako
Velký
třesk.
To
je
nesmysl.
To
mohlo
někde
existovat ,
někde
ve
vesmíru,
ale
ne
v
celým
vesmíru.
A
taky,
že
se
to
někdy
stalo,
-že
tam
to
na-
to
pnutí
že
být
tak
velké,
že
tam
ten
třesk
někde
nastal.
Ale,
takže
já
věřím,
že
to
někde
nastalo,
ale
generalizovat
to
pro
celý
vesmír,
to
je
naprostý
nesmysl.
Kdybych
se
s
nimi
setkal,
tak
bych
jim
to
vysvětlil,
proč.
Protože
Bůh
je
Stvořitel
věčný
a
nemůže
nikdy
dopustit,
aby
to
nebylo,
aby
nic
nebylo.
To
stvořené
nějakým
způsobem,
třebas
obměně-
obměněným
musí
pořád
být.
Ale
teď,
když
se
člověk
dostane
na
tu
úroveň,
že
se
narodí
jako
člověk ,
tak
pak
je
dobře,
dokonce
záhodno,
aby
považoval,
aby
rozlišoval
zlo
relativní
a
relativní
dobro.
Aby
se
nerovnováhou
mezi
relativním
zlem
a
nelo-
relativním
dobrem
dostal
z
té
rovnováhy,
která
způsobuje,
že
tam
pořád
prodlívám.
To
už
jsem
tam
ve
stavu
rovnovážném,
tak
zůstávám
na
té
úrovni.
Rozumíte
mi?
Že
tam
nevadí.
Ale
jakmile
tu
rovnováhu
poruším,
například
dobrem
relativním,
jak
chro-
radí
Ježíš
Kristus ,
tak
zavrhnu
Satana,
pobiju
toho
Satana,
rozumíte
mi?
To
relativní
zlo,
to
není
absolutní
zlo,
ale
relativní
zlo.
Je
to
stvořené
zlo,
tak
je
relativní.
No,
a
to
je
je
jeden
ze
způsobů,
jak
radil
Ježíš
Kristus,
jenom
na
určité
úrovni,
jenom
po
křtu
v
Jordánu,
né
dřív.
Tam
předtím
se
poddával
té
rodině
potom
ji
zavrhl.
Nemám
matku,
nemám
bratry,
nemám,
kde
bych
hlavy
sklonil.
No,
a
to
si
nesmíte
dovolit
dneska,
to
si
mohl
dovolit
Ježíš
Kristus,
až
proděláte
Jordán,
tak
si
to
klidně
dovolte,
ale
bez
Jordánu
to
nejde.
Tak,
vodpověděl
jsem
to?
-lhářem,
aby
si
dávali
na
mě
pozor.
Jak
otevřu
pusu,
tak
lžu,
protože
nemluvím
pravdu
a
voni
to
berou
jako
pravdu,
chudáci,
já
jsem
to
na
nich
viděl.
Čili,
já
jsem
byl
vědomě
lhářem.
Kdyby
mně
to
byli
brali
jako
obraz,
reálný
obraz
pravdy,
tak
jsem
nelhal,
ale
voni
mě
brali,
víte,
to
bylo
hrozný.
Takže
já
jsem
tam
byl
u
nich
lhářem.
Já
to
nerad
dělám,
ale
když
mě
budete
stoprocentně
brát,
tak
jsem
pro
vás
lhářem.
Protože
to,
co
vám
řeknu,
cokoliv
vám
řeknu,
tak
jenom
pravdy
a
někdy
velice
vzdálený
pravdy.
Ne,
ža
bych
snažil
ale
lž-
lež,
ale,
i
když
nechci,
tak
to
obraz
pravdy.
Není
to
pravda.
Takžemůžete
kdokoli,
cokoli
k
tomu
dodat.
je
to,
jás
tím
nebudu
tím
roztrpčen,
naopak
budu
rád.
Prosím.
e-Tak
Indové
nedorostli,
ačkoliv
vo
tom
vědí,
do
úplného
uznání
faktického,
trojjedinosti
. Voni
mají
tu
trojjedinost,
jo?
Stvořitel,
potom
Durga,
Kálí
a
potom
duch
osvětitel,
po
všechno
znají,
jenomže
si
to
dohromady
nedávají.
Ke
každému
zvlášť
se
utíkají.
A
ten
křesťan
by
to
měl
dát
. Ten
by
měl
vědět,
že
je
to
trojjediný
Čili,
nemůže
Tvůrce
takový
osamoceně,
odděleně
od
Vykupitele.
To
by
to
dopadalo,
to
bychom
se
řítitli
pořád
dál
do
toho
vesmíru,
do
toho,
do
té
té
dvojnosti.
když
je
tady
současná
věčná
činnost
Vykupitele,
která
nezačla,
a
teď
se
k
vám
obracím
s
prosbou,
neříkejte
to
nikde,
která
nezačla
sestoupením
Ježíše
Krista
na
zem
nýbrž
, nýbrž
věčná
a
to
byla
jenom
ukázka
to
fakticky
je.
To
byla
ukázka
Vykupitelovy.
A
to
se
stalo
potom,
po
jeho
smrti,
to
bylo
zase,
ačkoliv
to
byl
jeden
den
letnic,
že
ano,
seslání
Ducha
svatýho.
Tak
to
je
ukázka
věčné
činnosti
Ducha
svatého,
rozumíte?
Tak
musíte,
takhle
na
to
půjde
církev
za
tři
sta
let,
půjde,
ale
na
to
nečekejte,
tak
dlouho
tady
nebudete,
na
tom
světě.
Co
byste
tady
strašila,
nebo
se
pán
-sol
vždycky
říkám.
No,
tak,
jelikož
není
jenom
všechno
stvořeno,
nýbrž
stejnou
měrou
je
taženo
nazpátek
tomu
nestvořenému.
Protože
v
sobě
obsahuje
nestvořené.
Při
narození
obsahujeme
sobě
nestvořenou
smrt-
nesmrtelnou,
nezačla
okamžikem
a
obsahuje
v
sobě
smrtelnou
duši,
která
okamžikem
narození
se
narodila
taky,
okamžikem
narození
na
svět
se
narodila
ona,
může
být
spasena.
já
proti
spáse
této
smrtelné
duše
nic
nemám.
Ale
musí
se
včas
přidat
k
nesmrtelné
duši
a
tím
je
spasena.
A
tou
č-
čím
se
přidá?
Tím,
že
vod
té
nesmrtelnosti
dostává
pořád
sílu.
Tou
silou
té
nesmrtelnosti
se
přidá
k
té
nesmrtelnosti.
Rozumíte?
Jinak
to
nejde.
Tak
je
to
se
spásou.
To
taky,
to
tak
to
je
to
přijmou,
to
bude
čtyry
sta
let
trvat,
možná
pět
set
let.
A
na
to
nemůžem
přeci
čekat!
e-
nik-
Nikdo
menší
než
e-
m-
papež
Pavel,
e-
m-
Jan
dvacátý,
pardon,
Jan
dvacátý
třetí,
který
si
přečetl
moje,
e-m-
výklad
Evangelia
svatýho
Jana,
dal
si
to
přeložit
do
italštiny,
to
mu
tam
nějaký
český
kněz,
který
emigroval,
přinesl
a
dal
mu
to
přeložit.
Von
říkal,
e-
psal
mi
to
latinsky,
taky
to
latinsky
napsáno.
Synu,
piš
to
dál,
já
to
nesmím
psát!
Nesmím!
Papež
nesmí!
By
porušil
tradici.
Piš
to
dál.
Nedbej
na
nás
a
já
ti
žehnám.
Von
mi
za
to
žehná,
že
jsem
takovej
hroznej
kacíř,
že
je
předbíhám.
a
stane
mezi
to
nikdy
netroufala.
Takže
já
toto,
toto
v
mém
komentáři
k
Terezii
nenajdete,
co
vám
dneska
. Ona
by
přestala
být
učitelkou
církve,
kdyby
se
spojovalo
to
makoňovské
s
tím
jejím.
To
nesmí
být.
Takže,
to
si
pamatujte
jenom
pro
sebe,
a
nechte
si
to
pro
sebe
. Ale
to
vám
pomůže
k
tomu,
abyste
snáze
snášela
utrpení
světa.
Tak
s
tím
dědičným
hříchem
je
to
takhle:
Že
máme
hřích,
protože
jsme
se
narodili
na
tomto
světě,
že
ano,
protože
jsme
padli
z
toho
ráje
a
všechno
každý
z
nás
udělal,
nějaká
Eva
za
nás
a
nějaký
Adam
za
nás
to
se
stalo
, ten
pád
z
ráje
v
našeho
narození,
jo?
Ale
to
je
vedlejší
teďka,
do
té
přednášky
to
nepatří.
Jenom
by
bylo
třeba
vědět,
že
jediného
člověka
svět
byl
hříšný.
Se
stal
hříšný,
jak
říká
svatý
pavel
a
skrze
jediného,
a
to
byl
Ježíš
Kristus,
se
stal
schopný
spojit
se
s
Bohem
vědomě.
Být
spasen.
Má
stoprocentní
pravda,
pravdu,
neboť
jediného
každého
z
nás,
to
by
tam
bylo
třeba
tam
dodat,
se
to
děje.
Skrze
jediného,
ne
skrze
nějakýho,
-jakýho
Adama
nebo
tak. .
Kdežto
to
von
říct
nemohl
a
nesměl
v
té
době.
Ale
já
tam
tyto
dva
slo-
dvě
slova
dodám
a
je
to
všechno
zcela
jasné.
Tak,
jestliže
člověk
se
dostane
do
lidského
těla
, ta
se
dostane
do
lidského
těla,
e-
tak
to
není
její,
jeho
vinou,
nýbrž
to
je
proto,
že
není
oddělenou
bytostí
a
musí
spolupracovat
s
na
výstavbě
vesmíru.
Takže
musí
pomáhat
nejenom
aby
se
dostal
k
Bohu,
ale
musí
pomáhat
celému
vesmíru,
se
pořád
dalším
dotvořováním
nedostal
od
boha
pryč.
Od
Boha
Spasitele,
Vykupitele,
neboť
ten
táhne
člověka
nazpátek
do
toho
nestvořeného.
Ten
Stvořen-,
ten
Stvořitel
ho
táhne
tohoto
světa
a
ten
Vykupitel
nazpátek.
A
ten
Osvětitel
mu
k
tomu
ducha
který
by
to
aby
mohl
to
vůbec
provést.
To
je
taky
velice
důležitý.
Charakter
tý
trojjedinosti.
A
že
tomu
takhle
je,
tak
musíme
si
uvědomit,
to
, co
děláme
a
o
čem
víme,
děláme,
je
malou
součástí
toho,
o
čem
nevíme
že
děláme
a
my
nevíme,
spolupracujeme
s
vesmírem.
A
to
je--
Vesmír
je
obrovský!
A
ta
naše
spolupráce
je
obrovská!
A
je
nejvýznamnější
ve
vesmíru.
Není
vej-,
významnější
spolupráce
s
vesmírem,
kromě
Boha,
pochopitelně,
než
lidské
spolupráce.
A
ta
je
tak
mohutná,
můžeme
říci,
že
devadesát
devět
procent,
devět
desetin,
možná
že
i
občíslí,
děláme
takhle,
že
nevíme,
co
děláme,
nevíme
o
té
spolupráci
s
vesmírem
a
bohem
a
tím
jedním
procentem
nebo
zlomkem
jednoho
procenta
děláme
něco
sebe
a
pro
toho,
pro
kterýho
to
chceme
udělat.
Vědomě
děláme,
nebo
víme,
co
děláme.
Čili
fakticky
nevíme,
co
dělají.
Ježíš
Kristus
říkal
kráásně,
Bože,
opusť
jim,
neboť
oni
nevědí,
co
dělají.
My
děláme,
jsme
stejně
na
tom.
jen
neměl
příležitost
to
vyřknout,
tehdy.
Protože
voni
dělali
zlou
a
voni
nevěděli,
co
dělají.
Taky
ten
nevěděl,
co
dělá.
Ten
k
tomu
dostal
moc
od
Boha.
Od
s-,
od
Krista,
přímo
konkrétně.
e-
Takže
ten
lidský
je
takhle
poučen,
musí
se
smířit
s
tím
, že
ať
se
mu
to
líbí
nelíbí,
ty
události,
které
plynou
okolo
něho,
jsou
spolupráce
s
vesmírem.
Buď
ten
je
potopen
do
času
a
prostoru,
jeho
výrazem
té
utopenosti
událost.
A
jestliže
musíme
se
řídit
podle
událostí,
vok-
vokolo
nás
plynou,
tak
to
je
jediného,
co
si
uvědomujeme
z
té
spolupráce
s
vesmírem.
My
nemůžeme
nedat
na
to,
co
dělá
společnost
vokolo
nás
to
To
je
spolupráce
s
vesmírem
a
proto
Ježíš
Kristus
věděl,
že
v
tom
začátek
dobrého
spolužití
s
bohem
. Vědomého
spolužití
s
Bohem.
Miluj
svého
bližníh
jak
sebe
samého,
že
jo?
Dělej
to
i
tak
s
tou
láskou
jako
vůči
sobě
a
bude
to
dobré.
Miloval
jsi
Boha.
To
je
jedinečňá
naděje,
že
nám
řekl,
milovat
bližního
bez
ohledu
na
sebe,
je
milovat
Boha
a
se
k
Němu
přibližovat,
pomocí
lásky.
To
je
asi
všechno.
Já
ho
při
tom
laskat
nebudu.
Ale
on
je
láska,
který
mi
to
dává
do
hlavy.
A
jestli
mi
to
do
hlavy
dá
tak
já
to
řeknu,
jestli
mi
to
do
hlavy
nedá,
tak
já
to
neřeknu.
Já
se
při
tom
vůbec
nenamáhám,
jak
si
všímáte.
Si
jenom
popíjím
a
mně
je
tady
dobře
, jako
kdybych
zahálel.
Já
při
tom
absolutně
zahálím.
Jenom
mávám
tou
rukou
a
popíjím.
To
je
jediná
práce,
kterou
dělám.
Ale
abych
dával
pozor,
na
to,
co
to
není
moje
starost.
To
je
starost
tam
nahoře.
A
ty
říkají,
jestliže
člověk
se
stane
tvorem
lidským
tím
narozením,
tak
, musí
mít
v
sobě
taky
tu
nesmrtelnou
tak
uzpůsobenou,
aby
mohla
s
tím
světem
spolupracovat.
Čili
vona
ze
ze
smyslů
vzít
vnímat
tento
svět.
, aby
mohla
si
vytvořit
obraz
tohoto
světa
a
ten
považovat
za
skutečný,
takže
se
mu
jako
jediné
skutečnosti
věnuje,
pro
něho
žije,
pro
ten
skutečnosti
, pro
skutečnosti
žije,
tím
, kdyby
u
toho
zůstala,
se
odsuzuje
k
smrti.
Protože
žije
pro
jeden
pravdy
a
ne
pro
pravdu
samu.
proto
se
odsuzuje
k
smrti.
Čili
smrtelná
duše
je
smrtelná
a
je
nespasitelná,
pokud
zůstane
na
této
úrovni.
Protože
ale
bere
k
tomu
sílu
vod
Boha,
a
to
věčné
věčnosti
přicházející
a
né
se,
to
je
nezrozené.
To
ne-
nevzniklo
v
narození
to
tu
je,
než
se
člověk
narodil
a
bude
až
člověk
zemře.
Protože
bere
vědomí
z
boha
číně
věčného
, tak
když
se
s
tím
vědomím
připojí
nazpátek
k
temu
nesmrtelnému,
to
smrtelné
pomocí
toho
vědomí
, které
v
tom
je
a
propojí
se
nazpátek
nesmrtelným,
se
může
stát
vědomě
nesmrtelným
a
tím
může
být
spaseno.
Je
to
jasný?
Takže
teďka,
když
to
poslouchají
ty
v
tom
astrálu,
Tak
říká:
copak
neříkáš
to,
co
my?
Máme
vědomí
, a
my,
to
věčné
vědomí
, e-
tím
věčným
vědomím
budeme
toužit
bohu
a
budeme
se
s
ním
spojovat,
tak
budeme
věční
a
budeme
odtud
spaseni.
Spasení
je
možné
jen
odtud.
Protože
máme
součást
věčnosti.
V
tom
vědomí
to
, to
není
jiné
vědomí,
nemůže
nikde
vzniknout,
od
Boha
pocházející,
čili
je
věčné
. A-
čili
toho,
že
se
spojíme
s
tím
věčným
vědomím,
já
vám
řeknu,
já
jim
řeknu:
spojte
se,
ukažte
to
, jak
to
děláte.
Ono
to
ten
účinek
u
člověka
který
je
tady
v
tomto
těle.
Protože
tam
jim
schází
ty
vyšší
úrovně,
přes
které
se
jít,
které
se
nesmí
přeskočit.
nemůžeš
přeskočit
astrál
a
říct,
to
je
hloupost,
voni
nemůžou
dosáhnout
na
nějaký
vyšší
úroveň
než
třetí,
a,
takže
je
hloupost,
chtít
se
tam
spojit
bohem
. Hloupost,
to
je
příliš
tvrdé,
ne?
Ale
je
to
Takže
voni
můžou
mít
pocit
to
mohou
mít,
tím
že
ne
Boha
budou
myslet,
nebude
to
znamenat
s
bohem
, vědomé
spojení
s
Bohem.
Bude
to
jenom
pocit
blaženosti.
Takže
kdyby
byla
pravda
to,
co
se
říká
vo
nebi,
je
to
věčná
blaženost,
toje
hrůza!
dosud.
Zase,
prosím
vás.
To
není
jenom
věčná
blaženost,
to
není!
To
je,
já
nejsem
tak
skromný
jako
je
katolická
církev,
to
je
To
je
věčné
poznávání
a
věčná
láska,
kterou
tam
zažívám,
ale
nikoliv
staticky.
Nýbrž,
to
se
graduuje,
to
se
stupňuje.
Neboť
vstup
do
nebe
znamená
podílení
se
na
, lásce
poznání
Božím,
bychom
potřebovali
odtamtud
s-
slevit,
odejít
na
svět.
to
dostanu
tak
daleko,
že
už
nemusím
na
svět,
tak
jsem
spasen,
jo?
Ale
čím
víc
se
dostávám
do
vědomí
té
lásky
Boží
a
Boží
a
poznání
, tak
víc
toužím
tímto
vědomím
pomáhat
ostatním.
Takže
ti
co
jsou
v
nebi,
nejsou
tam
jenom
v
blaženosti,
nýbrž
jsou
tam
v
takové
činnosti
, že
já
jim
, když
je
vidím,
ty
padouchy:
vy,
vám
se
to
tam
žije!
Vy
nemusíte
spát,
vy
se
nemusíte
krmit,
-že
máte
pokrm
v
Bohu!
Spánek,
odpočinek
máte
v
Bohu,
blažení
jste
v
Bohu,
poznávajíce
jste
v
Bohu,
milující
jste
v
Bohu,
ale
my,
chudáci,
který
se
musíme
podněcovat
k
lásce,
podněcovat
k
čemu
a
dokonce
musíme
žrát,
s
odpuštěním,
jako
prasata,
jist
s
vepři,
to
děláme
všichni
, já
i
vy.
To
je
to,
co
dělá
vepř,
děláme
my.
Toho
vy
jste
prosti.
Vám
se
to
mluví!
vy,
m-
když
si
vzpomenete,
zamanete,
ačkoliv,
naštěstí
to
není
čas
to
, mě
nenecháte
spát!
A
vy
si
myslíte,
že
já
to
vydržím?
A
oni
říkají,
tak
se
na
sebe
koukni
ráno,
až
nebudeš
kvůli
nám
spát.
Já
se
na
sebe
kouknu
a
je
mně
líp
než
když
jsem
spal.
Tak
už
to
víckrát
nevyčítám.
to
vyšle
Jenom
jednou
jsem
jim
to
vyčítal.
Já
to
vykládám
takhle,
jako
bych
každou
noc,
vykládám,
vyčítám,
pravda
. Jen
jsem
to
jednou
vyčetl
svaté
Terezii,
ona
mě
nenechala
celou
noc
spát.
Ona
řekla,
koukni
ráno!
Já
jsem
byl
ráno
hotová
či-per-ka.
Že
spánek
je
nechci
říct
neblahého,
na
naší
úrovni
nutného.
Na
jejich
úrovni
se
nespí.
Tam
se
ustavičně
pracuje
dobro
celého
vesmíru
že
se
zná
ta
spojitost
a
z
té
spojitosti
se
pro
ně
pracuje
pro
ten
vesmír,
jo?
nejde
jim
pane
je
správná
věc.
Oni
si
odpočinou
vod
toho
, který
tady
mají.
To
je
pravda.
Ale
není
to
jenom
to.
Čili,
my
jsme
si
to
jenom
takhle
e-,
to
souvisí
s
jiným
bodem,
věčné,
dej
jim
věčnou
blaženost.
e-
To,
kdyby
jim
dal
věčnou
blaženost,
je
nesmyslné,
že
tady
jsme
se
trápili.
Že
jsme
se
tím
trápením
někam
dostali,
to
má
ten
si
smysl,
pomohli
tím
, kteří
se
tady
ještě
trápí,
k
tomu,
aby
se
přestali
trápit.
A,
tak
po
té
stránce
jsme
blažený,
že
jim
můžeme
pomáhat,
a
ne,
že
si
odpočineme
vod
nich.
Tam
nemáme
už
pocit
oddělenosti
od
těch
ostatních
tvorů.
e-
Tam
ti
e-,
i
jenom
v
tom
astrálu,
to
eště
mají
velkou,
velký
pocit
oddělenosti,
ale
už
ne
tak
velký,
aby
se
necítili
s
námi
spojení,
s
námi
cítí
. Už
ti,
jako
nás
vidí
že
o
nich
vůbec
nevíme,
nejsou
z
toho
moc
blažený,
že
my
o
nich
nevíme,
protože
oni
nám
musí
ustavičně
momáhat.
Mírnou
Anděl
nám
pomáhá
tisíckrát
víc
než
astrál,
ne?
taky
o
tom
nevíme.
A
Pán
Bůh
nám
nepomáhá
tisíckrát
víc,
nýbrž
ustavičně,
a
to
je
co
říct.
To
je
instanttánní,
ustavičné,
ano?
Jsem
zvědavej,
esli
pan
manžel
má
rád
svou
manželku.
Co
z
toho
udělá
rozum!
Co
z
toho
udělá
rozum?
Von
to
tak
rozum
slyší.
Protože
když
to
vemu
za
jeden
konec,
tak
je
to
něco
jinýho,
než
to
vemu
za
druhý
konec.
Pochopitelně.
A
to
nikdy
nedotáhnu
do
toho
prostředku.
Protože
se
to
nedá
slovně
dotáhnout.
Jak
pravdu
vyslovím
slovy,
tak
už
lžu.
Tak
říkám
jenom
obraz
pravdy.
A
prosím
vás,
podívejte
se
na
této
vesnice,
a,
je
to
vesnice?
Ne,
je
to
jenom
výsek
z
vesnice,
viďte,
vona
ve
skutečnosti
pokračovala
sem
i
tam
a
celou
krajinou.
to
ta
vesnice?
Vy
řeknete,
, ten
člověk,
který
to,
to
byl
výtečný
umělec,
ten
to
znázorňoval
tak,
jak
to
bylo
a
ještě
to
přikrášlil
tým
uměleckým
pohledem
a
je
to
ta
vesnice.
Já
ji
poznávám,
to
je
vesnice
na
Českomoravské
vysočině.
A
m- ,
možné
to
je,
no,
je.
A
nemáte
pravdu.
Je
to
kousíčka
té
vesnice.
Takže
když
já
něco
řeknu
jedné
strany
, tak
mluvím
o
tom
začátečním
kousíčku
té
vesnice.
A
když
to
řeknu
z
strany,
tak
vidím
druhej
začátek.
Takže
tam
na
té
druhé
straně
přijdete
na
pastušku
a
tady
na
starostenský
dům,
třebas.
Řeknete,
to
je
něco
jiného.
Není
to
pravda.
Když
mluvím
pokaždé
z
jiného
konce,
podle
toho,
kde
jste
vy,
a
vždycky
vám
to
vyhovuje,
pro
tu
chvíli,
kdy
jsem
řekl
,protože
to
uznáte
za
správné.
Ale
když
si
vzpomenete
na
to
minulé,
tak
řeknete,
to
říká
jinak.
To
je
taky
, ale
tehdy
jste,
vzpomeňte,
vzpomeňte
si,
že
jste
potřebovali
to
z
té
strany
vidět.
Teď
to
, vám
to
ukazuju
z
jiné
strany,
abyste
to
viděli.
Tak
je
to
ohmatávání
toho
slona.
Že
jeden
si
sáhne,
slepý,
na
sl,
na
tlapu
a
řekne,
ža
slon
je
tlapa.
Druhý
na
chobot
a
řekne,
že
slon
je
chobot.
pravdu,
mají
pravdu.
Je
taky
chobotem.
To,
co
říkám
je
také
pravdy.
Vždycky
jiný
pravdy,
ale
ne
protichůdný
obraz
pravdy,
rozumíte?
tak
to
se
co
se
vám
tam
zdá
být
na
příkladě
konkrétním
za
protichůdné?
to
je
jinak
--nám
vysvětlen.
Kdybych
já
měl
tady
jenom
jednoho
člověka,
anebo
málo,
menší
počet
lidí
než
jste
vy,
bych
to
srozumitelněji
všechno,
než
když
je
vás
tady
víc,
-že
každý
máte
jinou
potřebu.
Takže
jsem
moc
rád,
když
se
přihlásíte,
takže
já
můžu
konkrétně
mluvit
k
kdo
má
má
tu
určitou
potřebu.
Prosím.
zá,
zástupkyní
té
nesmrtelné
duše.
Jenom
nebo
Je
to
forma
vědomí,
přiděleného
vědomí.
Je
to
forma
přiděleného
ano?
spojení
s
s
tím
věčným,
není
jenom
otázkou
vědomí.
Aby
se
moje
vědomí,
jak
já
to
vykládám
zjednodušeně,
spojilo
s
vědomím
Božím.
Výsledek
toho,
té
činnosti
spojení
našeho
vědomí
, úsekového,
s
tím
vědomím
věčným,
je
pravda
ale
na
tom
jediném
nezáleží
kdyby
člověk
šel
takzvanou
cestou
poznání,
kdyby
své
vědomí
spojoval,
propojoval
s
vědomím
Božím,
e-,
tak
je
cesta,
kterou
já
jsem,
mimochodem,
šel,
Vypadá
takhle.
jsem
v
sedmnácti
letech
poprvně
zjistil,
že
touto
cestou
jdu,
já
jsem
jí
šel
předtím,
ale
nevěděl
jsem
to
Když
jsem
to
zjistil,
tak
jsem
měl
jasno,
že
moje
nesmrtelná
podstata,
zrovna
jako
nesmrtelná
podstata
lidí
je
věčná
že
je
je
to
Bůh.
To
jsem
měl
jasno.
O
tom
jsem
nemohl
pochybovat.
Čili,
po
této
stránce
je
záležitost
spojení
lidského
s
s
vědomím
Božím,
že
jo?
Ale
nemohu
vám
dát
za
pravdu,
není
to
jenom
to,
nýbrž
to
je
takzvaná
exkluzivní
cesta,
by
se,
by
to
řekl,
kdyby
o
tom
vyjádřil
e-
pan
Srí
Aurobindo
Ghosh.
To
je
zajímavý,
já
mu
říkám
pan
svatý,
ne,
Srí.
Tak
radši
jenom
Srí
Aurobindo
Ghosh
by
řekl,
e-
pravý,
e-
cesta
k
Bohu
je
joga,
joga
, to
znamená
celým
životem
jít
k
Bohu.
životem
jít
k
Bohu,
to
je
pravá
cesta
A
celým
životem
k
, k
Bohu,
znamená
jít
všemi
lidskými
schopnostmi.
až
dojdu
všemi
lidskými
schopnosti
tak
se
dostanu
do
zahrady
Getsemanské
a
tam
ty
schopnosti
s-
usnou,
viďte
a
nejsou
mi
k
ničemu.
A
jdu
tam
jenom
tím
duchem,
tou
touhou,
tou
zaujatostí
sloužit
tomu
Otci,
ne?
Ta
to
předrží,
ta
neusne.
A
potom
další
věc
nám
ukazuje ,
potom
na
oč-
na
tom
s-
kříži,
co
se
potom
má
dělat
dál.
Ale
když
usnou
všechny
lidské,
i
ty
nejlepší
vlastnosti,
který
si
vybral
Ježíš
pro
tu
zahradu
Getsemanskou,
to
byli
učedníci
jako
na
té
hoře
Tabor.
Titíž
myslím.
tak
to
neznamená
konec
věcí,
nýbrž
začátek
cesty,
vede
k
tomu,
celým
životem
sloužíme
Bohu.
Ty
učedníci
potom
po
seslání
Ducha
svatého,
ale
dříve
, celým
životem
sloužili
Bohu,
takže
jim
nešlo
o
to,
jestli
zahynou
při
tom,
nebo
nezahynou,
prostě
už
celým
životem
šli.
Ale,
oni
všichni
zahynuli
násilnou
smrtí.
Proč
jsem
já
ale
násilnou
smrtí
nezahynul
třebas
v
koncentráku,
když
jsem
chodil
bezostyšně
přes
ústí
strojní
pušky?
Strojní
pušky,
ne
obyčejný
pušky.
Ne
obyčejného
revolveru.
Ten
to
moh'
jenom
spustit
a
už
jsem
byl
na
maděru.
Neudělal
to
nikdy,
ačkoliv
jsem
to
stokrát
provedl.
Protože
já
jsem
už
nešel
poznání
od
té
chvíle.
já
jsem
člověk
jako
služebník
Boží,
který
je
služebníkem
proto,
jenom
proto,
prosím,
podškrtněte
to
slovo
JENOM,
proto
že
bůh
mě
slouží.
A
já
jsem
se
od
té
chvíle,
takže
jsem
nebyl
sluhou
v
pravém
slova
smyslu.
Bůh
mě
slouží,
abych
moh'
být
slouhou.
To
je
zvláštní
systém
To
je
na
té
vyšší
stupni,
na
tom
vyšším
stupni
cesty
a
já
jsem
tak
dalece
nebyl
sluhou
tak
daleko
Von
mě
sloužil,
, že
jsem
prostě
nebyl
dotčen,
co
se
v
tom
koncentráku
dělo.
A
tam
se
děly
jiný
tady.
Tam
jse
moh'
být
spíš
dotčen
než
tady
na
tomto
světě.
i
kdyby
měl
nejkrutější
chorobu
tak
to
nebylo
tak
st-,
tak
by
to
nebylo
tak
strašný
jako
tam.
Co
jsem
viděl
tý
smrti,
jako
králíci
se
tam
střílelo
do
lidí.
A
tak
dále.
A
že
jsem
to
necítil,
a
bylo
to
pět
měsíců,
tak
to
vidět,
že
to
není
náhoda.
Viděli
to
i
kolem
mě,
nýbrž
že
jsem
se
dostal
na
konec
té
cesty,
v
tom
prostředí,
kde
jsem
žil,
ne
jinde
eště.
Na
konec
té
cesty
v
tom
prostředí,
kde
sem
žil,
abych
tam
nemusel
trpět.
Že
kdybych
tam
trpěl,
býval,
tak
jsem
nemohl
klidně
vykládat
těm
lidem,
kteří
tam
trpěli,
o
tom,
jak
se
dostat
za
to
utrpení.
No,
nic
víc
jsem
jim
tam
nevyložil,
než
todleto.
A
jestliže
ten
Bůh,
jak
jsem
si
tam
zjišťoval,
ve
mně
žil,
ve
mně
existoval,
on
byl
mou
existencí.
Jak
se
mohlo
do
tý
existence
střílet?
Nemohlo!
Mohla
se
zabíjet?
Nemohla!
Mohla
mít
ta
existence
hlad?
Nemohla!
Mohla
mít
žízeň?
Nemohla!
Mohla
mít
strach?
Nemohla!
Nic
lidského
ta
existence
mít!
To
byla
existence
Boží!
Pro
těch
pět
měsíců.
ní
-s
mně
propůjčil
existenci
mně
propůjčil,
abych
moh'
tam
dělat,
co
jsem
tam
měl
udělat.
Byl
veškerých
zázraků.
ne
takových
maličkých,
jako
dělal
Ježíš
, to
byl
větší
zázrak,
tohleto.
Ovšem
pro
Ježíše
to
byl
větší
to
to,
co
se
s
ním
vnitřně
dělo.
To
se
udělá
navenek,
to
nebyl
ten
největší
to
. To
co
se
vnitřně
dělo,
to
byl
největší
zázrak.
Daleko
větší,
než
co
jsem
zažíval
zase
já,
pochopitelně.
A,
takže
, jestliže
jsem
tam
věděl,
že
já
nemiluju,
miluje
Bůh,
já
nežiju,
On
žije,
já
nepoznávám,
On
poznává
a
A
já
jsem
jenom
zrczdlem,
ve
kterém
se
to
jeho
poznání
život
, život,
láska,
zrcadlí,
tak
nejsem
nic
víc,
než
zrcadlem.
Co
je
to
zrcadlo
proti
tomu,
kdo
stojí
v
zrcadle,
že
jo?
Kdo
se
v
něm
obrazí.
To
je,
to
je,
ten
je
živý,
ten
obraz
v
zrcadle,
když
tam
ten
živý
nestojí
před
ním,
tak
tam
není.
Tak
mějte
na
vědomí,
tento
stav
, který
jsem
tam
zažíval,
stavem
člověka,
kterého
je
schopen
člověk
, jestliže
vzdá
svůj
vlastní
život.
Bez
lítosti,
touhy
za
na
žena
ke
záslužnosti,
touhy
po
zásluze,
nic.
Jenomže
to
záslužné
jsem
vzdal,
vzdal
se
prostě
života.
Vzdal
jsem
ho,
opustil
ho
bez
lítosti.
A
tím
se
dostavilo
samočinně,
todleto,
to
je
velice
jednoduchá
věc.
A
tom,
a
to
může
každý
v
okamžiku
smrti
a
udělat
to
snadno,
ne,
snáz
než
dneska,
protože
dneska
eště
něco
může
vyvést.
V
okamžiku
smrti,
kdy
mu
sahá
smrt
hřbet
a
s-
na
jazyku
má
život,
bych
tak
řekl,
tak
říká,
tak
uzná
přeci,
že
už
nic
nemůže
udělat,
že?
Že
mu
to
končí.
Tak
potom
je
toho
schopen,
čeho
dneska
schopen
není.
Takže
my
nevíme
ještě
v
okamžiku
smrti,
jaký
zázrak
se
tam
může
stát
. Tento
veliký
zázrak,
který
se
se
mnou
stal
v
koncentráku,
to
byl
zázrak
vopravdu
smrti.
Já
jsem
umřel
pro
tento
svět,
dokonale.
A
proto
moh'
vedle,
ve
mně
žít
Ježíš
Kristus.
Kdo
ztratí
život
, nalezne
jej.
S
velkým
J.
Ten
život
věčný.
by
Né,
vůbec
ne.
dál
obou
musíme
Sem
ano
kde
se
to
je
to
a
bez
li
na
sebe
vůbec
a
to
Záleží
na
tom,
jak
to
opisujete.
Jestli
to
opisujete
a
nevíte,
co
vopisujete,
to
ne.
Tak
to
by
to
bylo,
že
by
z
toho
neměla
vůbec
nic.
Co
přepi-
přepisujete,
tak
pak
samozřejmě
toho
máte
víc
než
rozumové
pochopení
a
že
z
toho
zrovna
nemáte
rozumové
to
není
tak
velkou
závadou,
protože
vono
totiž
se
se
tomu
dost
dobře
nedá
Já
taky,
kdybych
tomu
jenom
rozuměl,
tak
tomu
nerozumím,
Tak
to
nechápu.
Vona
svatá
Terezie
dělá
rozdíl
mezi
conoser -
znát
a
mezi
entender,
pochopit.
je
míň
než
znát
věc.
Já
mohu
poznávat,
saver,
vědět,
mohu
dokonaleji
umět
vo
tom
mluvit
umět
si
to
srovnat
s
V
. Tak
s
tím
si
nelamte
hlavu,
že
rozum
zůstává
pozadu,.
A
zvlášť
ten
rozum,
který
se
příliš
věnoval
rozumové
činnosti
například
tím,
že
studoval
nějakou
disciplínu,
rozumově
náročnou,
protože
on
zaostává
víc
za
za
tím,
co
jde
hlu-,
vysoce
dál
než
toto
vědění
. Takže
vona
potom
má
velikou
potíž,
a
to
se
teďka
s
tím
budeš
potýkat,
až
budeš
opisovat
teď
ty
poslední
kapitoly,
má
vision
intelectual
a
vision
ještě
než
intelektuální
a
m-
imaginaria
a
eště
já
ji
ji
nebudu
tady
jmenovat.
To
je
lepší,
když
si
to
potom
přečtete
a
Takže
ta
duše
na
přechodné
stádium
má
má
určitý
vize,
e-
ze
kterých
se
dovídá
víc,
než
kdyby
to
pochopila.
Vona
to
prostě
ví
a
neví,
jak
k
tomu
přišla
a
vám
jenom
chci
říct,
že
stačí
o
tom
vědět,
uznat
to
a
zařídit
se
těch
nebo
co
a
zařídit
se
podle
toho.
to
to
nestačí
jenom
uznat.
Takže,
svatá
Terezie
teďka
má
ty
svý
sestry
k
tomu,
aby
to
nejenom
uznávaly,
se
podle
toho
taky
zařídily.
No
a
to
já
taky,
musím
jí
dát
pravdu,
že
jinak
se
to
dělat
Čili
je
tady
, že
čím
víc
toho
uznáváte,
čím
víc
jako
se
dovídáte
vo
těch
věcí
a
rozumově
to
dokonce
zvládáte,
to
není
třeba.
Ale
i
když,
tak,
tak
je
to
v
pořádku.
Tak
tím
víc
tady
vznikají
nároky
na
to
následování.
A
jestliže
tady
je
rozpor
mezi
tím
následováním
co
o
čem
víte
nebo
co,
co
uznáváte
za
správné
tím
, co
děláte,
tak
tím
na
sebe
šijete
větší
utrpení.
A
to
vám
nepřeju.
Takže
věřte
to
, že
Josef
Kupertinský,
který
byl
úplně
chudáček,
blbeček,
nebyl,
neměl
kvocient
ani
osmdesát,
možná,
neřku-li
sto,
nebo
většinou
máme
sto
dvacet,
možná.
Ale
kdepak
von!
A
von
právě
proto,
že
neměl
tento
kvocient,
uměl
odstavit
Takže
mu
říkali,
ty
nemůžeš
být
knězem,
protože
neumíš
latinsky
a
nenaučíš
se
latinsky.
Ty
neumíš
pořádně
italsky,
neřku-li,
aby
se..tak
von
na
to
nedal.
Von
říkal,
já
si
přeju
být
spojen
s
Bohem
a
proto
chci
být
knězem
a
kněz
je
spojen
s
Bohem.
Von
si
myslel,
chudák,
že
kněz
je
spojen
s
Bohem,
když
chodí
u
toho,
vokolo
toho
oltáře.
To
byl
primitiv,
co?
A
já
chci
být
tím
knězem,
protože
chci
být
spojen
Bohem
a
já
bez
toho
kněžství
a
. A
on
se
tím
knězem
stal
a
neuměl
latinsky,
představte
si
to!
A
on
potom
latinsky
uměl,
protože
odstavil
rozum,
který
když
se
učí
latině,
tak
se
mu,
tak
se
ji
nikdy
nenaučí
tak
dokonale,
jako
ji
uměl
svatý
Josef
Kupertinský.
Ten
napsal
jenom
jediný
traktát
latinsky,
ale
říkám
vám,
kam
se
hrabe
César
se
svou
latinou!
A
von
ji
neuměl,
předtím,
tu
latinu.
To
je
nádherný
traktát,
přitom
je
to
o
těch
nejvyšších,
nejvznešenějších
věcích,
o
kterých
se
Cézarovi
ani
nezdálo,
když
psal
Zápisky
o
válce
galské.
No,
e-,
chci
vám
říci,
nic
si
z
toho
nedělejte,
že
rozum
zůstává
pozadu,
ale
jestli
Ježíš
Kristus
říkal,
modlete
se
neustále
, tak
chtěl
říct,
činnost
zdola
musí
jít
vstříc
modlitbě,
která
jde
shora.
Ta
je
vedena
touhou
po
Bohu
a
tato
je,
činnost
je
vedena
touhou
po
tom,
aby
se
něco
pořádně
udělalo.
Když
se
něco
pořádně
udělá,
tak
se
přiblíží
člověk
k
tomu
hořejšku
do
tý
míry,
že
taky
správně
pochopí,
co
ten
Pán
Bůh
od
něho
chce.
Čili
on
už
potom
inspirovaně
jedná.
e-
Ten
svatý
Josef
Kupertinský
byl
pověstný
tím,
že
inspirovaně
jednal.
Ovšem
musel
přitom
zapomenout
na
ty
nejprimitivnější
zásady.
Proto
jsem
