EN | ES |

89-08A

89-08A

Javascript seems to be turned off, or there was a communication error. Turn on Javascript for more display options.
Když se podíváte nestranným způsobem na člověka, e- tak je to tvor činnosti. daleko všestranněji činný než například zvíře. si podle pudových zásad odbyde to své, né, aby mohlo být živo a aby svůj rod rozmnožovalo. Aby nesc- pud sebezáchovy a pud rozmnožení nebo udržení rodu. s tím si stačí na celý život. Člověk si s tím nestačí , musí pracovat pro společnost a eště s tím si nestačí, eště musí uspokojit své vnitřní a ty jsou třebas umělecké jiného. A taky řemeslné a tak - to všechno dělá člověka někoho jiného než kým je zvíře. Zvíře můžeme nutit pracovat, ale když ho nenutíme pracovat, tak stojí ve stáji, viďte a nikomu to nepřekáží. My bychom, jemu to nevadí. my bychom stáli ve stáji jenom, na tomto světě, tak za prvé to nevydržíme, trpělivost, za druhý bychom ztratili člověčenství. My bychom přestali být člověkem a začali bychom zvířetem. -se nechali nakonec krmit a takový lidové, takové lidi vidíte na ulici, že, jak jsou bachřatí, jenom myslí na svůj břich a jenomže chyba taky něde jinde, ne, to by lékaři dovedli snadno vysvětlit a nějaká výměna látková tam vázne, že, řečeno lidsky, e- Takže třeba to nemohou ale když jim máte pomoci, se odosobnit, tak jim nemůžete pomoci a nechcete je nutit k nějaké víře v Ježíše Krista, což by nedopadlo dobře, to to museli ze základu přečíst, aby to přijali. Tak je přimějte k tomu, aby každý něco v tom dělal vážně. Stoprocentně. Že máte rád přátele, jestli vás mají voni rádi, kteří něco dělají pořádně. A když něco dělají pořádně rádi, tak se k tomu přidejte, přece to není váš obor a pomáhejte jim aspoň z počátku, aby s- aby viděli tu váhu, kterou na to kladete, vaším příkladem. To vidí líp než na sobě . No a za chvilinku, protože nemáte ten zájem jako voni, bude- budete trnem v jejich očích, a budete říkat, to děláš nepořádně. Toto je dobrá známka, že to dělají lépe. A když jste je dovedli na tu trasu, tak teď prozraďte, kartičky vobraťte je a řekněte, já jsem vás ved k tomu proto, abyste něco dělali pořádně. A já jenom tím nejdu. Já jdu taky jinými prostředky a byl bych nešťasten, kdybych šel jenom tím pros-, tím prostředkem činnosti Člověk není jenom činný člověk , e- činným člověkem ale je taky člověkem myslícím a ta mysl má líc a rub. Lícem té mysli je, ža myslím na to nebo na ono a můžu to taky provést. A rubem té my-, mysli je to, že jsem jako mysl, jsem myslí. tam nemá vůbec jenom konkrétní e- potřebu něco dělat, nýbrž má, má potřebu být. ta potřeba být to vyšší , které se vejde do toho, čím se člověk pořád na na tomto světě, jenomže von přidává k tomu, co se stává , to, co je. napřed to přidává a pak vono to, co , přemůže to, co se stává to . To je celý ten pokrok, čili ta, ta existence, jest, přemůže existenci, která se stává , čili člověk se stane vědomý tomu, čemu se v náboženství říká Bohu, Boha. Vědomý Boha. Nemusí na to jít nábožensky, je to vědomí si té své podstaty mysli. pravá mysl je ta, která nemyslí. To je nepochopitelné pro začátečníka, ale kdo projde tímto vývojem, tak je to zcela srozumitelný. Tak kdybyste si například přečetl Cestu Zen od Alana Watse, doporučuju vřele. Máte tady lidi, možná, který to mají. Tak byste přišel na kloub tomu, že to je vopravdu pravda, co já říkám. To křesťanství dokázalo vysvětlit jenom životem Ježíše Krista ale k tomu máme daleko, abychom se tomu mohli věnovat, abychom tomu rozuměli. Těžko tomu rozumí. A tady v tom Wattsovi je tomu rozumět velice snadno. No? Vy jste katolička a vy na chcete, tou, tímto dotazem, že je všechno vod Boha, abych překročil rámec vývojový myš-, myšlení katolického. Tak prosím vás, buďte tak dobrá, já jsem ochoten i si před vás kleknout. Jako bych klečel. Prosím vás, neřekněte to žádnýmu pořádnýmu katolíkovi, co vám teďka řeknu Já vás tento, touto chvílí zkazím, jo? Chcete být zkažena? Vona říká, že zkažená je, představte si to , co mně to říká. Ale zatím jste dobrou katoličkou. Tak nejste tak úplně zkažená. To je správná věc Jenže katolická církev je, vedle toho, co já říkám, tak dvě stě, tři sta let pozadu. A ti v té církvi, které o tom ví, co já říkám a čtou si to , říkají: neřiď se podle nás. Protože my tu tradici přeskočit. Že by nám nikdo nevěřil, potom. Proč jste dneska jiní. ten jiný, za tři sta let teďka k vám mluví, jo? Tak berte. A vodložte ho na tři sta let třebas, to je jedno. Když se vám to bude hodit, tak se ho chy- chopte Já nekladu žádný důkaz, důraz na to, abyste to přijala. Ale pokud to přijmete, tak myslím, že to bude dobré. Když to dobrovolně přijmete, ne jako že vám to vnucuju. Především, stojí v Genezi, Bůh stvořil nebe i zemi . To znamená všecko. Když stvořil i zemi, tak stvořil už dvě věci: nebe a zemi . To už je svým způsobem pár dvojic, nebe a země . Ale von stvořil všechny páry dvojic. Tam to není detailně rozebráno, ale von stvořil všechno, prostě. Není žádného jiného stvořitele než Boha. A von je věčným stvořitelem. Čili, von to tvoří od věků. Čili, on nikdy nezačal tvořit. To je jenom ukázáno, aby aby se tomu pochopilo, že začal tvořit. Ale von tvoří věčně, protoře von nebyl Nestvořitelem, předtím, von byl pořád, von je pořád Stvořitelem. Vod věků je Stvořitelem. Tady by se mohla klást jen otázka , tu mně neklaďte, jestli je hmota tedy věčná . Neklaďte mě ji, prosím vás, já ji odpovídat nebudu . Já ji umím odpovědět, ale já ji odpovídat nebudu. e- Materialisti říkají, že je věčná. Já s tím nesouhlasím. A věčná je jenom proměna, ustravičná proměna. To je ta věčnost. a On, který je neproměnlivý, vytváří všechno proměnlivé. A proto tam mají taky co dělat páry dvojic. Relativní zlo, relativní dobro a všechny druhy relativního zla a všechny druhy relativního dobra . Čili, jestliže Bůh stvořil dobré i zlé tak nepotřeboval žádného pomocníka, ani na straně andělů, ani na straně padlých andělů. To všechno z Něho vyplý- vyplynulo. To všechno bylo stvořeno. To je součást úplnosti stvořeného to stvořené je úplné tak, že si každé úrovni, a je tady sedm úrovní toho stvořeného, je soběstačné. Takže jedna úroveň nešilhá podruhé a je to dobré , protože by na té úrovni nemohla soustředěně žít. abychom my mohli soustředěně žít na této úrovni, tak nesmí se nám do toho plést nějaký astrál. To jsem zcela proti tomu, aby se nám pletl. A nesmí se nám plést ani žádná andělská úroveň, žádná vyšší úsoveň se nám ..tam musí být vědomi toho, co tady žijeme, ale buďme si vědomi toho, že ty, co jsou nad námi, jsou si dokonale vědomi toho, co tady děláme, co žijeme a na co myslíme. Čili nezáleží na na tom, že o tom my nevíme, vono se to děje i bez naší vůle a bez našeho vědomí. Čili, my spolupracujeme s celým vesmírem. Ale nejenom to, nejenom, že spolupracujeme s tím Satanem a s tím andělem, ale nejenom to, my spolupracujeme taky ustavičně s Bohem. Protože On není někým, kdo začal tvořit, a On tvoří. A když je tím , kdo tvoří, tak taky nekončí s tím svým stvořením, nýbrž von pořád dotvořuje. To dotvořování bych dál definoval, bych mohl definovat takhle: Že ustavičně bdí, to je lidsky řečeno , nad tím stvořeným tak do do té míry, jak toto stvořené potřebuje. Člověk potřebuje největší bdělost. Říká se že mám ještěři anděle, kteří nad námi bdí. a to jsou ty čtyři hmotné nebo polohmotné, které jsou smrtelné. Nad těmi je třeba bdít, zvlášť. No, tak tenhleten Bůh, prostě tím, že nás udržuje při vědomí a při existenci, a celý vesmír při vědomí a při existenci, vědomí je na uli- jiné úrovni jinde než u člověka, tam je na nejvyšší úrovni. Tak vlastně, e- pořád my z něho vyzařujeme. Je to emanační teorie, kterou tady přednáším, e- zastávají súfiové mohamedánští, ne mohamedáni samotní, ale súfiové, který voni prob- pobíjejí. Jeden súfij se nedávno vyjádřil, že tamty, který se vzájemně pobíjejí, že to jsou Satani. Že, vyjádřil se správně a proto byl jako odsouzen k smrti. Říkal, kdyby mu přišli na chřtán, tak ho zabijou. Okamžitě ho zabijou. Že von si přeje mír. No, to je něco strašnýho v očích těch, kteří si přejou válku. Ten dualizmus podporujou. Oni si v tom dualizmu se eště nedostali tak daleko, že by ho nemuseli podporovat. Voni ho pod- musí podporovat, protože nejsou až na jeho konci. Až se dostanou na jako na jeho konci, tak bude jejich konec taky, ale to nevadí. e- Voni prostě nejsou správní zastánci toho Mohameda. A ten súfij je zastánce. to Mír, to je hlavní věc. Vnitřní mír, eště lepší. No, a jestliže ten Bůh vod věčnosti tvoří do věčnosti tvoří a proto zůstává věčným Stvořitelem, nemusí proto to stvořené být věčné. kdyby to může tvořit něco a tamto může končit. Ale zaručeně neexistuje něco, čemu věří Indové, vesmírová noc a vesmírový den. Nebo čemu věří dnešní astronomové, jako Velký třesk. To je nesmysl. To mohlo někde existovat , někde ve vesmíru, ale ne v celým vesmíru. A taky, že se to někdy stalo, -že tam to na- to pnutí že být tak velké, že tam ten třesk někde nastal. Ale, takže já věřím, že to někde nastalo, ale generalizovat to pro celý vesmír, to je naprostý nesmysl. Kdybych se s nimi setkal, tak bych jim to vysvětlil, proč. Protože Bůh je Stvořitel věčný a nemůže nikdy dopustit, aby to nebylo, aby nic nebylo. To stvořené nějakým způsobem, třebas obměně- obměněným musí pořád být. Ale teď, když se člověk dostane na tu úroveň, že se narodí jako člověk , tak pak je dobře, dokonce záhodno, aby považoval, aby rozlišoval zlo relativní a relativní dobro. Aby se nerovnováhou mezi relativním zlem a nelo- relativním dobrem dostal z té rovnováhy, která způsobuje, že tam pořád prodlívám. To už jsem tam ve stavu rovnovážném, tak zůstávám na té úrovni. Rozumíte mi? Že tam nevadí. Ale jakmile tu rovnováhu poruším, například dobrem relativním, jak chro- radí Ježíš Kristus , tak zavrhnu Satana, pobiju toho Satana, rozumíte mi? To relativní zlo, to není absolutní zlo, ale relativní zlo. Je to stvořené zlo, tak je relativní. No, a to je je jeden ze způsobů, jak radil Ježíš Kristus, jenom na určité úrovni, jenom po křtu v Jordánu, né dřív. Tam předtím se poddával té rodině potom ji zavrhl. Nemám matku, nemám bratry, nemám, kde bych hlavy sklonil. No, a to si nesmíte dovolit dneska, to si mohl dovolit Ježíš Kristus, až proděláte Jordán, tak si to klidně dovolte, ale bez Jordánu to nejde. Tak, vodpověděl jsem to? -lhářem, aby si dávali na mě pozor. Jak otevřu pusu, tak lžu, protože nemluvím pravdu a voni to berou jako pravdu, chudáci, já jsem to na nich viděl. Čili, já jsem byl vědomě lhářem. Kdyby mně to byli brali jako obraz, reálný obraz pravdy, tak jsem nelhal, ale voni mě brali, víte, to bylo hrozný. Takže já jsem tam byl u nich lhářem. Já to nerad dělám, ale když mě budete stoprocentně brát, tak jsem pro vás lhářem. Protože to, co vám řeknu, cokoliv vám řeknu, tak jenom pravdy a někdy velice vzdálený pravdy. Ne, ža bych snažil ale lž- lež, ale, i když nechci, tak to obraz pravdy. Není to pravda. Takžemůžete kdokoli, cokoli k tomu dodat. je to, jás tím nebudu tím roztrpčen, naopak budu rád. Prosím. e-Tak Indové nedorostli, ačkoliv vo tom vědí, do úplného uznání faktického, trojjedinosti . Voni mají tu trojjedinost, jo? Stvořitel, potom Durga, Kálí a potom duch osvětitel, po všechno znají, jenomže si to dohromady nedávají. Ke každému zvlášť se utíkají. A ten křesťan by to měl dát . Ten by měl vědět, že je to trojjediný Čili, nemůže Tvůrce takový osamoceně, odděleně od Vykupitele. To by to dopadalo, to bychom se řítitli pořád dál do toho vesmíru, do toho, do té té dvojnosti. když je tady současná věčná činnost Vykupitele, která nezačla, a teď se k vám obracím s prosbou, neříkejte to nikde, která nezačla sestoupením Ježíše Krista na zem nýbrž , nýbrž věčná a to byla jenom ukázka to fakticky je. To byla ukázka Vykupitelovy. A to se stalo potom, po jeho smrti, to bylo zase, ačkoliv to byl jeden den letnic, že ano, seslání Ducha svatýho. Tak to je ukázka věčné činnosti Ducha svatého, rozumíte? Tak musíte, takhle na to půjde církev za tři sta let, půjde, ale na to nečekejte, tak dlouho tady nebudete, na tom světě. Co byste tady strašila, nebo se pán -sol vždycky říkám. No, tak, jelikož není jenom všechno stvořeno, nýbrž stejnou měrou je taženo nazpátek tomu nestvořenému. Protože v sobě obsahuje nestvořené. Při narození obsahujeme sobě nestvořenou smrt- nesmrtelnou, nezačla okamžikem a obsahuje v sobě smrtelnou duši, která okamžikem narození se narodila taky, okamžikem narození na svět se narodila ona, může být spasena. já proti spáse této smrtelné duše nic nemám. Ale musí se včas přidat k nesmrtelné duši a tím je spasena. A tou č- čím se přidá? Tím, že vod té nesmrtelnosti dostává pořád sílu. Tou silou té nesmrtelnosti se přidá k té nesmrtelnosti. Rozumíte? Jinak to nejde. Tak je to se spásou. To taky, to tak to je to přijmou, to bude čtyry sta let trvat, možná pět set let. A na to nemůžem přeci čekat! e- nik- Nikdo menší než e- m- papež Pavel, e- m- Jan dvacátý, pardon, Jan dvacátý třetí, který si přečetl moje, e-m- výklad Evangelia svatýho Jana, dal si to přeložit do italštiny, to mu tam nějaký český kněz, který emigroval, přinesl a dal mu to přeložit. Von říkal, e- psal mi to latinsky, taky to latinsky napsáno. Synu, piš to dál, já to nesmím psát! Nesmím! Papež nesmí! By porušil tradici. Piš to dál. Nedbej na nás a já ti žehnám. Von mi za to žehná, že jsem takovej hroznej kacíř, že je předbíhám. a stane mezi to nikdy netroufala. Takže já toto, toto v mém komentáři k Terezii nenajdete, co vám dneska . Ona by přestala být učitelkou církve, kdyby se spojovalo to makoňovské s tím jejím. To nesmí být. Takže, to si pamatujte jenom pro sebe, a nechte si to pro sebe . Ale to vám pomůže k tomu, abyste snáze snášela utrpení světa. Tak s tím dědičným hříchem je to takhle: Že máme hřích, protože jsme se narodili na tomto světě, že ano, protože jsme padli z toho ráje a všechno každý z nás udělal, nějaká Eva za nás a nějaký Adam za nás to se stalo , ten pád z ráje v našeho narození, jo? Ale to je vedlejší teďka, do té přednášky to nepatří. Jenom by bylo třeba vědět, že jediného člověka svět byl hříšný. Se stal hříšný, jak říká svatý pavel a skrze jediného, a to byl Ježíš Kristus, se stal schopný spojit se s Bohem vědomě. Být spasen. Má stoprocentní pravda, pravdu, neboť jediného každého z nás, to by tam bylo třeba tam dodat, se to děje. Skrze jediného, ne skrze nějakýho, -jakýho Adama nebo tak. . Kdežto to von říct nemohl a nesměl v té době. Ale já tam tyto dva slo- dvě slova dodám a je to všechno zcela jasné. Tak, jestliže člověk se dostane do lidského těla , ta se dostane do lidského těla, e- tak to není její, jeho vinou, nýbrž to je proto, že není oddělenou bytostí a musí spolupracovat s na výstavbě vesmíru. Takže musí pomáhat nejenom aby se dostal k Bohu, ale musí pomáhat celému vesmíru, se pořád dalším dotvořováním nedostal od boha pryč. Od Boha Spasitele, Vykupitele, neboť ten táhne člověka nazpátek do toho nestvořeného. Ten Stvořen-, ten Stvořitel ho táhne tohoto světa a ten Vykupitel nazpátek. A ten Osvětitel mu k tomu ducha který by to aby mohl to vůbec provést. To je taky velice důležitý. Charakter tý trojjedinosti. A že tomu takhle je, tak musíme si uvědomit, to , co děláme a o čem víme, děláme, je malou součástí toho, o čem nevíme že děláme a my nevíme, spolupracujeme s vesmírem. A to je-- Vesmír je obrovský! A ta naše spolupráce je obrovská! A je nejvýznamnější ve vesmíru. Není vej-, významnější spolupráce s vesmírem, kromě Boha, pochopitelně, než lidské spolupráce. A ta je tak mohutná, můžeme říci, že devadesát devět procent, devět desetin, možná že i občíslí, děláme takhle, že nevíme, co děláme, nevíme o té spolupráci s vesmírem a bohem a tím jedním procentem nebo zlomkem jednoho procenta děláme něco sebe a pro toho, pro kterýho to chceme udělat. Vědomě děláme, nebo víme, co děláme. Čili fakticky nevíme, co dělají. Ježíš Kristus říkal kráásně, Bože, opusť jim, neboť oni nevědí, co dělají. My děláme, jsme stejně na tom. jen neměl příležitost to vyřknout, tehdy. Protože voni dělali zlou a voni nevěděli, co dělají. Taky ten nevěděl, co dělá. Ten k tomu dostal moc od Boha. Od s-, od Krista, přímo konkrétně. e- Takže ten lidský je takhle poučen, musí se smířit s tím , že ať se mu to líbí nelíbí, ty události, které plynou okolo něho, jsou spolupráce s vesmírem. Buď ten je potopen do času a prostoru, jeho výrazem té utopenosti událost. A jestliže musíme se řídit podle událostí, vok- vokolo nás plynou, tak to je jediného, co si uvědomujeme z té spolupráce s vesmírem. My nemůžeme nedat na to, co dělá společnost vokolo nás to To je spolupráce s vesmírem a proto Ježíš Kristus věděl, že v tom začátek dobrého spolužití s bohem . Vědomého spolužití s Bohem. Miluj svého bližníh jak sebe samého, že jo? Dělej to i tak s tou láskou jako vůči sobě a bude to dobré. Miloval jsi Boha. To je jedinečňá naděje, že nám řekl, milovat bližního bez ohledu na sebe, je milovat Boha a se k Němu přibližovat, pomocí lásky. To je asi všechno. Já ho při tom laskat nebudu. Ale on je láska, který mi to dává do hlavy. A jestli mi to do hlavy dá tak já to řeknu, jestli mi to do hlavy nedá, tak já to neřeknu. Já se při tom vůbec nenamáhám, jak si všímáte. Si jenom popíjím a mně je tady dobře , jako kdybych zahálel. Já při tom absolutně zahálím. Jenom mávám tou rukou a popíjím. To je jediná práce, kterou dělám. Ale abych dával pozor, na to, co to není moje starost. To je starost tam nahoře. A ty říkají, jestliže člověk se stane tvorem lidským tím narozením, tak , musí mít v sobě taky tu nesmrtelnou tak uzpůsobenou, aby mohla s tím světem spolupracovat. Čili vona ze ze smyslů vzít vnímat tento svět. , aby mohla si vytvořit obraz tohoto světa a ten považovat za skutečný, takže se mu jako jediné skutečnosti věnuje, pro něho žije, pro ten skutečnosti , pro skutečnosti žije, tím , kdyby u toho zůstala, se odsuzuje k smrti. Protože žije pro jeden pravdy a ne pro pravdu samu. proto se odsuzuje k smrti. Čili smrtelná duše je smrtelná a je nespasitelná, pokud zůstane na této úrovni. Protože ale bere k tomu sílu vod Boha, a to věčné věčnosti přicházející a né se, to je nezrozené. To ne- nevzniklo v narození to tu je, než se člověk narodil a bude až člověk zemře. Protože bere vědomí z boha číně věčného , tak když se s tím vědomím připojí nazpátek k temu nesmrtelnému, to smrtelné pomocí toho vědomí , které v tom je a propojí se nazpátek nesmrtelným, se může stát vědomě nesmrtelným a tím může být spaseno. Je to jasný? Takže teďka, když to poslouchají ty v tom astrálu, Tak říká: copak neříkáš to, co my? Máme vědomí , a my, to věčné vědomí , e- tím věčným vědomím budeme toužit bohu a budeme se s ním spojovat, tak budeme věční a budeme odtud spaseni. Spasení je možné jen odtud. Protože máme součást věčnosti. V tom vědomí to , to není jiné vědomí, nemůže nikde vzniknout, od Boha pocházející, čili je věčné . A- čili toho, že se spojíme s tím věčným vědomím, já vám řeknu, já jim řeknu: spojte se, ukažte to , jak to děláte. Ono to ten účinek u člověka který je tady v tomto těle. Protože tam jim schází ty vyšší úrovně, přes které se jít, které se nesmí přeskočit. nemůžeš přeskočit astrál a říct, to je hloupost, voni nemůžou dosáhnout na nějaký vyšší úroveň než třetí, a, takže je hloupost, chtít se tam spojit bohem . Hloupost, to je příliš tvrdé, ne? Ale je to Takže voni můžou mít pocit to mohou mít, tím že ne Boha budou myslet, nebude to znamenat s bohem , vědomé spojení s Bohem. Bude to jenom pocit blaženosti. Takže kdyby byla pravda to, co se říká vo nebi, je to věčná blaženost, toje hrůza! dosud. Zase, prosím vás. To není jenom věčná blaženost, to není! To je, já nejsem tak skromný jako je katolická církev, to je To je věčné poznávání a věčná láska, kterou tam zažívám, ale nikoliv staticky. Nýbrž, to se graduuje, to se stupňuje. Neboť vstup do nebe znamená podílení se na , lásce poznání Božím, bychom potřebovali odtamtud s- slevit, odejít na svět. to dostanu tak daleko, že už nemusím na svět, tak jsem spasen, jo? Ale čím víc se dostávám do vědomí té lásky Boží a Boží a poznání , tak víc toužím tímto vědomím pomáhat ostatním. Takže ti co jsou v nebi, nejsou tam jenom v blaženosti, nýbrž jsou tam v takové činnosti , že já jim , když je vidím, ty padouchy: vy, vám se to tam žije! Vy nemusíte spát, vy se nemusíte krmit, -že máte pokrm v Bohu! Spánek, odpočinek máte v Bohu, blažení jste v Bohu, poznávajíce jste v Bohu, milující jste v Bohu, ale my, chudáci, který se musíme podněcovat k lásce, podněcovat k čemu a dokonce musíme žrát, s odpuštěním, jako prasata, jist s vepři, to děláme všichni , já i vy. To je to, co dělá vepř, děláme my. Toho vy jste prosti. Vám se to mluví! vy, m- když si vzpomenete, zamanete, ačkoliv, naštěstí to není čas to , mě nenecháte spát! A vy si myslíte, že já to vydržím? A oni říkají, tak se na sebe koukni ráno, až nebudeš kvůli nám spát. Já se na sebe kouknu a je mně líp než když jsem spal. Tak už to víckrát nevyčítám. to vyšle Jenom jednou jsem jim to vyčítal. Já to vykládám takhle, jako bych každou noc, vykládám, vyčítám, pravda . Jen jsem to jednou vyčetl svaté Terezii, ona mě nenechala celou noc spát. Ona řekla, koukni ráno! Já jsem byl ráno hotová či-per-ka. Že spánek je nechci říct neblahého, na naší úrovni nutného. Na jejich úrovni se nespí. Tam se ustavičně pracuje dobro celého vesmíru že se zná ta spojitost a z té spojitosti se pro ně pracuje pro ten vesmír, jo? nejde jim pane je správná věc. Oni si odpočinou vod toho , který tady mají. To je pravda. Ale není to jenom to. Čili, my jsme si to jenom takhle e-, to souvisí s jiným bodem, věčné, dej jim věčnou blaženost. e- To, kdyby jim dal věčnou blaženost, je nesmyslné, že tady jsme se trápili. Že jsme se tím trápením někam dostali, to má ten si smysl, pomohli tím , kteří se tady ještě trápí, k tomu, aby se přestali trápit. A, tak po té stránce jsme blažený, že jim můžeme pomáhat, a ne, že si odpočineme vod nich. Tam nemáme už pocit oddělenosti od těch ostatních tvorů. e- Tam ti e-, i jenom v tom astrálu, to eště mají velkou, velký pocit oddělenosti, ale už ne tak velký, aby se necítili s námi spojení, s námi cítí . Už ti, jako nás vidí že o nich vůbec nevíme, nejsou z toho moc blažený, že my o nich nevíme, protože oni nám musí ustavičně momáhat. Mírnou Anděl nám pomáhá tisíckrát víc než astrál, ne? taky o tom nevíme. A Pán Bůh nám nepomáhá tisíckrát víc, nýbrž ustavičně, a to je co říct. To je instanttánní, ustavičné, ano? Jsem zvědavej, esli pan manžel má rád svou manželku. Co z toho udělá rozum! Co z toho udělá rozum? Von to tak rozum slyší. Protože když to vemu za jeden konec, tak je to něco jinýho, než to vemu za druhý konec. Pochopitelně. A to nikdy nedotáhnu do toho prostředku. Protože se to nedá slovně dotáhnout. Jak pravdu vyslovím slovy, tak už lžu. Tak říkám jenom obraz pravdy. A prosím vás, podívejte se na této vesnice, a, je to vesnice? Ne, je to jenom výsek z vesnice, viďte, vona ve skutečnosti pokračovala sem i tam a celou krajinou. to ta vesnice? Vy řeknete, , ten člověk, který to, to byl výtečný umělec, ten to znázorňoval tak, jak to bylo a ještě to přikrášlil tým uměleckým pohledem a je to ta vesnice. Já ji poznávám, to je vesnice na Českomoravské vysočině. A m- , možné to je, no, je. A nemáte pravdu. Je to kousíčka té vesnice. Takže když já něco řeknu jedné strany , tak mluvím o tom začátečním kousíčku té vesnice. A když to řeknu z strany, tak vidím druhej začátek. Takže tam na té druhé straně přijdete na pastušku a tady na starostenský dům, třebas. Řeknete, to je něco jiného. Není to pravda. Když mluvím pokaždé z jiného konce, podle toho, kde jste vy, a vždycky vám to vyhovuje, pro tu chvíli, kdy jsem řekl ,protože to uznáte za správné. Ale když si vzpomenete na to minulé, tak řeknete, to říká jinak. To je taky , ale tehdy jste, vzpomeňte, vzpomeňte si, že jste potřebovali to z té strany vidět. Teď to , vám to ukazuju z jiné strany, abyste to viděli. Tak je to ohmatávání toho slona. Že jeden si sáhne, slepý, na sl, na tlapu a řekne, ža slon je tlapa. Druhý na chobot a řekne, že slon je chobot. pravdu, mají pravdu. Je taky chobotem. To, co říkám je také pravdy. Vždycky jiný pravdy, ale ne protichůdný obraz pravdy, rozumíte? tak to se co se vám tam zdá být na příkladě konkrétním za protichůdné? to je jinak --nám vysvětlen. Kdybych já měl tady jenom jednoho člověka, anebo málo, menší počet lidí než jste vy, bych to srozumitelněji všechno, než když je vás tady víc, -že každý máte jinou potřebu. Takže jsem moc rád, když se přihlásíte, takže já můžu konkrétně mluvit k kdo má má tu určitou potřebu. Prosím. zá, zástupkyní té nesmrtelné duše. Jenom nebo Je to forma vědomí, přiděleného vědomí. Je to forma přiděleného ano? spojení s s tím věčným, není jenom otázkou vědomí. Aby se moje vědomí, jak já to vykládám zjednodušeně, spojilo s vědomím Božím. Výsledek toho, té činnosti spojení našeho vědomí , úsekového, s tím vědomím věčným, je pravda ale na tom jediném nezáleží kdyby člověk šel takzvanou cestou poznání, kdyby své vědomí spojoval, propojoval s vědomím Božím, e-, tak je cesta, kterou já jsem, mimochodem, šel, Vypadá takhle. jsem v sedmnácti letech poprvně zjistil, že touto cestou jdu, já jsem jí šel předtím, ale nevěděl jsem to Když jsem to zjistil, tak jsem měl jasno, že moje nesmrtelná podstata, zrovna jako nesmrtelná podstata lidí je věčná že je je to Bůh. To jsem měl jasno. O tom jsem nemohl pochybovat. Čili, po této stránce je záležitost spojení lidského s s vědomím Božím, že jo? Ale nemohu vám dát za pravdu, není to jenom to, nýbrž to je takzvaná exkluzivní cesta, by se, by to řekl, kdyby o tom vyjádřil e- pan Srí Aurobindo Ghosh. To je zajímavý, já mu říkám pan svatý, ne, Srí. Tak radši jenom Srí Aurobindo Ghosh by řekl, e- pravý, e- cesta k Bohu je joga, joga , to znamená celým životem jít k Bohu. životem jít k Bohu, to je pravá cesta A celým životem k , k Bohu, znamená jít všemi lidskými schopnostmi. až dojdu všemi lidskými schopnosti tak se dostanu do zahrady Getsemanské a tam ty schopnosti s- usnou, viďte a nejsou mi k ničemu. A jdu tam jenom tím duchem, tou touhou, tou zaujatostí sloužit tomu Otci, ne? Ta to předrží, ta neusne. A potom další věc nám ukazuje , potom na oč- na tom s- kříži, co se potom má dělat dál. Ale když usnou všechny lidské, i ty nejlepší vlastnosti, který si vybral Ježíš pro tu zahradu Getsemanskou, to byli učedníci jako na té hoře Tabor. Titíž myslím. tak to neznamená konec věcí, nýbrž začátek cesty, vede k tomu, celým životem sloužíme Bohu. Ty učedníci potom po seslání Ducha svatého, ale dříve , celým životem sloužili Bohu, takže jim nešlo o to, jestli zahynou při tom, nebo nezahynou, prostě už celým životem šli. Ale, oni všichni zahynuli násilnou smrtí. Proč jsem já ale násilnou smrtí nezahynul třebas v koncentráku, když jsem chodil bezostyšně přes ústí strojní pušky? Strojní pušky, ne obyčejný pušky. Ne obyčejného revolveru. Ten to moh' jenom spustit a už jsem byl na maděru. Neudělal to nikdy, ačkoliv jsem to stokrát provedl. Protože já jsem už nešel poznání od té chvíle. já jsem člověk jako služebník Boží, který je služebníkem proto, jenom proto, prosím, podškrtněte to slovo JENOM, proto že bůh mě slouží. A já jsem se od té chvíle, takže jsem nebyl sluhou v pravém slova smyslu. Bůh mě slouží, abych moh' být slouhou. To je zvláštní systém To je na té vyšší stupni, na tom vyšším stupni cesty a já jsem tak dalece nebyl sluhou tak daleko Von mě sloužil, , že jsem prostě nebyl dotčen, co se v tom koncentráku dělo. A tam se děly jiný tady. Tam jse moh' být spíš dotčen než tady na tomto světě. i kdyby měl nejkrutější chorobu tak to nebylo tak st-, tak by to nebylo tak strašný jako tam. Co jsem viděl tý smrti, jako králíci se tam střílelo do lidí. A tak dále. A že jsem to necítil, a bylo to pět měsíců, tak to vidět, že to není náhoda. Viděli to i kolem mě, nýbrž že jsem se dostal na konec té cesty, v tom prostředí, kde jsem žil, ne jinde eště. Na konec té cesty v tom prostředí, kde sem žil, abych tam nemusel trpět. Že kdybych tam trpěl, býval, tak jsem nemohl klidně vykládat těm lidem, kteří tam trpěli, o tom, jak se dostat za to utrpení. No, nic víc jsem jim tam nevyložil, než todleto. A jestliže ten Bůh, jak jsem si tam zjišťoval, ve mně žil, ve mně existoval, on byl mou existencí. Jak se mohlo do tý existence střílet? Nemohlo! Mohla se zabíjet? Nemohla! Mohla mít ta existence hlad? Nemohla! Mohla mít žízeň? Nemohla! Mohla mít strach? Nemohla! Nic lidského ta existence mít! To byla existence Boží! Pro těch pět měsíců. ní -s mně propůjčil existenci mně propůjčil, abych moh' tam dělat, co jsem tam měl udělat. Byl veškerých zázraků. ne takových maličkých, jako dělal Ježíš , to byl větší zázrak, tohleto. Ovšem pro Ježíše to byl větší to to, co se s ním vnitřně dělo. To se udělá navenek, to nebyl ten největší to . To co se vnitřně dělo, to byl největší zázrak. Daleko větší, než co jsem zažíval zase já, pochopitelně. A, takže , jestliže jsem tam věděl, že já nemiluju, miluje Bůh, já nežiju, On žije, já nepoznávám, On poznává a A já jsem jenom zrczdlem, ve kterém se to jeho poznání život , život, láska, zrcadlí, tak nejsem nic víc, než zrcadlem. Co je to zrcadlo proti tomu, kdo stojí v zrcadle, že jo? Kdo se v něm obrazí. To je, to je, ten je živý, ten obraz v zrcadle, když tam ten živý nestojí před ním, tak tam není. Tak mějte na vědomí, tento stav , který jsem tam zažíval, stavem člověka, kterého je schopen člověk , jestliže vzdá svůj vlastní život. Bez lítosti, touhy za na žena ke záslužnosti, touhy po zásluze, nic. Jenomže to záslužné jsem vzdal, vzdal se prostě života. Vzdal jsem ho, opustil ho bez lítosti. A tím se dostavilo samočinně, todleto, to je velice jednoduchá věc. A tom, a to může každý v okamžiku smrti a udělat to snadno, ne, snáz než dneska, protože dneska eště něco může vyvést. V okamžiku smrti, kdy mu sahá smrt hřbet a s- na jazyku má život, bych tak řekl, tak říká, tak uzná přeci, že už nic nemůže udělat, že? Že mu to končí. Tak potom je toho schopen, čeho dneska schopen není. Takže my nevíme ještě v okamžiku smrti, jaký zázrak se tam může stát . Tento veliký zázrak, který se se mnou stal v koncentráku, to byl zázrak vopravdu smrti. Já jsem umřel pro tento svět, dokonale. A proto moh' vedle, ve mně žít Ježíš Kristus. Kdo ztratí život , nalezne jej. S velkým J. Ten život věčný. by Né, vůbec ne. dál obou musíme Sem ano kde se to je to a bez li na sebe vůbec a to Záleží na tom, jak to opisujete. Jestli to opisujete a nevíte, co vopisujete, to ne. Tak to by to bylo, že by z toho neměla vůbec nic. Co přepi- přepisujete, tak pak samozřejmě toho máte víc než rozumové pochopení a že z toho zrovna nemáte rozumové to není tak velkou závadou, protože vono totiž se se tomu dost dobře nedá Já taky, kdybych tomu jenom rozuměl, tak tomu nerozumím, Tak to nechápu. Vona svatá Terezie dělá rozdíl mezi conoser - znát a mezi entender, pochopit. je míň než znát věc. Já mohu poznávat, saver, vědět, mohu dokonaleji umět vo tom mluvit umět si to srovnat s V . Tak s tím si nelamte hlavu, že rozum zůstává pozadu,. A zvlášť ten rozum, který se příliš věnoval rozumové činnosti například tím, že studoval nějakou disciplínu, rozumově náročnou, protože on zaostává víc za za tím, co jde hlu-, vysoce dál než toto vědění . Takže vona potom má velikou potíž, a to se teďka s tím budeš potýkat, až budeš opisovat teď ty poslední kapitoly, má vision intelectual a vision ještě než intelektuální a m- imaginaria a eště já ji ji nebudu tady jmenovat. To je lepší, když si to potom přečtete a Takže ta duše na přechodné stádium má má určitý vize, e- ze kterých se dovídá víc, než kdyby to pochopila. Vona to prostě ví a neví, jak k tomu přišla a vám jenom chci říct, že stačí o tom vědět, uznat to a zařídit se těch nebo co a zařídit se podle toho. to to nestačí jenom uznat. Takže, svatá Terezie teďka má ty svý sestry k tomu, aby to nejenom uznávaly, se podle toho taky zařídily. No a to já taky, musím jí dát pravdu, že jinak se to dělat Čili je tady , že čím víc toho uznáváte, čím víc jako se dovídáte vo těch věcí a rozumově to dokonce zvládáte, to není třeba. Ale i když, tak, tak je to v pořádku. Tak tím víc tady vznikají nároky na to následování. A jestliže tady je rozpor mezi tím následováním co o čem víte nebo co, co uznáváte za správné tím , co děláte, tak tím na sebe šijete větší utrpení. A to vám nepřeju. Takže věřte to , že Josef Kupertinský, který byl úplně chudáček, blbeček, nebyl, neměl kvocient ani osmdesát, možná, neřku-li sto, nebo většinou máme sto dvacet, možná. Ale kdepak von! A von právě proto, že neměl tento kvocient, uměl odstavit Takže mu říkali, ty nemůžeš být knězem, protože neumíš latinsky a nenaučíš se latinsky. Ty neumíš pořádně italsky, neřku-li, aby se..tak von na to nedal. Von říkal, já si přeju být spojen s Bohem a proto chci být knězem a kněz je spojen s Bohem. Von si myslel, chudák, že kněz je spojen s Bohem, když chodí u toho, vokolo toho oltáře. To byl primitiv, co? A já chci být tím knězem, protože chci být spojen Bohem a já bez toho kněžství a . A on se tím knězem stal a neuměl latinsky, představte si to! A on potom latinsky uměl, protože odstavil rozum, který když se učí latině, tak se mu, tak se ji nikdy nenaučí tak dokonale, jako ji uměl svatý Josef Kupertinský. Ten napsal jenom jediný traktát latinsky, ale říkám vám, kam se hrabe César se svou latinou! A von ji neuměl, předtím, tu latinu. To je nádherný traktát, přitom je to o těch nejvyšších, nejvznešenějších věcích, o kterých se Cézarovi ani nezdálo, když psal Zápisky o válce galské. No, e-, chci vám říci, nic si z toho nedělejte, že rozum zůstává pozadu, ale jestli Ježíš Kristus říkal, modlete se neustále , tak chtěl říct, činnost zdola musí jít vstříc modlitbě, která jde shora. Ta je vedena touhou po Bohu a tato je, činnost je vedena touhou po tom, aby se něco pořádně udělalo. Když se něco pořádně udělá, tak se přiblíží člověk k tomu hořejšku do tý míry, že taky správně pochopí, co ten Pán Bůh od něho chce. Čili on už potom inspirovaně jedná. e- Ten svatý Josef Kupertinský byl pověstný tím, že inspirovaně jednal. Ovšem musel přitom zapomenout na ty nejprimitivnější zásady. Proto jsem

Download XML • Download text • Waveform view