do
duše,
aby
se
sami
zbavili
svý
zodpovědnosti.
Tím
se
nezbavili,
pochopitelně.
No
a
toto
Eckhart
dobře
věděl.
Tak
já
bych
vám
řekl,
ctnost
je
vždycky
lepší
než
nectnost,
protože
eh
z
relativního
dobra
se
to
bere,
ne?
ta
síla
k
tomu
a
nikoliv
relativního
zla.
A
ze
začátku
to
dopadá
tak
na
té
cestě
k
Bohu,
že
se
poruší
rovnováha
mezi
relativním
dobrem
a
relativním
zlem.
Čili
a
to
je
ze
života
ještě
na...
patrno.
A
tak
to
nebudu
to
bych
nemoh
přirovnáním
nějakým
vám
tam
vysvětlit.
Nýbrž
jenom
životem
Ježíše
Krista,
to
je
strašně
zdlouhavé.
To
se
možná
z
prostředku
to
nemůžu
vysvětlit
musím
z
prostředku
se...
od
Adama
pěkně
vod
začátku.
Ale
stačí
říct
tohleto,
ono
to
asi
bude
stačit.
Že
ten
člověk,
který
se
postaví
na
stranu
relativního
dobra,
přestože
to
dobro,
který
pro
jinýho
třebas
dobro-
dobrem
není
nebo
se
mu
nezdá
být.
Důležité
je,
že
von
ve
své
představě
to
p...
chápe
jako
dobro.
To
je
podstatné.
Když
sou
lidi,
kteří
někdo
na
to
má
jiný
názor
a
říká
to
že
to
dobro
není
a
že
je
to
všecko
lidské,
na
to
nedejte,
neboť
lidská
představa
má
ohromnou
cenu,
ohromnou
sílu
a
přemáhá
i
ty
závady
v
poznání.
Takže
ze
začátku...
ze
začátku
ta
lidská
představa
učedníků,
že
budou
někde
na
nebi,
to
je
místo
podle
nich,
sedět
vedle
Pána
Boha,
byla
tak
mocná,
že
tato
nevědomost,
že
ano,
jim
umožnila,
aby
svoje
sobectví
vyprodukovali
do
takových
nesmírných
výšek,
že
to
až
nebylo
hezký,
museli
z
toho
tak
tři
roky
slevit,
že
jo,
no
ale
bylo
to
dobré.
Byli
by
nepřipoutali
na
sebe
tu
obrovskou
sílu
boží
a
nebyli
by
dělali
ty
zázraky,
a
tak
dále.
Tak
když
se
postavite
na
stranu
dobra,
a
voni
se
postavili
na
stranu
dobra,
vo
to
se
Ježíš
Kristus
postaral,
že
jo.
To
je
z
jeho
života
vidět,
že
se
stavěli
v
zásadně
na
stanou
relativního
dobra,
o
kterém
Ježíš
Kristus
se
vyjádřil,
já
nejsem
dobrý.
Protože
to
bylo
relativní
dobro,
tak
to
není...
to
není
dobro
samo.
To
není
absolutní
dobro.
Mluvi
o
Otci
svém
jako
o
absolutním
dobru.
On
absolutním
dobrem
nebyl,
protože
dělal
jenom
relativní
dobré
skut,
no
a
učedníci
taky.
Ale
protože
se
postavili
na
stranu
relativního
dobra,
zjednali
nerovnováhu
mezi
relativním
dobrem
a
relativní
zlem,
zlo
se
cítilo
být
ukřivděno,
a
proto
napřed
pronásledovalo
Ježíše
na
poušti,
potom
ho
ukřižovalo,
že
jo,
a
tak
dále.
Ale
nic
to
nepomohlo,
bylo
to
vždycky
v
době,
kdy
se
nějaká
fáze
vývojová
už
překonala.
Například
von
za
těch
třicet
let
překonal
tu
poddanost
rodině
a
dokud
ji
nepřevedl
do
samovolnosti,
tak
neměl
právo
vstoupit
do
Jordánu.
A
jesliže
potom
zase
mu
samy
šly
ty
zázraky
a
to
vedení
těch
učedníků,
tak
zase
musel...
nesměl
přestal
pře-
šlapat
na
místě,
nýbrž
musel
jít
na
kříž
a
všeho
se
zbavit,
i
těch
učedníků,
i
tý
matky,
tu
věnovat
svému
Janovi
a
tak
dále.
No
tak
tady
ze
života
se
to
dá
snadno
poznat,
jak
to
máme
dělat.
Že
se
uměle
sjednává
nerovnováha
mezi
relativním
zlem
a
relativním
dobrem,
tím
samo
sebou
proti
sobě
poštveme
satana,
relativní
zlo,
ne
absolutní,
ne?
A
tím
si
způsobujem
veliké
utrpení
a
na
mnohých
křesťanech
je
vidět,
že
trpěli
tak
nehorázně,
že
nám
to
nemůže
být
příkladem,
viďte.
Ale
to
nedělejme,
protože
to
si
zavinili...
to
je
zase
chyba.
Víte,
tady
je
taková
možnost
snadný
rozporů,
že
opravdu
by
vám
radil,
aby
si
přečetl
ale
velice
opatrně
knížku
Františka
Saleskýho,
který
mluví
o
návodě
k
zbožnému
životu.
A
říká
to
samozřejmě
nějaké
sestře,
která
žije
klášterním
životem,
takže
si
to
musí
umět
přizpůsobit.
Také
Tomáš
Kempenský
Následování
Krista
je
takovým
dílem,
kterým
by
to
měl...
mělo
člověku
učit,
jak
má
s
tím
relativním
dobrem
zacházet.
Ale
když
se
mu
podaří
tomu
člověku
uvést
do
nerovnováhy
relativní
dobro
a
relativní
zlo,
že
to
zlo
bude
považovat
opravdu
za
zlo,
a
to
relativní
dobro
si
bude
tak
vážit,
že
za
ním
půjde
za
každou
cenu,
tak
to
nemůže
dlouho
trvat
a
jeden
přes
druhého
padne,
i
to
relativní
dobro
i
to
relativní
zlo.
Já
sem
tam
v
koncentráku
byl
pět
měsíců
svědkem
toho,
že
relativní
zlo
ani
relativní
dobro
na
mě
nepůsobily.
Protože
relativní
dobro
na
příklad
by
bylo,
že
sem
tam
musel
najíst,
ne?
Já
sem
se
tam
samo
sebou
nenajedl
ale
taky
sem
neměl
hlad,
to
bylo
relativní
dobro.
To
se
ostatních
všech
tisíc
dvě
stě
studentů
mělo
hlad,
já
ne.
Relativním
dobrem
bylo,
že
mě
ten
esesman
nemohl
zabít.
To
vše
jsou
relativní
dobra,
ne
absolutní,
relativní
dobra.
Ale
já
jsem
to
porušil
tím,
že
se
vzdal
života
ve
relativním
dobru,
v
dualismu
sem
se
vzdal
já
jsem
ho
od
něj
odstoupil.
A
tak
už
tam
nemělo
v
tom
životě
co
dělat
relativní
dobro
a
relativní
zlo.
Takže
učedníci
Páně
když
potom
se
stali
apoštoly
po
seslání
ducha
svatého,
tak
nejenom
pět
měsíců,
ale
celý
život
až
do
konce
byli
schopni
toho,
že
zažívali
absolutní
dobro,
ne?
No.
Víc
co
vám
dneska
řeknu,
že
se
podle
toho
se
řídit
nebudete,
protože
to
nebude
srozumitelné.
Věda
totiž
si
počíná
tím
způsobem,
že
považuje
dosud
tento
úsek
našeho
vědomí,
smysly
to
přijímají,
rozum
to
zpracovává
nebo
si
to
zpracovává,
za
jedině
možný
a
uznávaný
úsek
poznání.
Ale
jesliže
to
takhle
bere,
tak
to
je
největší
hřích
vědy.
Protože
neví
o
tom,
že
je
to
úsek
na
nekonečné
přímce
nebo
nekonečné
prostoře
vědění
e...
poznání
nebo
vědomí
nebo
tak
nějak,
že
jo.
Čili
vydává
částečku
malinkou
za
celek.
A
dokud
si
bude
tímto
způsobem
počínat,
tak
přivodí
na
svět
veliká
neštěstí.
Že
bude
poměřovat
touto
částečkou
celek,
ke
kterému
nedorostl.
Každý
kdo
se
chopí
jiné
částečky
bude
potírat
jinou
částečku.
To
si
můžou
dovolit,
že
jo,
protože
ten
se
drží
té,
onen
zase
jiné
částečky
moudrosti.
Je
to
moudré
třebas,
velice
moudré.
Ale
způsobuje
to,
že
se
vzájemně
ty
lidé
potírají,
né?
Nejsou
jednotní.
Řeknu
vám
asi,
že
bych
nějakým
způsobem
měl
rozeznávat.
Jesliže
například
dejme
tomu
se
materialismus
pře
s
idealismem,
tak
to,
že
se
přou
vědecky
se
přou,
to
je
mi
důkazem,
že
nemají
pravdu,
ani
jeden
ani
druhý.
Že
vycházejí
jenom
z
toho
úseku
svého
a
ten
je
v
rozporu
s
jiným
úsekem.
Kdežto
v
tom
věčném
vědění
nemůže
být
těchto
rozporů,
protože
je
to
všechno
propojené,
ne?
Tak
asi
to
bych
řekl
ve
zkratce,
to
je
ta
největší
chyba.
ismus
říká,
že
existujou
ideje,
né?
A
tvrdí,
že
s...
že
existují
a
my
víme,
že
existují,
všichni,
ať
jsme
materialisti
nebo
idealisté.
Tak
se
tady
dopouští
té
chyby,
že
staví
na
přední
místo
do
popředí
svého
myšlení
výron
místo
příčin
toho
výronu.
Ve
skutečnosti
vesmír
je
tvořen
z
ničeho.
Ale
ne
z
nějaký
ideje
Boha.
Z
ničeho.
Na
tom
trvám.
Jsem
se
o
tom
přesvědčil.
Čili
já
nejsem
idealista.
Musí
chápat
ideu
jako
základ
všeho.
Z
ideji
vznikají.
Platon
přeci
sem
vám
to
četl.
Četls
to
taky?
No
tak
dělat
to
je
jeden
k
ale
pak
ale
ale
tam
to
začlo
ty
ideje.
Kdopak
s
tím
měl
dám
příklad
roku
se
vydrží.
Který
může
vy
vědecký
ucha
kterou
Nebo
taky
né
no
a
to
nevadí.
Myslíš
že
No
protože
nějakou
ideu
tady
hlásá.
No
protože
jsi
svědkem
toho
co
se
z
něho
roní,
čím
páchne
a
ne
tím
co
je
příčinou
to...
př...
co
zapříčiňuje
ten
pach,
víš?
Budiž
odpuštěno.
jsem
se
o
sobě
se
tak
tak
držíte
se
sebou,
přátelé,
že
je
to
dojemné.
Že
je
to
dojemné,
to
mě
dojímá.
A
já
říkám,
celá
filozofie
je
velice
vzdálená
láska
k
moudrosti,
ale
pravá
filozofie
je
uskutečněná
filozofie,
to
znamená,
je
to
zkušenost
metafyzická.
A
za
tou
stojím.
Tady
u
vás
se
snažím
mluvit
jenom
zkušený
člověk.
A
kam
jeho
zkušeností
sahá,
tak
tam
to
hlásá.
Kam
jeho
zkušenost
nesahá,
to
vůbec
nehlásá.
Co
vám
tady
říkám,
to
je
z
mé
zkušenosti.
To
není
idealistické
ani
materialistické,
ani
nějaké
jiné,
ani
filozofické.
Já
nejsem
filosofem,
zaručeně
ne.
A
to
každý
filozof
pozná,
že
nejsem
filozofem.
to
velice
dobře
pozná,
že
není
filozofem.
No
v
pořá...
von
filozofem
byl,
ale
já
ne.
Protože
to
bych
považoval
za
ústupek
od
pravdy,
jo?
Od
zkušenosti.
Zkušenost
moje
zní,
že
o
čem
jsem
se
nepřesvědčil,
to
nemám
právo
jiným
říkati.
li
tradice
Říkal
Svatý
Dominik.
To
byl...
to
byla
krásná
zásada,
jinou
u
Dominika
ne-
ne-
neuznávám,
ale
to
jsou
velice
z...
cením
si
říkal,
co
si
sám
poznal,
to
máš
právo
jiným
předávati.
Co
si
nepoznal,
to
je
pouhý
báchoření,
filozofování,
povídání,
a
nemůže
to
mít
platnost.
svých
usne
o
to
udělá
vedle
nějakou
života
se
držím
ba
že
je
to
takový
exemplární
příklad,
né?
Co
je
odsouzení
hodné.
Toto
přeci
dělá
celý
materialismus,
ta
ctnost,
že
důležitá
ještě
z
jiných
důvodů,
než
aby
porušila
rovnováha
mezi
zlem
relativním
a
relativním
dobrem,
nýbrž
to
je
tady
ještě
takový
důvodů,
mnoha
jiných
důvodů,
který
sem
nemenoval,
že
sem
to
že
rušil
mezi
Nezi
nimiž
bych
chtěl
jmenovat
aspoň
jednu
jeden,
že
zjemňuje
člověka,
kdežto
nectnost
ho
činí
hrubším,
a
to
co
se
nám
jeví
jako
hrubá
hmota,
není
nic
než
povrchem
skutečnosti
velice
jemné.
A
čím
dál
člověk
kráčí,
tím
se
do
tý
jemnosti
víc
zahloubává,
čili
taky
ve
ctnostech
když
člověk
jako
pokračuje,
jak
uvidíte
potom
z
výkladu
o
Svatý
Terezie,
není
na
tom
nic
špatného
v
podstatě,
vona
říká.
Je
to
ale
jednostranné,
tak
se
dostává
do
velké
blízkosti
Boha.
Jenom
dál
to
nejde,
jenom
do
té
blízkosti
se
dostává,
čili
já
si
na
ctnosti
cením
to,
že
na
věci
jde
s
jemností,
o
které
bych
řekl
to,
co
se
řeč...
řeklo
ve
starém
zákoně
o
Ježíši
Kristu.
Že
to
bude
někdo,
kdo
stébla
nalomeného
nedolomí.
A
pravá
ctnost
takle
vypadá,
že
vona
třebas
nejde
zatím,
aby
vymýtila
všechno
zlo,
aby
koukol
jako
zbavila
toho
postavení,
které
má,
ale
jemně
s
tím
zachází,
jako
s
partnerem
absolutně
nutným
až
do
skonání
světa,
čili
do
posledního
soudu.
A
tak
aby
neškodil
za
míru
jemu
určenou.
Takže
ho
drží
nějakým
způsobem
v
šachu,
ten
koukol.
Držet
v
šachu
koukol,
který
náleží
člověku,
je
velice
obtížná
záležitost.
Já
sem
to
dělal
dycky
tím
způsobem,
to
byla
moje
nejlepší
metoda
pokud
já
ví...
já
jinou
neznám
lepší.
Možná
že
sou
lepší
metody,
ale
já
sem...
já
znám
tuhletu
metodu.
Sebeobalamucování.
Já
sem
říkal
svýmu
satanáškovi,
já
sem
viděl
jak
na
něj
totiž,
člověk
má
za
sebou
zkušenosti,
když
se
pořád
s
ním
stýká.
A
tak
sem
mu
řikal,
počkej
chvíli,
až
za
pět
minut,
to
špatné
jevedu.
A
když
to
bylo
naléhavější,
já
sem
říkal
počkej
do
zítřka,
to
já
si
musím
rozmyslet,
ne?
Když
to
bylo
eště
naléhavější,
tak
pokčej
do
měsíce,
atakdále.
A
protože
sem
mu
sebral
touto
touto
kličkou
sílu,
tak
ona
se
objevila
na
druhé
straně
samovolně
samočinně,
bez
mého
přičinění
na
straně
relativního
dobra,
se
uvolnila.
Jakmile
sem
ho
jakmile
jsem
činnost
zlou
oddálil,
tak
v
tu
chvíli
sem
byl
prost
toho
pokušení.
Pro
těch
pět
minut
třebas
jenom,
ne?
Říkal
sem
jim
počkej
pět
minut,
ale
honem
se
se
dal
do
nějaké
činnosti,
kde
sem
předpokládal
o
ní,
že
zapomenou
na
těch
pět
minut.
Taky
sem
vždycky
zapomněl.
von
si
taky
nespojil
protože
to
není
živ
něco
živého
nýbrž
to
je
součást
taková
automatické
součást
mě
to
tam
táhne
k
tomu
zlu
a
já
tedy
mohu
tomu
oddat
ty
že
tou
potáhnu
nějak
se
jak
je
člověk
blízko
magnetu
tak
se
cítí
m
přitahování
ne
před
měřítko
vý
se
jejímž
stavová
než
je
daleko
není
oddálit
sem
to
dále
čili
já
jsem
i
pro
to
vzdalovat
se
třebas
v
pokušení
to
je
další
princip
pro
nic
dobrým
nežil
si
nikdy
nevy
stával
pokušení
to
jsem
neměl
moře
sem
neodvážný
člověk
to
je
možné
že
jsem
bázlivý
a
že
by
třeba
ostatní
takové
básně
ste
tak
já
jsem
si
se
neodvážil
dejme
tomu
i
mluvit
nehezky
nebo
prostě
jako
můj
kamarádem
já
jsem
neměl
odvahu
k
tomu
takhle
mluvit.
Já
jsem
to
nějak
vnitřně
považoval
za
velice
chabé
špatné
proto
jsem
nenašel
do
síly
v
sobě
abych
to
udělal
a
když
to
když
mluvím
o
takové
řeči
tak
taky
o
skutcích
to
platí
totéž
já
jsem
možná
velice
bázlivý
člověk
takže
ta
bázliví
způsobila
že
jsem
nemohl
dělat
věci
co
dělal
čas
moji
kamarádem
a
tak
bych
tady
chtěl
říct
jednu
věc
zajímavou
strach
je
něco
co
pranýřuje
ježíš
kristus
jako
něco
nepotřebné
a
tady
stejný
strach
já
tady
uvádím
jako
velikou
ctnost.
Odkud
tenhleten
strach
pramen
je
rozděleni
strach
pramení
od
tamto
že
si
že
si
přeju
pro
sebe
nějaké
dobro
osobní
dobro
a
nebo
pramení
z
takovýho
iracionální
pramene
kde
já
si
nic
nepřeju
ale
vím
že
by
bylo
nesprávné
podle
ho
nějakému
pokušení
a
toto
vědění
jsem
vlivem
toho
že
jsem
dokázal
u
vyprazdňovat
svoji
mysl
od
toho
útlého
mládí
měl
aspoň
občas
jsem
se
nemohl
dopustit
nemohl
nešlo
to
nebo
podlehnout
těm
pokušení
kterým
podléhali
moji
kamarádem
nebylo
to
možné
a
myslel
si
že
to
bylo
zády
vésti
ale
já
si
při
té
přestu
tím
vzpomínám
že
to
byl
strach
před
bohem
ačkoli
sem
na
boha
nevěřil.
Byl
to
sta
z
jeho
stejnost
kterou
jsem
občas
poznával
v
té
době
prázdnoty
po
které
jsem
něco
z
jeho
důstojenství
z
jeho
moci
a
že
ho
síly
dělal
aniž
jsem
ne
zase
věděl
že
to
jeho
síla
pochopitelně
není
třeba
si
to
definovat
já
jsem
to
jako
dítě
nedovede
neva
taky
ni
pánu
bohu
nepřičítal
já
jsem
všechno
považoval
za
absolutně
přirozené
ale
i
to
že
jsem
se
stranili
těch
těchto
špatností
že
jsem
předtím
utíkal
proto
je
to
si
utíkal
to
se
mě
přímo
smáli
že
utíkám
se
pokušení
když
jsem
nedovedl
odolat
tak
jsem
utekl
prostě
to
je
já
bych
těch
metod
jmenovat
víc
ale
všecky
to
jsem
dost
jmenovala
svou
velice
účinné.
A
kdybych
miloval
dvacet
tak
všechny
by
byli
stejně
učili
protože
už
se
u
mě
osvědčili
a
jsem
se
válkem
toho
že
jsem
toto
budete
znal
nemohl
dopustit
některých
věcí
který
se
běžně
dopouštěli
moji
sama
rád
samo
sebou
o
ně
považovali
za
neschopného
nemožného
nepřirozeného
já
sem
ale
den
to
útěk
před
pokušení
považoval
něco
absolutně
přirozeného
no
prosím
jo
tak
ta
otázka
tam
byla
vloženo
takže
nemusím
opakovat
nebo
měl
okovy
bych
byl
proto
proto
hledisko.
Mělo
všem
to
zkouší
všechno
z
kouše
jíte
svatý
pavel
a
dobrého
sebete
jestliže
já
poznám
v
té
tato
dobrého
tak
byla
by
chyba
se
toho
pouště
nenechat
to
se
působit
ale
jestli
je
tam
poznám
opravdu
něco
absolutně
dobro
se
shoduje
s
tím
co
já
vnitřně
uznávám
tak
to
musí
dávat
přednost
asi
tak
ano
a
nadát
povím.
A
myslím
že
každý
svatý
vynikal
nějakou
osobitost
že
nešel
ne
šli
na
to
na
to
není
recept
jak
měl
se
to
tady
slyšet
to
každýho
jediný
recept
protože
jinak
založen
musí
podle
své
náturu
si
počínat
jo
a
jak
to
nedělá
tak
není
přirozený
před
pánem
bohem
není
možno
hrát
nějakou
nepravou
úlohu
nějak
se
tvářit
střelit
on
do
nás
vidí
ne
my
jsme
v
jeho
vědomí
von
naše
vědomí
není
ale
my
jsme
mělo
vědomí
čili
něco
sesílal
nebo
něco
si
nalhávat
to
je
už
napřed
ztracené
jestliže
já
tu
tradici
uznávám
a
věčem
třebas
jenom
nebo
ve
většině
je
to
v
pořádku
to
je
upřímné.
A
musíte
toho
držet
po
k
mě
rozeznávám
tak
si
musím
napřed
dobře
rozváže
proč
a
teprve
až
si
do
otázku
proč
způsobem
dostačující
uspokojím
tak
mám
právo
opustit
něco
co
tady
se
říká
například
já
bych
po
roku
třicet
devět
o
tom
jednadvacátém
vystavoval
před
vět
nemohl
věřit
že
byl
svět
tvořen
nemohl
to
je
tradice
která
je
starší
než
přestavá
a
ten
si
s
ním
do
dneška
hraje
ne
a
uznávají
za
správnou
a
já
se
nemohu
jí
držet.
Naopak
já
se
musím
před
třebas
dogmatu
katolického
některých
jiných
dogma
přes
ten
nebudu
jmenovat
že
panna
maria
neposkytuje
pošle
ježíše
krista
přeje
si
vědom
toho
že
moje
stát
duše
což
je
panna
maria
rodí
to
věčné
což
je
znovuzrozen
bez
přispěním
někoho
druhého
i
když
to
přispěním
tady
je
ale
ne
toho
druhu
dualistického
je
to
je
to
přispěním
které
sahá
za
hranice
dualismu
například
ten
esesman
byl
dva
řadu
listem
když
mě
chtěl
zabít
ale
rázem
se
dostal
za
hranice
dualismu
když
mě
zabít
nemohl
čili
on
mně
pomohl
teprve
tehdy
hrůzou
mě
utekli
vy
ode
mě
neutekl
jdou
tak
nic
co
vám
tady
říkám
by
nebylo
platné
po
s
hrůzou
ode
mě
utekl
protože
se
najednou
zjistil
že
mě
nevidím
nebo
tak
nějak
konat.
Nebo
časem
vystihnout
ano
jestliže
se
vám
zdá
nebo
je
to
tak
přednáším
aby
se
nám
vzdal
jsem
to
zažil
jednadvacátýho
jedenáctý
třicet
devět
všechny
události
okolo
toho
vypadají
jak
to
tak
stalo
no
stalo
se
tam
tyto
věci
se
všechny
nic
jsem
si
nepřidal
nic
jsem
si
nebral
naopak
se
něco
ještě
ubral
aby
to
nepravda
ale
není
pravda
že
by
to
byl
tím
pádem
ukončený
proces
tam
jsem
se
opravdu
jenom
na
určité
úrovni
narodil
a
při
ní
se
narodil
do
jiné
úrovně
a
tak
dále
ale
byl
bych
rád
kdyby
jste
všichni
věděli
že
jakmile
se
se
zrodili
v
tomto
světě.
Že
se
se
jednak
narodili
zde
na
tomto
světě
to
není
vedlejší
to
je
úkol
příkaz
úkol
daný
příkazem
a
je
tak
že
se
se
tou
nenarodil
o
čem
nevíte
a
to
je
příčina
to
úkolu
no
a
to
je
důležitější
přátelé
nezahyne
logiku
kam
nepatří
logikou
se
nedá
vyřešit
například
že
když
čas
nezačal
ani
nekončí
že
tedy
se
nedá
potom
v
čase
vlastně
nic
zažít
protože
to
je
neskutečné
já
bych
nerad
abyste
šli
k
názoru
některých
indů
že
všechno
co
zažívá
iluze
protože
já
mohl
jsem
tedy
nějaké
iluzi
tam
před
přetrvávat
já
jsem
se
iluzorní
vzdal
svého
života
a
tak
dále
a
všechno
to
stoho
následoval
nic
z
toho
není
pravda
tady
logika
se
nedá
já
se
pokusím
ještě
ani
si
to
nějak
trošičku
dál
dovést
ale
vono
se
mi
to
daleko
nedovede
nepovede
ale
jestliže
čas
je
něčím
co
ustavičně
vyplývá.
Z
toho
dynamické
ho
bezčasu
kterým
je
bůh
a
to
se
nedá
nechat
jako
včas
brž
jako
sat
čit
ananda
tak
pak
jestliže
vyplývá
tak
to
existuje
ten
čas
existuje
fakticky
existuje
potom
se
logicky
nedá
vůbec
nic
od
diktovat
ten
existuje
proč
by
to
co
vyplývá
z
něčeho
bilo
neexistující
když
existuje
to
co
všeho
to
vyplývá
obojí
je
existující
jenomže
je
na
jiné
úrovni
a
to
by
nás
neměla
uvádět
do
rozpaků
bůh
je
na
úrovni
nepohyboval
bezčasovém
a
čas
je
na
úrovni
pohybu
čili
už
to
není
bůh.
Čili
na
mě
tady
jedinou
závadu
jak
může
něco
co
je
bůh
bezčasového
nehnutá
vy
produkovat
něco
co
je
časové
pohnut
dokonce
rozporné
vnitřně
mezi
sebou
i
zevně
sporné
na
různých
úrovních
se
vyskytuje
jak
je
tohleto
možné
já
vám
jenom
radím
abyste
tuto
otázku
logika
protože
logika
by
vám
to
žádná
žádný
rozumová
to
neodpověděl
jak
mně
to
bylo
odpovězeno
nikoliv
rozumově
mě
to
já
mě
úplně
jasno
proč
pán
bůh
stvořil
svět
to
mě
ano
ale
na
to
proč
se
nemá
logického
povědět.
Na
to
prosebná
povědět
že
je
to
tak
to
je
ta
takový
na
podkladě
všeho
jak
sme
se
dověděli
od
pana
watse
a
je
to
zenbuddhismus
to
je
která
je
na
podkladě
všeho
že
to
nemá
ani
jméno
ani
ani
tvar
ne
ale
je
to
může
být
něco
co
nemá
tvar
ani
jméno
ani
času
závislost
ale
je
to
totiž
ten
bůh
je
nezávislý
na
tom
co
tvoří
ale
přesto
to
tvoří
je
možno
být
nezávislý
na
tom
co
tvoří
lidsky
ne
to
je
nelogické
ale
jestliže
bůh
není
závislý
na
tom
co
tvoří
a
přesto
to
miluje
jako
sám
sebe
protože
miluje
sebe
tak
miluje
své
stvoření
panečku
to
je
toho
dopravní
se
které
vůbec
logicky
se
odpovědět
nedá
a
takhle
tomu
rozumím
a
se
hora
že
nejsem
sám
že
přesně
takhle
tomu
rozumí
par
eckhart
že
se
mi
podaří
to
nějak
ještě
přizpůsobit
lidským
myšlení
budu
velice
rád
ale
zatím
nevím
prostě
řek
bych
za
ní
proto
nebo
prostě
mě
zapálil
abych
šel
za
ní
abych
ji
potřel
tak
je
na
místě.
A
hmota
je
tady
zrovna
toho
důvodu
že
já
ji
musím
potřít
jako
jedinou
skutečnost
které
věřím
to
je
pro
mě
velice
snadné
zapřít
celou
hmotu
protože
se
už
jí
zapřel
ne
to
je
by
se
nou
opakoval
ale
pro
vás
je
to
velice
se
nesnadné
takže
já
vám
to
nemohu
tento
systém
doporučovat
čili
zapírat
hmotu
z
vašeho
hlediska
je
správné
jenom
potud
že
ji
budete
považovat
za
nutného
pomocníka
to
na
cestě
do
věčnosti
prostě
tento
pomocník
je
tak
nutný
jako
haslo
marnotratného
syna
po
světě
to
je
kdyby
se
to
bylo
nestalo
tak
ten
syn
nebyl
oslavován
potom
v
nebi
vite.
To
je
příliš
jak
o
slabě
že
se
všechno
stává
rozporný
nebo
nic
tvým
nebo
promarněný
to
je
velice
důležitý
prvek
vzestupu
jestliže
já
bych
nedokázal
všechno
promarnit
tak
by
se
museli
najít
lékaři
který
by
to
za
mě
promarnili
že
jo
tyto
mých
očích
prostě
udělali
za
mě
a
jestliže
ježíš
kristus
nedokázal
cestám
sebe
zabít
zabýval
špatný
příklad
tak
musel
dát
sílu
k
tomu
aby
ho
zradil
jidáš
tomu
jidášovi
aby
si
to
zařídil
jako
že
sám
byl
popraven
to
si
zařídil
prosím
vědomě
si
zařídil.
My
si
vědomě
musíme
zařídit
na
popravu
hmoty
si
musíme
stačit
to
tu
popravu
individuality
která
se
tím
by
oddělená
od
boha
musíte
začít
její
popravu
to
znamená
vymstí
té
dlouho
slibovat
třebas
osobní
spásu
než
ji
mít
je
dovolit
i
popravit
ježíš
kristus
v
nikdy
jim
nezapíral
ne
lidi
nepopírali
nebo
ne
pra
právo
ří
za
osobní
spásou
dokud
byli
před
před
křížem
teprve
pak
ch
jim
to
bral
čili
naučte
se
do
ježíše
aspoň
jedné
věci
prosím
vás
to
jest
nelogické
ale
do
logiky
to
zapadá
ta
stav
s
tím
bude
souhlasit
že
totiž
ze
začátku
ježíšově
životě
kdy
byl
poddán
rodině
a
pod
dán
společným
které
žil
ne.
Se
tím
dostával
kupředu
pak
se
dostává
kupředu
tím
že
vod
ní
odstoupil
prosim
vás
něco
úplně
opačného
udělal
ne
pak
se
dostával
kupředu
že
pomáhal
bližnímu
na
svým
učedníkům
a
pak
se
o
toho
vzdálil
zase
že
jo
na
kříži
všechno
končilo
dokonce
to
spojení
vědomé
s
otcem
končilo
všechno
končilo
posla
co
bylo
pravda
bylo
pravda
že
to
potřeboval
nic
víc
že
na
různé
fázi
vývojové
potřebueme
dycky
něco
jiného
vždycky
něco
jiného
to
sem
si
to
je
to
je
nelogické
my
nemu
dispozic
částice
ježíšův
život
víte
než
u
života
algoritmus.
Podle
kterého
se
musíte
řídit
když
se
ten
někam
dospět
já
sem
vám
to
tam
vyšel
třebas
na
palec
větě
tolik
rovnici
kdybych
já
si
rovni
říkat
tichou
extatik
plus
x
rovná
se
nula
řešil
po
své
ne
podle
algoritmu
že
na
ke
si
vyloučit
to
jedno
ix
a
on
se
to
se
rovná
nula
čili
o
lidi
logicky
to
x
závadu
sedmnáct
let
čili
no
musí
mít
dycky
nula
a
to
co
je
záva
se
musí
být
také
nezahnuly
a
teď
se
vypořádat
s
tou
závorou
a
devět
dost
dostanu
byl
du
k
jinému
ix
to
je
to
jiné
jo
které
v
tom
algoritmu
je
to
je
bezvadně
znázorněno
ježíšem
životem
tam
je
takových
algoritmů
kde
jsou
třikrát
nuly
nulová
ní
já
sem
byl
nulová
čtrnáctkrát
tratě
mi
operacemi
se
byl
nová
prosím
vás
to
nebylo
pravda
ale
přítel
jsem
se
být
nulová
v
okamžiku
sedmnáctého
roku
když
jako
jsem
zjistil
že
to
všechno
co
jsem
s
tím
zažíval
bylo
zbytečné
to
byla
hloupost
že
to
byla
povrchovou
bytost
k
ničemu
život
o
to
byla
temno
to
byla
temnota
hrozná
ale
ta
mě
pomohla
k
tomu
abych
se
moh
od
toho
odvrátil
v
těch
sedmnácti
let.
A
on
se
přivrátit
jednoznačně
k
tomu
novému
co
mě
přikazoval
ta
přítomnost
boží
která
předtím
nebyla
jestliže
potom
jsem
se
vypracoval
o
svatý
jo
to
my
se
to
tomu
směju
tak
potom
zase
bylo
zapotřebí
něco
úplně
jiného
a
slova
tu
svatost
to
je
algoritmus
to
přesně
vyhovuje
tomu
ježíšovou
životu
takže
už
mě
zbývalo
nic
jiného
než
teď
poznat
že
to
řekl
ježíš
kristus
s
život
sem
a
to
se
potravy
tam
jednadvacátýho
jedenáctý
třicet
devět
výsle
to
nevěděl
vůbec
že
toto
všechno
co
já
jsem
zažíval
ježíš
kristus
ukázal
do
dokonale
svým
životem
a
jenom
to
komentoval
nějakými
řeči
pouhý
komentář
a
neúplný
komentář.
No
tak
styku
s
tu
analýzu
prostě
ne
neodpustí
konkrétní
neodpustí
protože
kdy
bude
na
nepraví
místě
užitá
tak
jedu
hrozným
způsobem
protože
by
zůstával
v
tom
okamžiku
kdy
já
si
přeje
aby
si
do
hloubky
tak
by
se
na
povrchu
ty
pozor
já
tu
analýzu
s
jedu
tehdy
když
budeš
od
rána
lovit
rozumíš
a
to
ty
děláš
poctivě
lovit
ani
ani
či
neulovíš
a
když
ti
ježíš
kristus
řekne
je
ta
hlubinu
a
ty
zůstaneš
přitom
lovec
na
povrchu
ne
hlubině.
Tak
by
zase
nic
neulovil
a
k
tomu
já
musím
zabránit
tak
když
já
chtěl
aby
se
šel
na
hlubinu
tak
je
tak
je
to
chvíle
kdy
přestane
logikou
a
s
analytickou
jo
analýza
by
tomu
petrovi
byla
řekla
je
to
marný
nic
si
neulovil
tady
mi
tady
uda
není
jo
tak
musel
opustit
tuto
logiku
tuto
analytiky
a
znalo
tolik
že
se
dítě
trhaly
té
hlubině
je
nepřeberné
bohatství
na
povrchu
není
prosím
vašeho
ty
prostého
ne.
Tak
není
a
už
to
pokoj
byl
já
teď
pánem
bohem
to
by
to
dopadlo
to
by
bylo
narušených
lidí
to
bylo
moři
eště
že
sem
kdyby
byl
svatým
tak
tak
to
to
jsou
stavěl
totalně
smutný
svatý
a
já
bych
tady
řekl
tomu
tisku
který
jsem
vede
hlásil
o
slovu
nebudu
ho
jmenovat
že
on
při
svém
povolání
víc
než
připojí
kterýkoliv
ní
analýzu
potřebuje
kdyby
se
jim
vzdával
lidmi
je
to
od
něho
je
to
řešení
povrchní
věcí
a
tak
by
ty
povrchní
věci
ani
ty
povrchu
by
nezdálo
on
teprve
když
tu
analýzu
správně
povrchové
provede
tak
se
může
dostat
za
ní
když
ta
analýza
mu
nepřinese
účinek
který
od
ní
očekává
je
to
v
pořádku
když
klidu
ne
odsuzování
té
analýzy
od
ní
odstoupí
nikoliv
odsuzování
opakuji
o
tam
odsuzování
odsuzování
odsuzování
ano
tím
ne
nýbrž
klidně
odstoupit
a
při
tin
sou
to
já
rovnou
pružnost
přátelství
vědět
co
kam
patří
a
když
to
vám
nepatří
tam
necpat
jo.
A
to
je
vždycky
člověk
čím
je
vědečtěji
založen
tím
má
větší
takovou
tendenci
pátá
logiku
nebo
svůj
rozum
nebo
svoji
moudrost
nebo
svoji
jedni
si
prostě
kam
kde
už
ta
evy
nic
nemůže
zmoci
naštěstí
žádoucí
nemám
takže
ji
někam
spát
nemohu
ne
je
to
vyřízeno
prosím
tu
sou
pravými
mohamedány
nepotírejte
s
předešlý
proroků
ani
ježíše
krista
čili
od
svého
mohameda
už
si
nepřáli
jakou
soustavu
nýbrž
ggos.
A
von
tu
prost
podával
mistrným
způsobem
a
kdyby
ji
a
varoval
každého
že
kdo
ty
jeho
řek
bych
komentáře
k
těm
minulým
moudrost
bude
číst
doslova
že
se
dopouští
největšího
hříchu
ten
na
rozdíl
od
jiných
proroků
anebo
mesiáš
nebo
něčeho
považoval
největších
hřích
brát
písmo
svaté
doslova
a
to
ti
řeknu
když
to
dělali
si
sto
piovi
a
neberou
mohameda
doslova
a
neberou
ani
ty
předešlé
proroky
ani
ježíše
krista
doslova
tak
dělají
pokud
k
tomu
mohamedovi
věří
a
židi
se
jím
ta
dělají
to
nejlepší
z
dosavadní
ch
náboženství.
A
jsou
přístupni
a
to
sou
bohužel
jenom
v
súfiové
z
těch
mohamedán
všem
náboženstvím
a
jsou
opravdu
na
kraji
čku
loučení
všech
náboženství
tato
nic
tomu
ne
ne
nasvědčuje
že
a
ale
je
to
tak
jenomže
ti
súfiové
protože
jsou
lásky
se
toho
taky
pro
mír
a
pro
všeobecně
lásku
k
bližnímu
jsou
všude
pronásledování
a
popravován
rovnou
popravováni
chovejte
by
ne
nějakýho
přišel
já
o
že
všechny
vybrat
bych
ho
taky
zabil
a
totéž
byl
udělali
a
to
je
šíity
dělali
sunnité.
A
tu
ci
třebas
egypťani
všichni
opravuju
tuhlety
sve
hrubé
roucho
plně
né
čili
to
nic
tady
s
neřekne
ne
to
řeknu
jenom
že
to
tělo
považovat
za
hrubé
roucho
ne
toho
jemné
ho
nitra
takže
to
na
moc
nenapoví
styl
listopadu
devatenáct
set
Já
jsem
v
podstatě
včera
řekl
a
to
je
včera
kdy
to
je
to
je
čtrnáctého
jedenáctý
tím
devět
set
osmdesát
sedm
tady
v
praze
že
jsem
byl
asi
jeden
z
poslední
ch
lidí
kteří
měli
to
štěstí
v
uvozovkách
že
přežili
čtrnácti
násobnou
operaci
za
vědomí
protože
po
mně
už
nikdo
tímto
způsobem
nebyl
léčen
zase
v
uvozovkách
léčen
protože
už
jaký
někdy
koncem
první
přitom
války
vynalezl
skupiny
krevní
bylo
možno
nás
toho
podnikat
si
krve
a
tomu
mláděti.
Děti
stejně
jako
dospělému
člověku
se
nemuselo
odebrat
si
musela
odebrat
jenom
trošku
hnisu
když
se
ten
historie
nýbrž
se
mohl
odebrat
všechen
čili
ty
operace
by
se
byli
omezil
na
jednu
jedinou
a
nemuselo
by
to
být
promysli
to
při
vědomí
nýbrž
z
ale
v
té
zi
a
to
dítě
by
bylo
nezlobte
jedna
a
nestre
by
mu
byla
neškodil
čtrnáct
lát
na
to
by
ho
naprosto
přivedlo
ke
smrtí
no
tak
jsem
byl
patrně
poslední
kterým
se
podařilo
tohleto
ovšem
když
to
teďka
budu
definovat
tak
to
neznamená
že
to
chtěli
docílit
oni
o
tom
nevěděli
protože
jsem
se
na
pane
do
kladl
že
i
v
drobných
věcech
my
kromě
toho
co
víme
že
děláme
tak
děláme
vždycky
něco
co
o
čem
nevíme
že
to
taky
děláte
dejme
a
v
tomto
případě
ti
lékaři
dělali
něco
o
čem
nevěděli
že
taky
dělají
a
bylo
to
důležitější
než
to
co
dělali
oni
se
snažili
o
zachráněni
mého
života
napřed
první
o
přípravný
operaci
protože
to
jsem
prý
byl
těsně
před
smrtí.
A
ten
nic
tam
byl
velikém
napětí
v
tom
kloubu
a
při
dvě
operaci
už
se
snažili
o
zachráněni
té
ruky
takže
tohleto
že
oni
udělali
k
přitom
zároveň
něco
to
nepředpokládal
že
dokáží
to
znamená
o
samostatně
li
vědomí
čisté
vědomí
a
tím
ho
vybavil
dokonale
vybavil
z
toho
úseku
ab
o
kterém
pořád
mluvím
ano
s
tím
že
ho
vybavil
způsobek
ab
tak
mu
dali
svobodu
a
to
dítě
tehdy
v
jednom
a
půl
až
tři
a
letech
bylo
tedy
člověkem
svobodným
po
stránce
svého
vědomí
to
vědomí
nebylo
omezen
viděním
tohoto
světa.
To
je
prudce
omezující
vidění
tohoto
světa
protože
ta
šakti
prochází
muladharou
a
odtamtud
vidíme
jenom
tenhleten
svět
to
znamená
odtamtud
se
také
oživuje
naše
smysly
bez
mysl
fyzickém
nikoliv
ve
smyslu
duchovním
to
znamená
voni
nejsou
živé
ale
jsou
mrtvé
pro
ty
vyšší
úrovni
ale
jsou
živé
jenom
pro
tuhletu
úroveň
což
je
šli
považoval
za
nic
čili
takové
vypadat
za
mrtvé
a
tak
oni
prostě
způsobili
že
já
jsem
pokaždé
operaci
vyšel
z
toho
jako
člověk
s
čistým
vědomím.
A
teď
jsem
si
dokázal
ještě
nebo
případ
ten
mě
dokázal
eště
mnoho
další
důležitých
vědecky
důležitých
věcí
že
totiž
kdybyste
člověk
v
dospělém
věku
ocitl
před
čisté
vědomím
tak
by
to
mělo
za
následek
vědomé
spojení
s
bohem
nebo
s
věčným
životem
vědomé
a
tadyhle
protože
to
bylo
dítě
tak
to
nemělo
tento
následek
protože
nebyl
ještě
to
dítě
ještě
nebylo
celým
transformátorem
který
by
dovedlo
to
časný
převést
na
to
věčné
a
my
jsme
v
těle
čím
že
v
tom
časem
takže
to
vědomí
bylo
v
tom
těle
v
tom
časným
nedokázal
všechno
čas
né
převést
na
věčné.
A
následkem
toho
já
se
mnou
v
maličkostech
poznával
co
je
správné
podle
vůle
boží
a
ne
podle
osobní
vůle
a
teprve
až
jsem
dospěl
najednou
tady
bylo
jako
následek
toho
co
ty
lékaři
dělali
a
ke
následek
to
řek
bych
konfrontací
se
životem
kterých
to
jejich
počínání
potřebuje
sem
se
přál
tváří
tvář
před
věčnou
podstatou
člověka
nechtěně
bez
víry
tedy
tohleto
jsou
vám
důkazy
jeden
za
druhým
tak
významné
že
věda
kdy
si
se
toho
ho
bude
mít
příležitost
chopit
bude
z
toho
žít
ještě
dvě
stě
tři
sta
čtyři
sta
možná
tisíc
let
a
ši
tuhleto
pracuje
tento
moment
protože
to
se
lékařům
po
vedl
husa
ský
kousek
kdybych
vám
řekl
všechny
následky
tak
byste
žasli
jak
jsem
mohl
aspoň
dneska
poznali
pozorovat
celé
to
pronikání
boží
vůle
do
lidské
vůle.